Genealogie a Heraldika 3-4/1999 - Ukázka z časopisu č. 1

Ukázka z článku: Jaroslav Vykouk - Kladenští z Kladna

CTIBOR a JAROŠ (01, 02)

Kronikáři se shodují na tom, že král Václav I. nebyl z těch, kteří by vladařské povinnosti plnili nejpečlivěji. Honitby, hostiny a jiné radovánky ho od nich odváděly. Toho hojné využívala šlechta. K dosažení podílu na moci se naskytla příležitost v roce 1247 cestou přes mladičkého Václavova syna Přemysla. Do jeho přízné se dostal zejména určitý Ctibor se svým synem Jarošem. Jako čtrnáctiletý mladíček se nechal 21. července &127;247 bez védomí svého otce zvolit spoluvladařem, tedy mladším králem. Václav I. byl donucen uprchnout z Cech. Utočiště nalezl u souseda v Míšni. Jeho věrný spojenec Boreš z Riesenburku vytáhl do Čech a stoupence mladšího krále Přemysla porazil u Mostu. Královi stoupenci postupovali na Prahu, v červenci 1249 se vzdala Přemyslova posádka na Pražském hradě. Syn byl internován na hradě Týřově. Za vůdce vzpoury se uvádějí šlechtici Ctibor a Jaroš. Teprve Václav Hájek z Libočan je zařazuje mezi vladyky z Kladna. Ctiborovi se prý říkalo "Moudrá hlava" a byl ze Stochova a Jaroš přímo z Kladna. Opakovali to po něm Beckovský, Daniel Adam z Veleslavína i V.V. Tomek. Spíše však šlo o Ctibora z Lipníka, protože toho jména v dané době se jen ten vyskytoval. Faktem zůstává to, že oba vzbouřenci Ctibor i Jaroš uprchli z Čech do Saska, byli však vydáni králi. Jaroš skončil stětím své "moudré hlavy" a řečený Jaroš byl umučen lámáním v kole.

Kronikář řečený Dalimil v duchu svého příznačného nacionálního cítění tuto historii líčí následovně. Není v ní zmínky o Kladnu, uvádím ji však pro libozvučnost,kterou přepis z 19.století neubral na poetičnosti. Má své místo v tomto článku, protože její protagonisté i když mylně, bývaji spojováni s Kladnem.

(Václav l.) náklonnost zvlášť velkou choval k Němcům,
všude vitanými byli jeho hosty.
Páni rozhořčení nad tím silně byli,
Přemysla jít proti otci přemluvili
a on rorozhodl se pro ten směly krok.
Jak je z kronik známo, psal se právě rok
tisící a dvoustý čtyřicátý osmý.
Tevelké slovo získal mezi pány
Ctibor, šlechtic také Moudrá hlava zvaný,
který ve své pýše rozhlašoval všady,
že i pánu bohu moh by dávat rady.
že Hospodin hojné dary nabízí mu.
že ho nepřivede nikdy na mizinu..
Ten byl Přemyslovou vzpourou nejvíc vinen,
proti králi spik se s Jarošem, svým synem..
Kníže zanedlouho dal se napochod
a způsobil otci v městech mnoho škod.
Celá česká země s Přenyslem šla ovšem.
Král byl osamocen, Jenom Havel s Boršem
a nečetní starci po boku mu stáli.
Jejich statky kníže bozohledně pálí,
Němcům nosy řeže, v boji nezahálí,
až nankonec kmeti skloní hlavu šedou
a podporu hledat za hranice jedou,
odkud přivedou si bojovníků spoustu.
Kníže Boršův dvůr žhne právě poblíž Mostu,
kde dva čeští páni
porazí ho v klání.
Kníže otci vzdá se, dá na pokání,
Ctibor s Jarošem však uprchnou z Čech včas.
Král dá k poctě syna konat hodokvas.
Když pak veselil se kníže vprostřed druhů,
hodovníkům na stůl přines řad sluhů
slizské ryby bez hlav, syrové a leklé.
V údivu jak vlci hledí všichni vztekle.
do stříbrných pout je zakut kníže vzdorný,
druzi svrženi do jsou v temné hladomorny.
Přemysl jen krátce pobude si v cele,
ostatní tři roky úpí v citadele.
Ctibor s Jarošem byl Němci přijat skvěle,
pak však oba dali spoutat do okovů
a pak českému králi vrátili je znovu.
Král rozhněván velmi rozhod ve vteřině,
jak vzbouřence má stihnout krutý trest.
Ctiboru dal hlavu srazit na Petříně
a Jaroše kázal katu v kolo vplést.
Ten, který si troufal radit Hospodinu,
život nezachránil sobě ani synu.
Když jel na popravu
takto mluvil k davu:
"Kdo chce v klidu živ být, ať raději mlčí.
Ten se na sluníčku dlouho nehřeje,
který nerozvážně mezi veřeje
a dveře prst strčí.
Neboť příbuzní jsou všichni jedna smečka.
Kdo se do nich plete, sotva zdráv přečká.
To vidíte na mně. I já měl být zticha.
Těď už to vím - je však pozdě honit bycha.

VRCHOTA (03)

Roku 1310 nastoupil na český trůn Jan Lucemburský. Přišel do země především jako císařský syn. Nastolení panovnické moci v Čechách nebylo sice namiřeno proti domácí šlechtě a jejím řádům, pro Janovy rádce však byl prioritním cílem rozmach dynastie. Té se Čechy měly stát finanční a vojenskou oporou.

Jan se sice snažil proniknout do tajů panování v Cechách, ale chyběla mu soustavnost a koncepce. České panstvo tvořilo naproti tomu nejednotnou, ale hrdou a právně zkušenou vrstvu, která se nehodlala vzdát nároku na spoluvládu. Král měl nadto skvělého protihráče, Jindřicha z Lipé.

Samostatnou politickou linii sledovala královna Eliška Přemyslovna. Bez ohledu na změněnou politickou realitu se snažila o obnovu modelu přemyslovského království jako hlavního cíle panovnické politiky. K tomu se připojovala osobní žárlivost na prestiž Elišky Rejčky a moc Jindřicha z Lipé. Na její popud byl v říjnu 1315 zatčen Janem z Lucemburka Jindřich z Lipé. Do nejvyšších úřadů byla povolána strana pana z Valdeka. To ovšem vyvolalo odboj Ronovců a Markvarticů, který skončil osvobozením pana z Lipé. Král pak odjel do Lucemburska, zatímco v Čechách se situace dále komplikovala. Po nové drobné válce v roce 1317 se pokusil biskup Jan z Dražic v rámci záchrany míru v zemi o dohodu obou skupin, ale narazil na neústupnost královny. Do událostí zasáhl vojensky král Jan, ale způsobem ještě netaktičtějším, jenž se rovnal dobývání vlastního království. Česká šlechtická obec se sjednotila a pouze zprostředkování římského krále Ludvíka Bavora umožnilo uzavřít v roce 1318 smír v Domažlicích. Král se zavázal zachovávat zvyklosti zemé, včetně zákazu udílet úřady cizincům. Tento stav skutečně respektoval, ale zároveň resignoval na aktivní vnitřní politiku a věnoval se rodové politice v evropskérn měřítku.

Na pozadí těchto událostí v království se z mlhy nevědomí vynořuje kladenský zeman Vrchota. Majetkový zápis s jeho jménem je také prvním dokladem o existenci Kladna, kde v té době už s velkou pravděpodobností byly nejméné dvě tvrze - Dolejší a Hořejší. Ze zápisu se dovídáme, že Vrchota již v roce 1315 hospodařil na Kladně. Čteme, že koupil od Přebora z Vrbičan koně za pět fertonů (hřivna se dělila na čtyři čtvrti zvané fertones). Z pozdější doby je známa jeho žaloba na Heřmana z Kyšic, že si přivlastnil Vrchotovy úroky ve vsi Kladno v celkové částce 90 hřiven stříbra. Jednání o tomto sporu bylo stanoveno na suché dny v postě roku 1319. Bohužel, jak to dopadlo, již není známo. Známá je ale jeho další žaloba, kdy žaluje člena rodiny Kladena, který sedél na Slatině (?).

VANĚK a SLAVIBOR (04 - 05)

Královské problémy Jana Lucemburského a boj o moc v Čechách nijak moc nevzrušovaly malé zemany, jakým byli i vladykové z Kladna. Ne ještě Kladenští z Kladna, ale jenom z Kladna. PoužívánÍ rodových jmen nebylo ještě ustáleno. Žili své malé životy lepších sedláků, hospodařili na polích, kradli a byli okrádáni, opíjeli se a prali, soudili se a navštěvovali kázání v kostelích.

V roce 1319 žaloval Vaněk z Kladna Krašku, Duchoně, Macka (či Marka ?), Vachka, Maříka, ještě jiného Vaňka, a to, že mu způsobili škodu na polích, konkrétně na pšenici a luštěninách. Náhradou požadoval na Slaviborovi z Kladna deset hřiven střibra, na ostatních pak po dvou hřivnách. Jak spor skončil a kdo vyhrál nám už historické prameny neprozrazují.

V Kladně v té době měly být dvě tvrze : Hořejsí a Dolejší. Hořejší tvrz stála v blízkosti kostela, zhruba na místě dnešního zámku, a to na jeho západní straně v zahradě, kde asi ve vzdálenosti dvaceti metrů je zachováno gotické sklepení. Dolejší tvrz se nacházela v prostoru dnešní budovy hlavní pošty. Vzhledem k této situaci a k majetkovým poměrům, které ze zprávy o žalobě vyplývají lze soudit, že ačkoliv všichni jmenovaní byl i z Kladna, zemanského stavu byli pouze Vaněk a Slavibor.

KLADEN (06), MILOSLAV (07), BOHUTA (08)

Ve stati o Vrchotovi (03), je zmínka také o tom, že tento Vrchota žaloval člena rodiny Kladena. NesídIil-li na Kladné, pak pocházel z jeho okolí. Vzhledem k tomu, že zemřel v roce 1382 na Slatině u Velvar, můžeme i předpokládat, že Slatina byla jeho sezením a tím také předpokládáme, že byl zemanem.

Roku 1366 se Slatině žili také Bohuta s MiIosIavem a nazývali se Kladen (Gladen). Jeden z nich snad zemřel roku 1382. Zarážející je ovšem shodný rok úmrtí u Kladena a jedním z dvojice Miloslav, Bohuta. Pokládám je oba za zemany.

PAVEL KLADENSKÝ Z KLADNA (09), BOHUTA KLADENSKÝ Z KLADNA ( 10)

V roce 1333 udělil Jan Lucemburský svému synovi Karlovi titul moravského markraběte. Karel se vypravil do Čech, kde ho čekaly hrozivé poměry. Kralevice čekala náročná práce obnovy panovnické moci a právního stavu. Země měla zpoždéní proti západoevropskému regionu padesát až sto let. Ke snížení náskoku pokročilejšich oblastí měl však český stát z předchoziho období vytvořeny dobré předpokIady. Příchod schopného, vzdělaného a sebevědomého dědice českého trůnu je ještě násobil. Úspěchy utvrdily Karla v přesvědčení o nadosobním historickém poslání, k němuž ho předurčila boží vůle. Záhy se opět ocitl ve víru mezinárodního dění. Výrazně mu přitom pomohl i jeho přátelský pomér k papeži Klimentovi VI. ( l 342-1352), jímž byl Karlův učitel a rádce Pierre Roger de Rosiéres. Podporu církve i ochranu a šlření pravé víry pokládal Karel za přední povinnost každého křesťanského monarchy, což kurie i preláti přijímali s povděkem.

V této době po roce 1300 dospívala první význačná osobnost z rodu pánů Kladenských z Kladna. Pavel z Kladna, synovec biskupa pražského Jana z Dražic se stává roku 1329 papežskou provisí kanovníkem v Olomouci. Rok poté se stává Pavel z Kadna filius sororis episcopi Joannis Pragensis další papežskou provisí kanovníkem pražským. V létech 1333-50 je arcijáhnem žateckým. Zemřel v roce 1350, protože 2.října toho roku dává papež prebendu po Pavlovl z Kladna v pražském kostele Jindřichu Thesaurovi z Norimberka. Kronika Františka Pražského o něm říká, že biskup Jan z Dražic založil při kostele sv. Víta tři kanonikáty, bohatě je nadal, "Primam vero praebendam contulit domino Paulo de Kladna.

Téměř současně s Pavlem Kladenským z Kladna máme zase zmínky o jiném vysokém církevním hodnostáři, kterým byl Bohuta Kladenský z Kladna. Ten se stal roku 1326 papežskou provisí kanovníkem vyšehradským a později kanovníkem pražským. Bývá také nazýván proboštem týnským a officiálem biskupského dvora v Praze a arcijáhnem kouřimským. V této hodnosti má nový titul "domini papae capellanus". V roce 1343 se píše jako administrátor biskupství a generální vikář. Následujícího roku je ještě subkollektor decimae papalis. Roku 1346 je kancléřem arcibiskupa a o čtyři léta pozdéji na to si vyprošuje papežskou absoluci in articulo mortis. Zemřel roku 1353, protože 2.března tohoto roku dává papež kanonikát vyšehradský po zemřelém Bohutovi z Kladna arcijáhnu kouřimskému, Vilémovi, synu Buška z Velhartic. Zároveň byl dán pražský kanonikát s prebendou a kouřimským arcijáhenstvím po zemřelém Bohutovi z Kladna Habartovi, synu Jindřicha z Malovar.

JAN (11), VILÉM (12), ŽOFIE (13), ANNA (14)

Roku 1347 ukázala štěstěna Karlu IV. svoji příznivou tvář. Ludvíka Bavora stihl při lovu medvědů infarkt a Karlovi se tak otevřela cesta k uznání titulu římského krále na celém území Řise, čehož mistrným způsobem také využil. Pokus Wittelsbachů zvolit jako protikrále nevýrazného německého šlechtice Güntera ze Schwarzburgu neuspěl. Své vítězství v zápase o uznání v Říši dovršil Karel druhou korunovací v Cáchách, tentokrát za přítomnosti všech kurfiřtů. To je zhruba doba, kdy se počíná první rozdělení Kladenských na ty, kteří se i nadále budou nazývat z Kladna a ty, kteří se budou napřistě psát s přídomkem z Vraného. Ve skutečnosti tomu ale tak doslovně nebylo. Přídomky se často prolínaly a jednotliví vladykové se psali tu z Kladna, tu z Vraného, tu z obojího.

Jan z Kladna měl s chotí Lucií tři děti : Viléma, Žofii a Annu. Psal se někdy z Vraného a z Kladna (de Vrani alias de Kladna), jindy pouze z Kladna. V roce 1355 vlastnil i malé Přípotočno. Roku 1358 byl již mrtev. Sirotci po něm žili ve Vraném, kde měli 1358 až 1359 podací právo. Byli ale zřejmě velice mladí, protože jim byli určeni poručníci, a to Herbert ze Žerotína a Jan z Nučic. Předpokládá se, že záhy zemřeli, protože o nich není dále nikde ani zmínka.

ONDŘEJ (15), MIKULÁŠ (16)

V době, kdy vrcholí rozkvět Království českého pod panováním Karla IV., rozmnožují se členové rodu z Kladna a z Vraného nebývalým tempem. To napomáhalo udržet rod, ale jinak přinášelo jen spory a neshody.

Současně s předchozími (11-14) se uvádí na Vraném Ondřej. Děje se tak v souvislosti se sporem o obsazení uprázdněné vranské fary. Zdeněk a Mikuláš z Vraného, Herbert ze Žerotína a Jan z Nučic z pozice poručníků nezletilých sirotků Viléma, Žofie a Anna po Janovi z Vraného a Kladna, Ondřej a Hrzek z Vraného na místo faráře prosazovali Moravu z Vrbna. Druhá strana, representovaná Fridrichem, Přechem a Vochem z Vraného, navrhovala jiného kandidáta, nám bohuže neznámého. Záležitost řešila až pražská konsistoř. Její zástupce (official) rozhodl ve prospěch Moravy z Vrbna. Když pak Mikuláš zemřel a Habart ze Žerotína a Jan z Nučic se vzdali svého poručnictví (snad, že sirotci zemřeli), zůstalo podaci právo k vranskému kostelu jen Ondřejovi. Ten toto své právo uplatňuje v létech 1364 - 1366 dosazuje faráře ve Vraném a v Lukově.

Vratislav Plašil v publikaci Vraný v historii a v současnosti - I. díl z roku 1989, uvádí namísto Ondřeje Ondřeje Hrzka a jako jeho syny uvádí Přecha a Vocha. Spojuje tedy, na rozdÍl od P. Mottla a Václava Bartůňka, dva vladyky v jednu osobu. Také otcovství ve vztahu k Přechovi a Vochovi, se mi vzhledem k dokladovaným datům o jejich životech nezdá příliš hodnověrné. Autor také neuvádí pramen, ze kterého tyto skutečnosti čerpal. Nejpravděpodobněji ale z publikace D. R. Kollera Nástin regionálních dějin okresu kladenského z roku 1968.

Výše jmenovaný Mikuláš měl asi za první manželku Annu z Vraného. S ní měl mít syny Hrzka, Fridricha, Přecha a Vocha.

HRZEK ( 17), FRIDRICH ( 18), PŘECH ( 19), VOCH (20)

Když jsem u Ondřeje (15) a Mlkuláše (16) popisoval spor o obsazení vranské fary, byli jejich protivníky právě bratři Fridrich, Přech a Voch. Jejich opozice šla tak daleko, že vyústila ve vznik samostatné větve vladyk z Vraného. Ti pak do erbu Kladenských z Kladna přidali ozbrojené rámě s mečem. Tak první pečetil kolem roku 1356 právě Fridrich. O něm ještě víme, že byl pánem na Březí a měl syny Hynka, Jana, Hrzka a Habarda. Jmenuje se také jako věřitel paní Vratislavy a jejího manžela Štěpána z Hoholic. Zemřel roku 1375.

O Hrzkovi, Přechovi a Vochovi už bylo všechno známé vypovězeno dříve.

HYNEK (21), JAN (22), HRZEK (23), HABARD (24)

Poslední čtvrtina 14. století nebyla pro naší zem a lid tou nejšťastnější. 29.listopadu 1378 umírá na následky zánětu plic Karel IV. V roce 1380 zasáhla České království nebývale silná epidemie moru, která citelně rozrušila rytmus každodenního života a vrhla zemi do těžké ekonomicko-populační deprese. Ve sféře mezinárodnfch vztahů se ukázala Karlova orientace na Francii jako neúnosné břemeno. Václav IV. z titulu řfmského krále se otevřeně postavil na stranu římského papeže, ale francouzská diplomacie dělala vše pro to, aby českého panovníka přesvědčila o závaznosti volby svého avignonského chráněnce. Tlak vykonal své a Václav raději odložil plánovanou cestu za císařskou korunou do Říma. Později se už nikdy neodhodlal.

Pražský arcibiskup.Jan z Jenštejna se otevřeně přihlásil k řfmskému papeži a odmítl podporovat neutrální stanovisko svého panovní'ka. Po deseti letech střetů vyvrcholil svár mezi arcibiskupem a králem roku l393 nechutnou aférou. Václav IV. dal zatknout Jenštejnova blízkého spolupracovníka, generálního vikáře Jana (Johánka) z Pomuku, který podlehl krutému mučení. Mrtvé tělo shodili biřici z pražského mostu do Vltavy. Z oběti politického zápasu učinila katolická cfrkev v pozdějších staletích světce Jana Nepomuckého, který údajně odmítl prozradit žárlivému Václavovu IV. královnino zpovědní tajemství. Jenštejn sám nenalezl zastání ani u papeže, rezignoval na arcibiskuský úřad a zemřel zapomenut v Římě.

Roztržka mezi panovnfkem a církví narušila politickou stabilitu a povzbudila k aktivitě vyšší šlechtu, jež okamžitě využila uvolněného prostoru k dávné, Karlem IV. dočasně ztlumené touze českého panstva rozhodovat o politice státu a změnit panovníka ve víceméně reprezentativnf figuru. Po sérii drobných konfliktů vytvořila roku 1394 nespokojená vysoká šlechta panskou jednotu, jejíž členové přepadli Václava IV. v Králově Dvoře u Berouna a přednesli mu své požadavky. Poté krále internovali na Pražském hradě a pokusili se vládnout jeho jménem. Teprve vojenský zásah Jana Zhořeleckého přiměl panskou opozici, aby zajatého krále prpustila. Václav začal hledat oporu a spojence v řadách nižší šlechty a měšťanstva, čímž přiléval olej do ohně. Církevní představitelé i panstvo s jejich jmenováním do úřadů se nemohlo smířit.

Na pozadí tohoto neutěšeného obrazu žili svůj život synové Fridricha - Hynek, Jan, Hrzek a Habard. Víme o nich právě jen to, že byli syny Fridricha z Vraného, jak listina od nich je udělána na fundaci roku 1375 a roku 1408 potvrzení zaručuje.

ONDŘEJ (25), MATĚJ (26)

Ondřej z Kladna byl podjáhnem, který byl 1. prosince 1379 potvrzen za faráře v kladenském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tuto funkci vykonával přes dvacetsedm let, protože poslední dochovaná zmínka o něm je z roku 1406. Na kladenskou faru nastoupil 4.proslnce 1379.

Na Univerzitě Karlově dosáhl sotva bakalářské hodnosti. Povinnosti duchovního přenechal kaplanu Petru u Chotěšova a věnoval se nezřízenému pití a tak se stalo, že už v prvním roce na Kladně byl pokárán za hýřivý život, vyčísleny na sedmnáct pražských grošů dluhu. V roce 1406 byl zapsán v soudních aktech pražské konzistoře. Pití ho dovedlo k dalším dluhům, z nichž zřejmě největší udělal u slánského měšt'ana Václava Boháče - vypůjčil si u něj šedesát grošů. Dluh nesplácel a před dalším soudním jednaním ho zachránila v roce 1407 smrt.

Prvního února 1382 se ujímá zastaralé fundace v váznouci na zboží Bozděcha z Újezda. 17.listopadu 1405 přijal fundaci založenou Janem z Kladna. 29.října 1406 pak přijal fundaci pořízenou Pavlem z Kladna. O všech těchto osobách bude teprve řeč. O Ondřejovi víme také, že v letech 1384 až 1405 odváděl papežský desátek. Kdy a kým byla po něm fara obsazena není známo.

O Matěji z Kladna víme jen to, že se připomíná v roce 1404 jako klerik a přísežný notář.

BOZDĚCH Z ÚJEZDA (17), JAN, ŘEČENÝ DÍTĚ Z PRAČEK (28) Z LAN (29)HAŠEK Z LÁN (29), JAN Z LÁN (30), HRDOŇ Z MOČIDLAN (31)

Bozděch z Újezda se připomíná v létech 1382 -1392. Seznámili jsme se s ním už při kladenském faráři Onřejovi, když se mluvilo o fundaci ke kladenskému kostelu ve výši jedné kopy pražských grošů. S manželkou Otkou měli syna Jana, řečeného Dítě z Praček, který pak sedlě (1396) na statku Hrdonově v Újezdě. Újezdem, jako vladyčím sezením této větve Kladenských z Kladna se myslí zaniklá osada Újezd nad Kladnem v lese mezi Dubím, Vrapicemi a Dříní. Zaniklá snad roku 1450. Posledním zbytkem osady je kostelík sv. Jana Křtitele.

Jinou větví Kladenských z Kladna, ale stejnéhom erbu, byli vladykové z Lán. V libri erectionum se praví, že rytíři Pavel z Kladna a Hašek z Lán, co právní zástupci fary a záduší kladenského kostela u přítomných světků Zdeňka z Kladna a Hrdoně z Močidlan rozhodli, že musí Bozděch, rytíř z Újezda zdejší faře jednu kopu pražských grošů činně odváděti, tedy historie, která už byla popsána.

Synem měl být Jan z Lán. O něm víme jen to, že se připomíná v létech 1410-1414. K zamyšlení dávám, zda tento Jan z Lán není ve skutečnosti shodný s Janem, řečeným Dítě z Praček. časově to vychází. Navíc syna Bozděcha z Újezda P. Mottl neuvádí, ale zase jmenuje Jana jako syna Haška z Lán.

Hrdoň z Močidlan se připomíná jako svědek při fundaci ke kladenskému kostelu Bozděchem z Újezda. Víme také, že u něj žil Jan, řečený Dítě z Praček, který se psal také z Močidlan a mél zboží v Újezdě po Bozděchovi a jeho manželce Otce. Také Močidlany jsou zaniklá obec. A Sedláček uvádí,že stávaly v polnostech Újezda pod Kladnem, dosahující k lukám pod Dříní v poloze, kteráž se nazývá v Podmočidlech, ale známek tu po nich není.

ZDENĚK (32), LUKÁŠ (33), PODIVA (34)

Vraťme se na Kladno. Zde se objevuje sedm nových jmen : Zdeněk, Podiva, Mikuláš, Pavel, Lukáš, Bohuta a Miloslav. Zda všichni byli synové Mikuláše z Vraného, to dnes můžeme dokázat jen velice těžko.

O Zdeňkovi mluví zprávy v létech 1353-1395. Víme o něm, že seděl převážně na Kladně a jeho manželka se jmenovala Markéta. Při osazování svárovské fary je nazývána Markétou relicta Sdenconsis .

Markéta se objevuje v písemných záznamech v létech 1396 - 1408.

Zdeněk s bratrem Lukášem 28.září 1353 vysadili právem německým Vysoký Újezd. 11. února1356 a v roce 1359 s Lukášem a dalším bratrem Podivou osazují faru v Orasicích. Vroce 1367 prodal Zdeněk purkrechtě 1 lán polí v Lužci a sám vlastnil Měkovice. V roce 1379 volil faráře v Kladně, kde byl i svědkem na listinách. Po smrti Kladena ze Slatiny si činil nároky na toto dědictví. Měl děti Jana, Jindřicha, Václava a Vlaška, z nichž posledně jmenovaný vynikl nejvíce. O Zdeňkově vdově Markétě je možno číst při volbě svárovského faráře a dovídáme se také, že seděla na Ptici. Odtamtud také zakládá fundaci k oltáři Panny Marie v kostele pražském.

Lukáš mimo už uvedené osazuje také devět statků v Osuši právem zákupním a činí nadání ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Kladně. Určitě nežil už v roce 1406, kdy za něj a jeho manželku Alžbětu byla založena fundace v Přelící u Smečna.

Podiva mimo již vyřčené byl duchovním v Keblově. Je uváděn při kapitule sv. Jiljí a jako arcijáhen bechyňský. Zprávy o něm jsou z let 1330 až 1382.

MIKULÁŠ (35), PAVEL (36), LUKÁŠ (37), BOHUTA (38),MILOSLAV (39)

Mikuláš, o kterém víme v období 1358-1382 spolupůsobil při volbě kladenského faráře s panem Zdeňkem. Po smrti Kladena na Slatiné obdržel Slatinu a odváděl z ní desátek na Vodolku.

Také Pavel osazoval kladenskou faru a učinil ke kladenskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie nadání. Známe ho z let 1379 až 1382 a víme, že měl manželku Žofii, která byla naživu ještě v roce 1406. Spolu méli syna Lukáše, který když obdržel dispens super defectu aetatis stal se knězem a farářem na Slatině.

O Bohutovi a Miloslavovi víme jen, že roku I366 dosazovali faráře ke kostelu na Slatině.

JAN (40), JINDŘICH (41 ), VÁCLAV (42), KATEŘINA (43)

Kladenšti z Kladna stáli v této době, tedy na přelomu l4. a 15. století, v řadách panské jednoty. Ta těžila z věčných sporů Václava IV. s bratrem Zikmundem. Roku 1394 dokonce krále zajala. To si král pamatoval a podle toho při své prchlivé povaze jednal. Snad právě proto dal v této době Kladno do zástavy Strnadu z Janovic a tvrz kladenskou věnoval Martinovi z Malešova. Svůj majetek dostali Kladenští z Kladna zpět až v roce 1419, kdy dav vedený Janem Želivským vyházel z okna Novoměstské radnice v Praze konšely a zpráva o tom způsobila u Václava IV. mrtvici a následně smrt.

Že Jan je synem Zdeňka dokazuje zmínka při osazování fary v Kladně 1379, kde se říká: ad presentationem strenuorum militam Sdenconsis et Joannis filii ejus. 17.listopadu 1405 zlepšil faráři kladenskému fundaci dvěma kopami, kterou založil Bozděch z Újezda se závazkem, že o každých sudých dnech se bude konat jedno anniversarium. V roce 1406 daroval s bratrem Václavem roční důchod dvou kop grošú kostelu v Přelící se závazkem, aby tam o každých sudých dnech se konalo anniversarum za příbuzenstvo. Koupil Braškov a Kyšice od Škonky, vdovy po Grunvaldovi z Braškova, za cenu 300 hřiven. Měl syny Bohutu, Beneše, Kunatu a Lukáše.

Jiným synem Zdeňka z Kladna byl Jindřich, který měl sezení v Radonicích a potom v Minicích. Obsazoval faru ve Svárově, spolu s vladyky ze Svárova. Je také svédkem na listině, kterou Zikmund ze Lhotky zavazuje Dobešovi Hřánovi z Harasova své dědiny. Ofka z Měcholup mu zastavila dvůr v Měcholupech a devět kop platu v Hořovicích. To se stalo v roce 1436. O rok později se stává spolusprávcem s Johanou ze Skryj a 1438 obdržel odúmrt' v Přítočně a 1464 v Doksích. To vše za předpokladu (zdá se, že správného), že je shodný s tím Jindřichem, který se psal z Vraného.

Václav byl notářem při zemských deskách a měl nějaký spor s Oldřichem, farářem z Kozmic. Je ručitelem na dlužním listu z roku 1427. Vystupuje ve válkách v severních Cechách společné se svým bratrem Vlaškem. Spolu posílají list vévodovi ze Saska na hrad Střekov. V Kladně pak s největší pravděpodobností vlastnil Dolejší tvrz a zboží, které k ní přináleželo. Měl dceru Kateřinu, která zemřela roku 1464. Její majetek odkázal Jiří z Poděbrad Jindřichovi Bezdružickému z Kolovrat na Buštěvsi.

VLAŠEK (44)

Posledním ze synů Zdeňkových, o kterém tu ještě nebyla obšírnější řeč, byl Vlašek (Vlastibor). Za něho také v růstá v Kladné na Ostrovci třetí tvrz, později zvaná Vlaškova. Domnívám se, že vznik této tvrze podnltil fakt, že první dvě kladenske tvrze byly kladenským odebrany králem Vaclavem IV., jak jsem o tom psal u (40-43). Tvrz vznikla jako sídlo další sekundogenitury Kladenskych z Kladna. Za husitství byla tvrz opuštěna a v neklidných dobách po něm zpustla. V roce 1464 ji získali držitelé Buštěhradu Kolovratové Libštejnští. Tuto tvrz s příslušným zbožím získal postupně Zdeněk Kladenský zpět ke Kladnu, ale část Ostrovce zůstala Kolovratům. V třicátých letech 16.století ji Jetřich Bezdružický z Kolovrat prodal smečenským Martinicům, kteří ji drželi ještě v 17.století. Dnes se z ní nic nezachovalo.

Roku 1399 byl Vlašek z Kladna purkrabím na Žirotíně, ale brzy přestoupil do služeb královských a získal pěkné jmění.

Vlašek byl zprvu katolík a jako takový mohl usilovat o přízeň Václava IV. i jeho bratra Zikmunda. A to se také dělo. Roku 1409 je spolumajitelem majetků v Toužetíně. Doznává to spolu s Markvartem z Královic, že dědictví v Toužetíně, tvrz, prodali panu Oldřichovi z Hasenburka a jeho dědicům za 1000 kop grošů. Třetího řijna 1412 je jmenován Vlašek jako spoluporučník sirotků po Odolenovi z Pětipes. Král Václav IV. mu zastavuje 1.února 1414 Březnici na základě toho, že Vlašek zapůjčil králi jistou sumu penéz. Dále byly Vlaškovi připsány Lovosice (po jejich odebrání altzellskému klášteru Václavem IV.), Bystřice - a Střekov. Získal také část Vintířova po Vlčkkvi z Vintířova.

Střekov býval původně královský hrad, který byl dáván v léno. Vlaškovi byl zastaven roku 1415. Tak vzniká nová větev Kladenských z Kladna.

I zde na Střekově, se v neklidných husitských dobách pan Vlašek držel strány krále Zikmunda proti husitúm. Tak se stalo, že když daI Zikmund město Ustí nad Labem markraběti Bedřichovi Míšeňskému a Ústí bylo míšeňskými obsazeno, našli k sobě tito dva přátelskou cestu a tak se stalo, že se Míšeňáci na Střekově usadili.

16.března 1426 však míšeňské oblehl u Ústí pan Jakoubek z Vřesovic. Na pomoc ústeckým přišlo vojsko z Míšně a Durynku. Hned nato se přihrnula husitská vojska a ta dobyla velké a slavné vítězství u Předlic 14.června 1426. Druhého dne dobyli husité Ústí, zničili ho a obrátili se proti Střekovu. Pan Vlašek se svými syny se zachránil jen proto, že ihned přistoupil na stranu husitskou. Vidíme zde, že i tento pán kladl větší váhu na zachování života a majetku než na čest.

Zachovala se také listina, kterou psal pan Vlašek markraběti Bedřichovi Braniborskému a prosí o pomoc k uhájení Střekova proti Janovi Krušinovi z Lichtenberka a Hynkovi z Valdštejna, chtějícím z Litoměřic obsadit Střekov i Ustí.

JETŘICH (45)

V létech 1409 až 1422 seděl Jetřich z Kladna ve vsi s tvrzí Hlubanech u Podbořan. Jeho jméno se objevuje mezi svědky na smlouvě, kterou propouštěji svá práva páni z Kadlic, která měli na zboží pana Hanuše ze Všebořic ve Všebořicích, na Dřížkové, Nové Vsi, na Rudném, Děkuši, Kamenici, Na Strážkách a na Žd'áře. Brzy po roce 1420 se proti němu vypravili žatečtí, tvrz na Hlubanech dobyli a značně poškodili. Od Jetřicha z Kladna koupil hlubanskou tvrz a dvůr roku 1433 Pechanec Ojíř z Očedělic, který dal po roce 1450 zchátralou tvrz znovu zřídit.

Roku 1437 potvrzuje císař Zikmund Jetřichovi Kladenskému z Kladna a jeho erbům budoucím všechny listiny, dané Vlaškovi od krále Väclava. Z toho je domněnka, že Jetřich byl Vlaškův syn, i když je zarážející jeho věkový odstup od ostatních (snad?) sourozenců. Jetřich dosáhl také vysoké hodnosti, když se stal landfrídem kraje litoměřického. V tomto úřadě se velkou měrou zasadil o mír se stranou katolickou. To bylo potvrzeno 26.prosince 1439.

VÁCLAV (46), ANEŽKA (47), VLACH (48), BĚTKA (49)

U osob uváděných pod čísly (46,48 a 49) nemáme jistotu ani v tom, zda jde o potomky Vlaškovy nebo Jetřichovy, či dílem obou.

14.března 1470 byl ustanoven Václav z Kladna sněmovním usnesenim v Praze hejtmanem kraje litoměřického s veřejnou hotovostí 500 pěších, 50 jízdních, 6 kopiníků a 27 vozů. Zajímavou a svým způsobem zneklidňující poznámku učinil ve svých Staromoravských rodech Josef Pilnáček, když doslova píše : Václav z Kladna byl dne 24.června 1442 purkrabím na Schreckensteině v Rak. (Chmel, Reg. Friedr. 631), měl štít štípený (!) a v pravé polovici nějaké znamení". Měl dceru Anežku, která se provdala za Zbyňka Pětipeského z Chýš a Egerberka.

Roku 1454 si Václav a Vlach z Kladna ukazují společné zástavní listiny. Dovidáme se také, že Bušek Kaplíř ze Sulevic roku 1482 prodal Milešov neznámému držiteli, patrně Václavu Kladenskému z Kladna. Roku 1479 král Ladislav II. potvrdil smír sjednaný mezi opatem z Altzellu a Václavem z Kladna o Lovosice.

O Bětce víme jen to, že se objevuje v roce 1448.

VAŇEK (50), BOHUTA (51 ), BENEŠ (52), KUNATA (53), LUKÁŠ (54)

Vraťme se na Kladno. Opustili jsme je ve chvíli, kdy bylo Václavem IV. Kladenským z Kladna odebráno a dáno do zástavy Strnadu z Janovic a potom Martinovi z Malešova. Majetek byl Kladenským z Kladna navrácen až po smrti Václava IV. roku 1419. Jak se stalo, že v roce 1454 se píše z Kladna na své pečeti Valkoun z Adlaru, se asi nikdy nedovíme.

Ze vzduchoprázdna se také vynořuje Vaněk, o kterém víme jen to, že jeho vdova Machna se připomíná roku 1423 jako patron kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladně spolu s Kunatou a Lukášem Kladenským z Kladna.

Na trochu pevnější půdě se ocitáme u předpokládaných synů Jana Kladenského z Kladna, Bohuty, Beneše, Kunaty a Lukáše.

Roku 1410 koupil Bohuta z Kladna od Jindřicha z Vliněvsi, syna Jindřicha z téhož rodu, všechno dědické právo v Lukově, které tam měI po Albertovi z Lukova pro sebe a své dědice za 50 kop grošů. Když v Kyšicích zemřela Škonka z Drahonic, připadlo dědictví králi, protože se zdálo, že není zákonitých dědicu. Vystoupil aIe se svými právy Bohuta a hájil je proti králi s tím, že svůj spravedlivý nárok dokáže ze zemských desek. My víme, že otec (?) Jan v roce 1412 Kyšice od Škonky koupil. Pře se projednávala v roce 1437, ale Bohuta v ní Kyšic proti krali neuhájil. V roce 1467 hájil tento kladenský pán 64 hřivny na svém dědictví na Stahelčevsi proti Jindřichovi Čečkovi, který se jich chtěl zmocnit. V roce 1458 Bohuta zemřel a zanechal zde sirotky.

Pan Beneš z Kladna je pouze jmenován na listě s majestátem císaře Zikmunda, kterým se mu zapisují Žerovice a Přílepy z úterý před Všemi svatými roku 1436.

Pan Kunata se nám představuje na listině s pečetí císaře Zikmunda, kde se mu potvrzuje 28.října 1420 ves Tuháň kapituly vyšehradské a Žerevice kapituly pražské se všemi požitky a díl 130 hřiven grošů za službu, kterou měl s deseti jízdními oděnci konat od sv. Šimona a Judy až do oktávy sv. Jiří. Roku 1423 podává Kunata ještě spolu s jinými faráře ke kladenskému kostelu. Za faráře byl tehdy, 7. září podán Jan Kobera, kněz z Malé Jenče namísto zemřelého kněze Václava. V roce 1427 nacházíme pana Kunatu Jako svědka na listině, kterou kněz Zikmund, farář z Chylic, zapisuje své zboží Přechovi ze Seče. 30 října 1436 potvrzuje císař Zikmund Kunatovi, že mu obnovuje listinu z roku 1420 s práva na vsi Tuháň a Žerovice.

Pan Lukáš byl majitelem listiny s menší pečetí císaře Zikmunda, kterou se mu připisuje mlýn na lodenickém potoce a Iouka při témž potoku, za blíže neurčenou službu. List byl dán v Plzni na den sv. Fabiána a Sebestiána roku 1421. V roce 1423 je spolukolátorem kněze Kobery v Kladně.

PŘECH (55)

Přech Kladenský z Kladna byl tou osobou, která začala někdy koncem vlädy Jiřího z Poděbrad či na počátku éry Vladislava Jagelonského zcelovat rozptýlený rodový majetek. Získal kladenskou Hořejší i Dolejší tvrz a majetkově si polepšil sňatkem s Eliškou, dcerou erbovního měšťana Martina Čorta.

Zda je Přech syn či vnuk Jana Kladenského z Kladna lze dnes určit jen velice těžko. Roku 1438 slibuje svému poddanému Matějovi Kotrbovi, který mu zběhl z panství, že mu vrátí jeho majetek, když se vrátí. Toho samého roku měl právní při s Bernardem Falhenauerem o dědictví po Martinu Čortovi. A stále ještě téhož roku koupil roční plat na dvoře v Hostivicích od paní Markéty Ratajské, své tchýně a bývalé manželky Martina Čorta, jehož dceru Elišku měl za ženu.

Roku 1441 tato Eliška z Hostivic postoupila svému manželovi právo na tvrzi, dvoru , polích a platech v Hostivicích.

Roku 1455 měl Přech rozepři s Častolovem z Píčiny o drahobuzské vsi. Soud po rohlédnutí spisů a vyslyšení vápovědí rozhodl, aby Přech z Kladna vymáhal svůj komorní plat na drahobuzských vsích. Ještě téhož roku měl spor o deset kop ročního platu. Měl tak jakýsi list od Jana Bytovce na ves Janov.

Roku 1438 učinil Přech Kladenský z Kladna smlouvu s Vintířem z Hnidous o rybník. Přech měl tento udělat na manských pozemcích Vintířových, zaplatit mu deset hřiven stříbra a pak měli společně rybník užívat po dobu dvaceti let. Přech také zaplatil ze dvora v Hostivicích Menšímu městu pražskému. Zemřel v Kladně, tam byl pochován v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Václav Kočka v Unhošťských rodech a Jan Halada ve svém druhem dílu Lexikonu české šlechty uvádějí že zemřel roku 1474. Tento omyl vznikl zřejmě na základé poznámky Hradech a zámcích A. Sedláčka, kde se píše:Roku 1474 byl již mrtev.

Jeho náhrobní'k byl po zboření starého kostela přenesen do východní arkády kladenského zámku. Na kameni je nápis:
Tuto pan Přzich Kladenský gest pochowan
pan buch racz dussi geho milostiw I nám vssem beyti
Přech Kladenský měl syna Zdeňka.

ZDENĚK (56), MARUŠE (57)

Zdeněk se narodil na počátku vlády Vladislava Jagellonského a svůj život skončil v době panování Ferdinanda I. O jeho životě máme poměrně hodně zpráv, které se pro větší přehlednost pokusím rozdělit do nekolika částí.

První část by mohla nést podtitul NEZDARY. Ztratil hned na začátku svůj majetek v Janově, který připadl Václavovi ze Svárova. Nevíme také, proč prodal v roce 1503 svůj statek po matce Elišce, Hostivice, Žibřidovi z Jistebna za 900 kop grošů. Roku 1499 se stal spolu s j'eště osmnácti pány rukojmím věřitelů krále Vladislava v dnešní Bratislavě, kde byl na sněmu.

Druhou část tvoří SPORY, které vedl a nebylo jich málo : Spolu s Mandalénou z Roztok má při právě se Žibřidem z Jistebna v roce 1509 u komorního soudu. O dva roky později, tedy v roce 1511 se projednává nový komorní soud mezi Zdeňkem Kladeským z Kladna a Markétou z Rakovníka o vyzdvižení peněz od Kateřiny z Újezda pod Kladnem. Roku 1516 se připomíná svědek Jan z Kročehlav, poddaný pana Zdeňka. Následuji další. V roce 1523 s Annou Andělkou z Jistebna a v roce 1524 s Janem Kamenickým ze Smečna. O dvanáct let později žaluje samotného císaře Ferdinanda I., kterého pohání před purkrabský soud pro neplacenl dluhu. Na to Ferdinand odpověděl soudu velice hněvivě : "Jest to věc nová a neznámá, aby král český před úřad purkrabský poháněn býti mél, čehož sú předkové naši podnikati povinni nebyli, neradi bychom se v to dali, poněvadž menší král prvních králů českých býti neráčíme". 10. března 1530 Zdeněk z Kladna vydává svědectví o rozsudku podkomořího pana Jakuba z Vřesovic ve sporu o dodání vody a sladu do pivovaru mezi slánskými a bratr Jakubem a Janem z Libovice. 27.dubna 1540 pohání Jan mladší z Valdštejna na Peruci Zdeňka z Kladna za 200 hřiven pokuty propadené, a to proto, že po oznámení podle zřízení zemské krčmy nové a nespravedlivě zaražené na gruntu v Kamenici nezastavil, maje to povinně podle téhož zřízení zemského učiniti a tu dotčenú krčmu a šenkování v ní skutečně zastaviti. Tak ta krčma nově zaražená se drží a v ní se šenkuje jemu, Janovi ke škodě a krčmám jeho, kteréž drží v polovici městečka Vraním, kde jsou odedávna šenkovali. Dokládá se svědomím a jiných spravedlností a na to žadá spravedliveho panského nálezu.

Třetí část mluví o ÚSPĚŠÍCH. Byl chráněncem krále Vladislava Jagelonského a velmože Lva z Rožmitálu, kterým prokázal řadu užitečných služeb. V roce 1523 byl Zdeněk navržen za soudce do zemského sněmu. Podařilo se mu rozšířit kladenske panstvl a to několikanásobně, jak to dokazuje zachovaný zápis do zemských desek: Na Kladne dvě tvrze, dva poplužní dvory, v Kročehlavech vsi a dvory kmetcí s poplužím, v Motyčíně, v Újezdě pod Kladnem s dvory kmetcími s poplužím v Svrčovicích celou ves s dvory kmetcími, v Řebči pustou tvrz, pustý dvůr poplužní, vysazeny plat, vsy s dvory kmetcími, v Hořejší a Dolejší Dobré dvě pusté tvrze, dva pusté poplužní dvory, v Doksích polovici pusté tvrze, polovici pustého poplužního dvora, v Družci kmetcí dvůr s poplužím, též v Unhošti kmetcí dvůr s poplužím, totéž v Pcherách, v Žehrovicích, v Knovízi, v Žižicích, v Hořovicích, Drahouši. V Černicích a v Tachlovicích pustou tvrz, poplužní dvůr, vesnice a dvory kmetcí s podacími právy na Kladně, v Tachlovicích, v Lukově, se vším příslušenstvím a panstvím toho všeho v témž počtu a v těchže mezích, že toho nadepsaného dědictví po předcích svých od mnoha let v pokojném držení a užívání byl a až dosud jest, to sobě a svým dědicům podle nového nařízení o deskách zemských dal sepsati a do nových desek vložiti.

Kdy se ten zápis stal, není možné přesně určit. Zápis má časové udání: v pondělí po sv. Třech králích. Protože zemské desky shořely v roce 1541 a pan Zdeněk zemřel v roce 1543, je pravděpodobné, že se tak stalo 7.ledna 1542.

Za úspěch lze považovat i jeho závéť. Byl bezdětný a tak by při normálním postupu po jeho smrti připadl celý majetek na krále. Snad na přímluvu Lva z Rožmitálu získal Zdeněk Kladenský z Kladna od krále Vladislava Jagellonského už v roce 15l4 list, který mu zaručoval svobodné rozhodování o svém majetku v závěti. Tu Zdenék napsal 24.ledna 1542: Ve jménu Nejsvětější a nerozdilné Trojice, Blahoslavené Panny Marie. Amen. Já Zdeněk Kladenský z Kladna, pamatujíce na budoucí věci i na to, že člověk smrtelný jsem a nevím, kdy Pán Bůh všemohoucí mne ráčí povolati a smrtí navštívíti, maje statek svůj, kteréhož Pán Bůh z milosti a dle vůle svaté mi popříti ráčil, tomu chci, aby po smrti mé a to mezi lidmi a přáteli mými žádných nesnází, různic a soudů nebylo, maje mocný list v královský od Nejjasnějšl'ho knížete pána p. Vladislava Uherského a Českého krále ..... slavné paměti Pána Mého milostivého, abych mohl statek svůj všelijaký buď dědičný, bud' manský, bud' zápisný, též také na věcích, na klenotech nebo na hotových penězích zděditi a dáti, komuž by se mi zlibilo a zdálo. Takto o tom kšaft na týž pomocný list královský činím s dobrým rozmyšlením mým a zdravou pamětí svou, aby toto zřízení mé teprv po mé smrti moc mělo a zprv nic.

Nejprv dávám a po smrti své plat ve vsi Hřebci peněžitý i roboty, který jsem sám tu měl a všechno užíval k záduší kladenskému k užívání budoucímu faráři téhož záduší kladenského. Mé panství zůstavuji se vším jiným příslušenstvím budoucím kolátorům kladenským. -Item v Kladně, cožkoli mám; tvrz s dvory, dědinami, lukami, též lidi s dvory kmetcími, platy, robotami, lesy, potoky, rybníky i se vším a všelijakým příslušenstvím to dávám a odkazuji urozenému panu Voldřichovi Žd'árskému, ujci svému a dětem jeho : Janovi a Stanislavovi, Jiřímu a Zděňkovi, bratřím vlastním ze Žd'áru i dědicům budoucím jejich, avšak tak, aby nemohli jeden bez druhého toho ani jiného dolepsaného užívati, odcizovat ani prodávati žádným vymyšleným způsobem, jedni bez druhých. A k tomu jim také z lásky přátelské dávám na takový způsob, jak nahoře psáno jest a cokoli mám ve vsi Kročehlavech, ve vsi Motyčíně, ve vsi Aujezdu pod Kladem, ve vsi Knovízi, ve vsi Žižicích s mlejnem, který tu jest, ve vsi Lukově, ve vsi Kamenici a ve vsi Přítočně, Dokes kromě dvoru toho, který jest Jírovi a Kustošovi listem dán a ujištěn tak, jak týž zápis to v sobě ukazuje a zavírá. -Item ve vsi Doksích což tu mám, ve vsi Cvrcovicích tak jak jsem toho sám v držení byl, též také jim toho ke Kladnu dávám, zůstavuji a poroučím. -Opět také jim dávám v Žatectvě ves Hořovice, ves Černčice, ves Drahouš i toho člověka s platem z Vukova (Bukova). Též jim ves svou Tachlovice a ves svou Nučice, avšak z těchto dvou vesnic tomu chci, aby jedna kopa grošů českých faráři záduší tachlovického vydávána byla. -Item všechna tato vyjmenované vsi a lidi, jež v těch věcech mám, dávám s dvory kmetcími, s platy, s dédinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, štěpnicemi, dále kostelním podáním, tudíž i se všemi zvolemi a všelijakým příslušenstvím, což k nim přísluší tak, jak jsem sám toho vždycky v držení a užívání byl. -Item platy na Šimonu krejčím, člověku mým v Unhošti, ty dávám a odkazuji k záduší do Kladna, item plat na člověku mým v Ptících dávám k záduší do Kladna. -Item na Kvíci jistou sumu svou mám. Jestliže by se sluha boží řádná jak prve dála, tedy tu sumu svou, kterou na tom mám odpouštím, jinak nic. Item, co se Tuhaně týče, tu sumu, kterou na to mám, na opravu téhož záduší kladenského odkazuji. Item, byl-li pak příjem kdejaký. . . bud' z obyčeje nebo práva s tom kšaftě mém vejš jmenovaném doloženo a dostatečně dostaveno býti mělo, to všechno mocí listu tohoto doplňuji a dostavuji k tomu ke všemu se přiznávaje, jakoby v tomto listu slovo od slova napraveno a dostaveno bylo bez umenšení. -Item toho se při tom dokládá, což bych komu poručil z tohoto statku svého jím svrchupsaným osobám a přátelům svým vydati, to aby povinni učiniti byli. Toho všeho na potvrzení já svrchujmenovaný Zdeněk Kladenský z Kladna svou vlastní a přirozenou pečetí dal jsem k tomuto kšaftu svému a zřízení a svým jistým svědomím přitisknouti připrosíce urozených vladyk p. Otty z Losu a na Nymburce, p. Oldřicha Kekule ze Stradonic, p. Otty z Losu a Staré Huti, že jsou k tomu mému zřízení pečetě přivésiti dali, však sobě a budoucím svým beze škody. Léta od narození Syna Božího Jesu Krista tisícího pětistého čtyřicátého druhého v úterý před obrácením sv. Pavla na víru křesíanskou.

Roku 1543 zemřel urozený pan Zdenék Kladenský z Kladna a v kostele kladenském byl pochován, s mečem i pečetí, jak rodu toho starobylého poslední v chóru před oltářem. Václav Bartůněk ve své studii o rodu Kladenských z Kladna k tomu píše: Roku 1842 byla obnovována kostelni podlaha. Tehdejší farář P. Kašpar Lička pátral při té příležitosti po hrobě pana Zdeňka. Nenašel však ani náhrobního kamene ani meče nebo pečeti nějaké, která by nasvědčovala tomu, že jest majetkem posledního z pánů Kladenských.

Pan Zdeněk Kladenský z Kladna měl sestru Maruši, která se provdala za Jana Zd'árského ze Zd'áru. Ta zemřela roku 1535. Na Kladně tak nastupuje na dlouhá léta nová vrchnost, rod Žd'árských ze Žd'áru.

JAN (58), JIŘÍK (59), KRYŠTOF (60)

Kladenská větev Kladenských z Kladna vymřela, ale v Čechách existovala ještě schudlá větev, z níž pocházel Jan Kladenský z Kladna, který roku 1566 se smečenským Bořitou u Martinic vyslal jednoho koně na bojiště a roku 1574 byI zvolen městským radním v Unhošti. Za manželku měl Maruši z Oškobrh, s níž splodil syna Jaroslava a dcery Annu a Kateřinu. O nich budu psát o chvíli později. Roku 1595 byl Jan už mrtev.

Jiříka a Kryštofa, oba Kladenské z Kladna, známe jen díky potvrzení z 3.listopadu 1549, kterým se oběma potvrzuje jejich erb - černé pole v bílém strychu a vůkol štítu dva rohy a při každém korouhvice bílá s červenými okrajky. Listina byl stvrzena králem Ferdinandem.

OLDŘICH (61), JIŘÍ (62), VOJTĚCH (63)

Pan Oldřich se připomíná v roce l575, kdy byla Karlova vyšehradská brána svědkem litého souboje tohoto pána z Kladna a pana Hieserleho z Chodů. Nebylo prý tenkrát ani vítěze ani poraženého, zásluhou chytrého hlásného, který využil okamžiku, kdy se oba soci, navzájem si lající, ocitli každý na jedné straně brány. Pak vytáhl padací most přes příkop a oba urozené pány od sebe rozdělil.

Roku 1589 se připomínají Jiří a Vojtěch, oba Kladenští z Kladna. Posledně jmenovaný seděl v té době na Noutonicích.

JAROSLAV (64), ANNA ( 65), KATEŘINA (66)

Poprvé se o panu Jaroslavovi Kladenském z Kladna dovídáme v roce 1594, kdy je jmenován v závěti Jana Oškobrhského z Oškobrha. Ten mu zde odkazuje 50 kop. V roce l600 prodal Jaroslav a jeho sestra panna Anna dvůr v Únhošti, po rodičích za tisíc kop své sestře Kateřině, vdané za Kašpara Cačka z Kuklovic. Potom Jaroslav koupil kmetcí dvůr v Černíkách u Českého Brodu. Roku l6l2 pohnal Jana Škopka z Elendberku na Vykáni, který mu slíbil z čisté lásky čtyři nejlepší klisny vybrané a nyní je dáti nechce.

Po bitvě na Bílé hoře, v následné rekatolizaci, odmítl Jaroslav katolickou víru. Prodal dvůr v Černíkách a vystěhoval se za hranice. Zemřel v Žitavě 20.října 1636 ve věku 57 let. Pohřben byl v kostele sv. Kříže (Ottův slovník naučný tvrdí, že v době vydání zde dosud byl jeho náhrobek).

O jeho sestře, panně Anně se mluví ješté jednou v historických pramenech, a to, když jí Johana Eusebie Vlkovä z Harasova roku 1622 vydala dlužní list.

JAN JIŘÍ (67), KAREL VILÉM (68)

Poslední dva příslušníky starobylého rodu Kladenských z Kladna jsem objevil na Moravé. Zmiňuje se o nich Josef Pilnáček ve svých Staromoravských rodech. Zápis této knihy cituji doslovně: ladenský z Kladna byla rodina původem z Čech, usedlá i na Moravě, kde Jan Jiří, rytíř Kladenský z Kladna držel po předcích zděděný svobodný dvůr v Opatovicích a téhož roku (neuvedeno kterého) jej prodal (Kratochvíl, Svobodné dvory v Časop. morav. muzea X.). Týž byl beštelovaný kapitán (Vlastivéda, Židlochovice 208). Karel Vilém Kladenský z Kladna uvádí se co svědek na Moravské Třebové ještě l664 a rovněž svědčí 23.dubna 1686 při prodeji svobodného dvora ve Velkých Hoštérádkách, který paní z Wolping, rodem Sakova z Bohuňovic, prodala kněžně z Lichtenšteinů (AI. H. Steinitz 1,1724, prodejní smlouva, pečeť).

Erb Kladenských z Kladna

Původní erb Kladenských z Kladna tvořil černý štít se střl'brným kůlem, na štítě kolčí helm s točenicí a černo-střl'brnými přikryvadly. Klenotem byly bůvolí rohy postrkané na každé straně čtyřmi stříbrnými praporečky s červenými okraji.

Vedle tohoto erbu se ale velice brzy objevuje erb jiný, totiž černý štít se stříbrným lemem. Vše ostatní zůstalo jako u předchozího. Znak bývá také popisován jako štít ve štítě; nebo jako černé pole v bílém štrychu a vůkol štítu.

A právě z tohoto erbu se ještě o něco málo později vyvinul znak vladyků z Vraného (je a1e i možné, že se opačně vyvinul nový znak Kladenských z Kladna z erbu vranských vladyků). Ti nosili černý štít se stříbrným lemem a uprostřed znamení stříbrné obrněné paže s pozdviženým mečem.

Jinou formu (údajně Kladenských z Kladna) jsem našel ve Staromoravských rodech Josefa Pilnáčka. Ten píše : Václav z Kladna by1 dne 24.června l.442 purkrabím na Schreckensteině. Měl štít štípený (!) a v pravé polovici nějaké znamení (?!).

Památky na rod Kladenských z Kladna

Zachovaná heraldická památka na rod Kladenských z Kladna je na území kladenského okresu pokud vím pouze jedna. Na věži smečenského zámku jsou tři vysoká kostelní okna. Nad okny jsou znaky. Nad středním oknem ve čtverhranu je vytesán gotický štít pánů z Martinic, šikmo postavený, pokrytý helmou a korunou a nad ním lekno jako klenot. Prázdná prostora mezi štítem a vroubením je pokryta přkryvadly, podobným dubovým listům. Rámová římsa po obou stranách končí v první třetině výšky a je uzavřena nalevo i napravo malým obličejem a dvěma štítky. Všecky štítky bývaly malované. Vlevo je zřetelná zavinutá střela a sotva znatelný bazilišek, vpravo lekno a orlice. Nad znakem je vytesán gotický nápis, který začiná letopočtem Anno Domini MCCCCLX. Nad levým oknem v podobném obdélníku ořímsovaném a štítky končícím je vytesán veliký okřídlený drak s korunou. Bylo to erbovní znamení Anny Dražické z Tunvaldu. Nad třetím oknem jsou vidět vedle sebe dva znaky bez nápisu, znak Kladenských z Kladna, štít s kůlem, nad přilbicí rohy, z nichž vybíhají praporečky s lemem. Druhý znak je vladyků z Daliměře a z Odic, totiž na štítě orlice v letu a nad přilbicí pů1 kozla ve skoku. Pro nápisy bylo ponecháno místo nad znaky ve stužkách vytesaných z kamene, jež byly patrně malovány.

Podle zachovaných pramenů měl být ješté na počátku 20. století erbovní náhrobek v kostele sv. Křiže v německé Žitavě. Patří Jaroslavu z Kladna, který po bitvě na Bílé hoře odmítl rekatolizaci, prodal majetek a vystěhoval se za hranice.

Ze starého kladenského kostela se zachovaly dva náhrobní kameny pánů z Kladna. Oba jsou bez erbů. Ten první patří Janu Kladenskému z Kladna, který zemřel někdy po roce 1412. Pískovcová deska je 170 cm vysoká a 95 cm široká. Nahoře je odlomena. Nápis je těsně u zlomu.
TVTO LEZI PAN GAN
KLADENSKI

Druhý je náhrobek Přecha Kladenského z Kladna. Ten zemřel mezi léty 1470 až 1473. Pískovcová deska je vysoka l64 cm a široká l06 cm. V horní části je odlomena, nebo odsekána. Nápis zasahuje až k okraji.
Tuto pan Przech Kladensky gest po
chowan pan buch racz Dussi geho
Milostiw y nam wssem beyti

Oba náhrobníky jsou uloženy v arkádě pravého křídla kladenského zámku a jsou ozdobeny tesanými kříži.

Prameny a literatura

Jan Halada : Lexikon české šlechty II., str.87-88 ,(Akropolis, Praha 1993)
August Sedláček : Hrady, zámky a tvrze král.čes., VIII,str.: l20, 156, 218, 221, 224, 256, 260, 274, 276 -278, 283, 284, 291, 292, Praha 1935
Josef Pilnáček - Staromoravšti rodové, str.: 191 , 536, Wien 1930
Martin Kolář, August Sedláček : Českomoravská heraldika l., str.354
August Sedláček : Česskomoravská heraldika II., sr. 146, Praha 1925
Milan Mysliveček; Ludrnila Kouhová; Františka Vrbenská : Čas hradů v Čechách 1., str.23-24, Horizont Praha 1994
Zdeněk Kuchyňka a Jarosluv Vyšín : Náhrobky z původniho kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladně, str. 18, Posel Budče, č. 12-13 z roku 1997
Milan Mysliveček : Erbovník 2, str. 110,  Horizont Praha 1997
Milan Mysliveček : Erbovník, str.68, Horizont Praha 1993
Václav Kočka : Unhošťské rody erbovni, str. 7-9, 39, Svaz přátel rodopsu v Praze 1948
P. Josef Mottl : Kladno, rněsto a statek v Pražském kraji, str. 1-2, 33, 35, 37, Kladno 193l
Stanžslav Krajník, Zdeněk Pospíšil : Kladensko, str.40, Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1985
Václav Vladivoj Tomek : Dějiny Království českého l., str. 110-111, Praha 1863
Dr. Josef Koller : Nástin regionálních dějin okresu kladenského, str. 8l -82, Okresní pedagogické středisko ONV Kladno l968
Dr. Rudolf Anděl, CSc. a kolektiv : Hrady zámky a tvrze v Čechach, na Moravě a ve Slezsku - Severní čechy str. 54, 68, 94, 136, 163, 185, 193, 195, 196, 209, 255, 280, 290, 292, 297, 331, 332, 355, 442, 445, 464, 472, 498, 500, 5l2, Nakladatelství Svoboda, Praha l984
Václav Bartůněk : Kladenští z Kladna, Sborník hístorického kroužku, r. 32, 1931, č. 1, str. 21, 97
P. Josef Mottl : Kladenští z Kladna, Památky archeologické X., .str. 18-28