Do roku 1099 se tradičně klade počátek heraldiky. Je památný předevšim tím, že v něm vyvrcholila prvni křižová výprava. Jerurusalem toho roku padl do rukou západokřestánské aliance, dá-li se to takto s přihlédnutím k dnešní politické terminologii, označit toto vojenso-mocenské seskupení, které vojensky zasahovalo do zemi tehdejšiho blízkého východu. Jen pár desítek let později stali se i Čechové aktivnimi účastníky tohoto tehdá celosvětového konfliktu.
Vladislav, ještě jako kniže toho jména v pořadi druhý, se svou družinou začleněnou do vojsk Konráda III. krále německéhn a Ludvika VII. ,francouzského, se účastnil druhé kruciáty. Bez ohledu na jeji vojenský neúspěch jistě účast českého knižete přispěla k tomu, že získal královské insignie již jako Vladislav I. - král český a tím byla výrazné posílena suverenita teritoria, kterému vládl.
Až po prvé křižové výpravě předheraldická znaková s5ymholika, jejiž pěknou ukázku máme u nás zachovánu ve výmalbě znojemské rotundy, neměla územni (zemskou či státní) a hlavně dědičnou návaznost. Nepovažujeme ji tudíž za pravou heraldiku. Vjimku, kdy v éře předkruciátni, se objevilo uživáni rodových znamení v antických Athénách v 6. století před Kristem, bylo v, jedenáctém stoleti již zapomenuto. P'řesto od pnčátečních nesmělých vyobrazeni na skutečných bojových štitech se v průběhu dalšich staleti odvinula velice bohatá tvořivost, bez které si dějiny nedovedeme představit a která má značnou vypovídací vlastnost.
Žel nemáme doloženo, jaké figury uživali staři Čechové na druhé křižové výpravě. Nicméně za prvni doklad objeveni se heraldiky u nás, lze považovat použití znaku rytířského řádu johanitů, který k nám přišel asi v roce 1168. Tyto duchovní rytiře zasvěcené svatému Janu Jerusalemskému, bojovníky a zároveň špitálniky, Vladislav - již jako král, obdařil nejen významným strategickým mistem pod pražským hradem na předmněsti tehdá snad .jediného kamenného mostu Juditina, ale i dalšími fundacemi nejen v Čechách a na Moravě, ale i v sousedních územích, která ovládal. Jak se slušelo, heraldický znak, johanitů, jako prvních rytířů zasvěceného života ze Svaté země, byl křiž. Zprvu prostý latinský střibrný v černém poli, který postupně nabyl tvaru proslulého osmihrotého, označovaného od počátku 16. století maltézským. Teprve o několik desítileti později se objevuje prvni heraldická figra pětilisté růže Vítkovců a to na pečeti zakladatele rodu Vítka z Prčice.
Jsme tedy na sklonku druhého tisíciletí křesťanského letopočtu, hrdě se hlásíme do Evropy, vždyť jsme také umístěni v jejim geografickém středu. Tím.je také ale neměnitelně dána sounáležitost se .společnosti formovanou antickokřesťanskou kulturou. K ní beze sporu patři heraldika. Ostatní jiné kultury i ty se starši tradicí, které ji neznaly, ji v novější době v různě transformované formě uživaji a stále vice se tam šíří.
Tato kratičká úvaha budiž podnětem abychom tradice heraldiky pěstovali nadále i do dalšiho tisiciletí. Je potěšitelné, že o zájemce, jak z řad historiků a přátel historie, tak i výtvarnikú, není nouze. S'vědči o tom i aktivita, včetně nás, tři společenských organizaci sidlícich v Praze a dalšich v Brně a Ostravě. Vedle naší Heraldiky a genealogie vycházeji Genealogické a heraldické listy a Heraldická ročenka, další občasníky nepravidelné v Brně a Ostravě.
Náš Klub se zaměřil na reedice faksimilií dnes zcela nedosažitelných starých tisků. Vydali jsme již český a moravský svazek Siebmacherova kompendia z minulého stoleti Grosses Allgemeines Wappenbuch, připravujeme Lexikon české, moravské a slezské šlechty od Vojtěcha Krále z Dobré vody a dalši svazky Siebmachera zahrnujíci šlechtu starého Slezska. Zaměřujeme se dále na historicko-heraldické monografie. Vydali jsme např. rytířské řády, johanity a německé rytíře, Strahovské náhrobniky, monografie o Řádu zlatého rouna, Řádu Marie Teresie, rodech Lichtenburků a Šliků, připravujeme Rohany a Vartenberky.
Vedeni Klubu věři, že členům nejenže přijdou vhod vydávané publikace, ale, že je budou inspirovat k vlastni badatelské práci, připadně výtvarnému projevu v heraldice.
[ Zpět ]