Po 500 let Šlikové zasahovali do chodu událostí v Čechách a jejich osudy byly často dramatické. Zprvu katolický rod šíří začátkem 16. století v Čechách luteránství. Pro svoje hospodářské zájmy a náboženství se Šlikové dostávají do sporů s Habsburky a účastní se dvou protihabsburských odbojů. Jsou za to někteří krutě trestáni, avšak přežili Bílou Horu až do dnešní doby.
Šlikové pocházejí z Voigtlandu, krajiny v jihozápadní části Saska hraničící s Čechami , jejímž centrem bývalo Plavno /Plauen/. Od 11. století byl Voigtland v přímé držbě císaře a spravovali jej fojtové.
Koncem 14. století žili ve Voigtlandu bratři Mikuláš a Jindřich Šlikové. Mladší Jindřich se usadil v Chebu a byl zakladatelem české větve Šliků. Po prvé se objevuje v listinách chebského městského archivu 27. 7. 1395. Předtím je v trhových knihách zápis z 22. 8. 1390: Šlikovna /Schlickin/, bratři a sestry a jiný zápis na jméno Hans Schlick. Jindřich Šlik bydlel nejprve ve staré Židovské uličce, kde asi příliš přepychové bydlení nebylo. Od roku 1409 pak žil na Rosenbuehl.
Jindřich Šlik byl obchodník, který kromě obchodu s látkami provozoval i jiné obchody, zejména peněžní. Pronajal si také všechna cla v Chebu a stál v čele jakési obchodní společnosti. Byl tedy zámožným Patriciem a členem městské rady, jejímž jménem často jednal. Podle dochovaných záznamů zemřel mezi zářím 1425 a 6. 11. 1425 ve věku kolem 70 let.
Jindřich Šlik měl s manželkou 5 synů: Kašpara, Matouše, Mikuláše, Jindřicha, Františka a dceru Annu. Zakladatelem moci rodu se stal syn Kašpar.
Kašpar Šlik získal přízeň císaře Zikmunda a dosáhl jedné z nejvyšších funkcí v Říši. Stal se kancléřem a těšil se také přízni císaře Albrechta i císaře Fridricha III.
Zikmund se Šlikovi bohatě odměňoval za jeho služby. Řada majestátů, kterými Šlik získával tituly, majetek a privilegia, je dnes pokládána za falsa. Teprve, když pozdější císařové potvrzovali jejich znění staly se tyto listiny právoplatnými.
Kašparova matka Konstancie prý pocházela z rodu hrabat z Colalta a byla prý snad dcerou trebizánského markraběte Rolanda. Pokud je však uváděna v chebských knihách, když například zastupovala manžela, jmenuje se Schlickin. Nikde se neuvádí žádný titul a není oslovována ani jako paní, jak je obvyklé u uroze-ných žen. Pohlíží se na ni jako na ženy jiných chebských radní. Ze zápisu o dlu-zích vyplývá, že její otec žil v Chebu a musel být tudíž chebským měšťanem. Proto pravost listin, v nichž se - často velmi podrobně - rozvádí její hraběcí pů-vod, je více než pochybná. Její syn Kašpar se zřejmě snažil vylepšit její i svůj původ. Bylo totiž neslýchané, aby se nejvyšším kancléřem stal laik měšťanského původu. Do té doby tento úřad zastávali církevní hodnostáři.
Zřejmě je vylepšeno i vzdělání Kašpara Šlika. Uvádí se, že studoval práva v Bologni. Sám se však Šlik nikdy nevydává za doktora ani držitele jiné nižší akademické hodnosti. V přehledu, který byl vypracován o příslušnících německých rodin, kteří prokazatelně studovali v Bologni, jsou uvedeni 3 Šlikové - nikoliv však Kašpar Šlik.
Kdy se Kašpar Šlik narodil, není přesně známo. Na jeho stáří lze pouze usuzo-vat z některých údajů o jeho životě. Jestliže v roce 1416 přijal místo písaře /sekretáře/ v úřadě nejvyššího kancléře císaře Zikmunda, narodil se možná už před rokem 1390. Do práce v kanceláři nejvyššího písaře ho zasvětil biskup Agram zastávající v ní jistou funkci.
Kašpar Šlik se záhy těšil přízni a důvěře císaře Zikmunda, kterého doprovázel při jeho častých cestách, zejména na kostnický koncil, do Francie, Anglie a Itálie. Po několika letech práce v kanceláři prvního kancléře postupoval velmi rychle. V roce 1427 nebo 1428 se stal protonotářem a v roce 1430 vicekancléřem. Zdá se, že tuto funkci zastával přechodně již dříve. Prvním kancléřem se stal 31. května 1433 a 1. června téhož roku palatinem 1).
Účastnil se všech významných jednání, zejména o přijetí Zikmunda za českého krále, jednání s papežem o korunovaci císaře, jednání kostnického i basilejského koncilu a také jednání o sňatku Zikmundovy dcery Alžběty s rakou-ským vévodou Albrechtem i o přijetí Albrechta za českého krále.
Kašparova kariéra byla oslnivá. Ze syna chebského měšťana se stal vedoucí politickou osobností, spíše však v Říši než v českém království, kde se Zikmund ujal vlády teprve dva roky před smrtí.
Zikmund zemřel 9. prosince 1437 ve Znojmě - více méně na útěku z Čech. Zikmundovu poslední vůli oznámil podle Zikmundova přání českým stavům za účasti dalších důvěrníků právě Kašpar Šlik 2).
O Kašparově postavení svědčí, že po Zikmundově smrti ho jako nejvyššího kancléře podržel nejen Albrecht, ale i císař Friedrich III. byl to mimořádný projev důvěry v jeho schopnosti, protože bylo nepsaným pravidlem, že s novým císařem nastupoval i nový kancléř, plné moci kancléře zanikaly císařovou smrtí.
Vrcholným životním úspěchem Kašpara Šlika byl jeho sňatek s Anežkou, dcerou olešnického knížete Konráda III /Bílého/ v roce 1437. Kašpar byl tehdy již letitý muž kolem padesátky. Není jasno, zda to byl jeho první sňatek. Ne-jasnosti jsou i kolem Kašparových potomků. Palacký uvádí Kašparova syna Zikmunda a dceru Konstancii /jméno po babičce/, která zemřela v roce 1490. Zikmund snad zdědil otcovy statky, které držel mimo území Čech. Tomu by nasvědčovalo, že žádný z Kašparových bratrů ani jejich potomků nedržel statky mimo území Čech. Stopy po Zikmundovi mizí.
Kašpar prý svou ženu miloval a byla mu oporou, neboť na Friedrichově dvoře měla řadu nepřátel zřejmě žárlících na jeho postavení. Když v září roku 1448 Anežka při porodu zemřela, byla to pro Kašpara velká ztráta tím spíše, že v té době byl obviňován ze zrady pro nějaké dopisy, které psal do Uher Matyášovi. Císař obvinění ze zrady příliš nevěřil a prohlásil, že Šlika považuje za čestného a věrného muže. Koncem roku 1447 nebo začátkem roku 1448 však Šlika přesto odvolal. Šlik svůj pád a smrt své manželky dlouho nepřežil. Zemřel náhle v červnu roku 1449.
Šlikové se vykazovali řadou listin o povýšení do řad říšské šlechty, z nichž některé jsou nesporná falsa. Je zarážející, že četné listiny týkající se Šliků nejsou zapsány v říšském registru, nemají poznámku o registraci nebo jsou do registru zapsány později, než jsou datovány. Před nimi jsou registrovány listiny vystavené později než listiny šlikovské.
Pochybnosti o pravosti listin, kterými se Šlikové povyšují do stavu svobodných pánů a hrabat, posiluje skutečnost, že Kašpar Šlik ani jeho bratři nejsou v listinách titulováni jako svobodní páni či hrabata, např. Kašpar Šlik se vždy uvádí jako kancléř nebo ritter či miles /to jest rytíř/. Potvrzení pravosti listin je ztíženo tím, že neexistují jejich originály.
Například listina vydaná v Řezně 1. října 1434 povyšuje čtyři bratry kancléře Šlika a to Matouše, Jindřicha, Mikuláše a Františka do stavu svobodných pánů. Není však zapsána v registru a Matouš je v listinách vystavených později /30. 3. 1436 a 1. 3. 1441/ uváděn jako miles - rytíř. 3)
Listinou vystavenou v Praze dne 30. října 1437 /nedlouho před Zikmundovou smrtí/ císař Zikmund povyšuje Kašpara Šlika, “který mu více než 20 let věrně sloužil a kterého před tím jmenoval svobodným říšským pánem” na hraběte z Bassana i s jeho potomky. Existuje však ještě listina stejného obsahu s datem o dva dny pozdějším, to jest 1. listopadu 1437. Obě listiny jsou zřejmě falsa.
Kašpar Šlik získal značný majetek - velký počet zámků, statků, dvorů, lén, cel či peněžních zápisů. 4) . Císař Zikmund Šlikovi jednak propůjčoval říšská léna, jednak mu dával různé statky do zástavy nebo i do dědičného vlastnictví za půjčky, které Šlik poskytoval císaři věčně trpícímu nedostatkem peněz. Šlik některé statky, které získal, dlouho edržel a zřejmě je výhodně prodával. Jeho statky byly rozptýleny v Chebsku, Porýní, Alsasku, Itálii i jinde. Trvale podržel statky v Chebsku a Loketsku, kde mu Zikmund listinou z 27. Září 1434 dal za 11.900 zlatých do zástavy Loket, Ostrov, Andělskou Horu, Schebnitz a do dědičného vlastnictví Hroznětín, který osvobodil od všech povinností a břemen.
Nebylo tajemstvím, že úředníci v císařské kanceláři se snažili získat něco ze starého říšského majetku. I Šlik měl k tomu jistě příležitost, zejména jako kancléř, který měl k dispozici císařské pečetě.
Jsou vážné pochybnosti o pravosti některých listin o propůjčení lén či darování. Především se týkají listiny vystavené 21. srpna 1431 v Norimberku, kterou císař propůjčuje Šlikovi v léno hrad a město Bassano. 5). V registru je zapsána později, než je datována, ačkoliv jde o listinu, na jejímž včasném zaregistrování měl Šlik určitě mimořádný zájem. Je to zřejmě falsum. Falsem je zřejmě také listina ze 4. listopadu 1435, kterou Zikmund daruje Kašparovi a jeho bratru Matoušovi Falknov.
Kdy byla falsa vyhotovena? Císař Zikmund zemřel 9. prosince 1437 ve Znojmě. Den po Zikmundově smrti, to jest 10. prosince 1437 svolal císařský kancléř přední pány a před vévody Albrechtem Rakouským a Kryštofem Bavorským dal prostřednictvím zlatníka k tomu povolaného podle starodávného obyčeje zničit všechny Zikmundovy královské a císařské pečetě. Existuje o tom také listina krále Albrechta. Její pravost však nelze ani potvrdit ani vyvrátit či zpochybnit, protože neexistují regesta. Dal však Šlik skutečně zničit všechny pečetě - nebyly zničeny například kopie?
Pro posouzení doby, kdy byla falsa asi vyhotovena, je důležitá listina z 1. Ledna 1440, kterou Alžběta, královna vdova, potvrzuje urozenému rytíři Kašparu Šlikovi některé majestáty císaře Zikmunda týkající se zejména chebského purkrabství, Loketska, Andělské Hory, Schoenecka a Hroznětína. 6) . Nejsou důvody pro pochybnost o pravosti této listiny a protože v ní nejsou uvedeny listiny pokládané za falsa, lze s ní usuzovat, že falsa byla s velkou pravděpodobností vyhotovena po roce 1440.
V roce 1442 pak císař Friedrich listinou vydanou ve Frankfurtu 8. srpna potvrzuje
Friedrichovi listiny jsou řádně zapsány v říšském registru a není důvod pochybovat o jejich pravosti. Protože se Kašpar Šlik těšil i přízni císaře Friedricha, zřejmě ho poprosil o potvrzení některých privilegií udělených mu císařem Zikmundem. Přesto se zřejmě neodvážil vystoupit s těmito listinami na veřejnost, neboť se asi obával nedůvěry, kterou by mohl vyvolat mimořádnými vyznamenáními.
Šlikové se stali hrabaty z Bassana teprve, když císař Fridrich bona fide potvrdil Zikmundovy listiny. Šlikové se později psali z Bassana a Holejče podle Holiče darovaného jim králem Albrechtem 7).
Povýšení Šliků do stavu říských hrabat potvrdili i další císaři:
Z listin, kterými Kašpar Šlik získal značný majetek, jsou zřejmě nesporné listiny potvrzené královnou Alžbětou dne 1. ledna 1440 týkající se zejména Chebu, Loketska, Andělské Hory Schönecka a Hroznětína.
Poznámky
1) Palatin měl právo povyšovat do šlechtického stavu
2) Zikmund v Čechách vyvolával pobouření svými činy, zejména podporou katolíků a nepřátelstvím vůči Rokycanovi. Když se dozvěděl, že císařovna Barbora je proti zvolení Albrechta Rakouského českým králem a jeho zdravotní stav se zhoršil , rozhodl se urychleně vrátit do Uher. Dojel však jen do Znojma.
3) Listina císaře Zikmunda vydaná v Norimberku 16. července 1422 povyšuje Kašpara Šlika a jeho potomky do stavu říšských svobodných pánů a dovoluje jim včlenit do svého znaku znak Kašparovy matky Konstancie, hraběnky z Colalta. Z toho co bylo řečeno o Kašparově matce a jejím původu, vyplývá, že tato listina je falsum. Není také zapsána v říšském registru.
4) Léno: vlastník propůjčuje statek, věc, právo, či výsadu někomu pod jistými podmínkami.
5) Bassano patřilo Viscontium, pak Benátčanům. šlik využil zřejmě zmatků v souvislosti se Zikmundovou válkou s Benátčany a vztáhl po něm ruku.
6) Schöneck leží ve Voigtlandu. Hroznětín byla ves a hrad na úpatí hor nedaleko Var. Zanikl v 16. století.
7) Hrabě: V českém státě se šlechta dělila na pány a rytíře. Jiné tituly neznalo ani Vladislavské zemské zřízení. Pokud někdo dostal od císaře titul hrabě, byl to titul říšský. Jestliže Šlikové zasedali na říšském sněmu, bylo to z titulu členů panského stavu a nikoliv proto, že byli hrabaty. Titul hrabě byl v českém státě udělován až po Bílé Hoře.
[ Zpět ]