K mnoha rodinám, které obdželi predikát za vojenské zásluhy svých jedinců, patří i rodina Becků. Nobilitaci Ludvíka Becka přibyla nová, v pořadí sedmá rodina šlechtického jména Beck v České koruně (prameny Vojěch Král z Dobré Vody: Der Adel von Bőhmen, Mähren und Schlesien, Prag, I. Taussig 1904).

Ludvík Beck se narodil roku 1844, v osmnácti letech vstoupil do kadetní školy řadového pěšího pliku č. 18 v Hradci Králové. Po ukončení školy bojoval roku 1866 jako poručík II. třídy u Hradce Králové. Roku 1879 je povýšen na setníka. Později se v roce 1881 stává majorem a roku 1884 podplukovníkem. V roce 1898 byl jmenován plukovníkem pěšího pluku č. 73 (Wilhelm, Herzog von Würtenberg). V roce 1905 odešel do výslužby. ale roku 1908 byl povýšen na titulárního generálmajora.

Během své vojenské služby obdržel Ludvík Beck několik řádů a vyznamenání. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže (1898), Vojenské záslužné madaile (1900) a Čestného kříže řádu würtenberské koruny (1899).

Sklonek života trávil Beck v Praze Bubenči, kde též zemřel někdy za první světové války. Jeho dva synové, kteří také byli důstojníky a v té době sloužili v poli, nebyli jeho pohřbu přítomni. Zda ještě dnes žije potomstvo těchto dvou synů - nevíme.

Ludvík Beck byl rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 29. ledna 1898 povýšen i s potomstvem za třicetiletou věrnou službu (sloužil od roku 1860) a prokázanou statečnost před nepřítelem do šlechtického stavu s predikátem "Edler von Beck". Byl mu udělen následující znak: na modrém štítu zlatá špice zdobená červenou růží, vpravo a vlevo provázená dvěma zlatými šesticípími hvězdami. Na korunované turnajské přilbě s modro-zlatými krydly rostoucí zlatý lev, třímající stříbrný meč se zlatým jílcem.