Genealogie a Heraldika 1-2/2002 - Ukázka z časopisu č. 1

Ukázka z článku: Jiří Hás - Jaroslav Tovačovský - Genealogie Nosticů z Nostic

Počátky rodu Nosticů ( Nostitz ) spadají do 12. století. Své jméno rod odvozuje od statku Nostitz, který se nacházel u Budyšína. Tento původně hornolužický šlechtický rod, který se hojně rozrostl do několika linií, se v pozdějších dobách rozšířil do Slezska a také do Čech. Původním erbem Nosticů byly na modrém štítě dva červeno-stříbrně šachované kančí zuby, někdy přivrácené k sobě, jindy od sebe. Klenotem byly dva červeno-stříbrně šachované buvolí rohy. Přikrývadla červeno-stříbrná. S určitými obměnami tuto erbovní figury používaly ve svých znacích různé linie rodu.

Pro českou genealogii je zajímavá pouze ta část rodu, která se usadila v Čechách a zasáhla tak do české historie.

Jako první přišel do Čech Hanuš z Nostic, který byl přijat za obyvatele království, a usadil se roku 1528 v Praze. V letech 1532 - 1541 držel statek Rudu. Jeho manželkou byla Alžběta Vítová ze Rzavého. Jejich syn, který zdědil po otci statek Rudu, se jmenoval Jan a byl ženatý s Kateřinou von Steinsdorf. Manželům se narodil syn Jan Adam (+1631), jehož manželkou byla Dorota Lamingerová z Albenreutu. V manželství se narodila dcera Kateřina (m. Karel Melchior von Winckelshofen), Zuzana (1m.N. Hrobčický z Hrobčic a 2m. Adam Protiva z Běšin) a syn Jan Hanuš (+1662), ženatý s Annou Margaretou Bechyňovou z Lažan. Manželům se narodili dva synové - Jan Mikuláš, který zemřel bez potomků, a Heřman Jáchym (+1694), který byl ženat s Maxmiliánou Justinou Babkovou z Meziříčka (+1709). Manželé drželi statky Kolešovice a Černoc. V jejich manželství se narodila dcera Marie Anna Eleonora, provdaná poprvé za Jana Zikmunda Fridricha hr.Götzen a podruhé za Jana Gerharda Petřvaldského z Petřvaldu, a jediný syn Jan Ferdinand (+26.8.1717), jehož manželkou byla Barbara hr. von der Berghe. Manželství zůstalo bezdětné. Po jeho smrti byl statek Kolešovice roku 1719 pro dluhy prodán. Tato linie rodu do českých dějin nijak výrazně nezasáhla.

Daleko výrazněji do českých dějin zasáhla linie, která přišla do Čech z Horního Slezska. Tato linie rodu se snadno sžila s domácím prostředím a po určitou dobu její příslušníci (jak z větve rokytnické tak z větve nostic-rieneck) významně přispěli k emancipačním a kulturním snahám českého národa.

I když dějiny rodu Nosticů spadají do 12. století, můžeme jednotnou posloupnost sledovat až od Friedricha ( Fritzko ) von Nostitz ( 1420, 1425 ), od kterého vedou svůj původ různé linie, tohoto velmi rozvětveného šlechtického rodu. V Olešnickém knížectví držel statky Zedlitz, Bielwiese, Ransen a Porschwitz. Jeho manželkou byla Anna, dcera Nicolaje von Unruh. V tomto manželství se narodili čtyři synové:

• Hartwig von Nostitz (+1447). Jeho ženou byla Margareta von Lampersdorf. Měl syny Hartwiga - zakladatele linie Ullersdorf a Ovolsdorf , Johana - zakladatele linie Lampersdorf, od které se později oddělila linie Driebitz a dceru Margaretu ( 1469 ).
• Johann von Nostitz (1424), který byl ženat s dcerou Petra von Brauchitsch. V manželství se narodili čtyři synové a dvě dcery. Syn Friedrich byl zakladatelem linie Ransen ( tato linie se dále rozdělila do linií Dammitsch, Schönborn, Teschwitz a Wandritsch ) a syn Otto linie Zedlitz.
• Heinrich von Nostitz (1452) - pokračování dále v textu.
• Otto von Nostitz (1452) - zakladatel linie Unwürde, tato linie vymřela na počátku 18. století.

Heinrich von Nostitz (1452) měl syna Kašpara (+1465), který je doložen na rodovém sídle Nostitz u Löbau v Lužici. Později se tento šlechtic zakoupil v Horní Lužici - stal se majitelem statků Tschochau , Rothenburg a Gotta a v Dolní Lužici zakupuje statek Domnitz. Byl významným válečníkem - v roce 1454 byl velitel nad 1000 jezdci v pruské válce. V posledních letech svého života působil u hejtmanského úřadu v knížectví Zhořeleckém. Jeho ženou byla Sabina von Gersdorf. V jejich manželství se narodili tři synové, díky kterým se rod v podstatě rozdělil do tří samostatných linií.

Otto, manželka N. von Metzrad, se stal zakladatelem linie Rottenburg. V rámci této linie se vytvořila i větev Neuendorf ze které pochází Otta von Nostitz (+1630) - viz níže v textu. Z linie Rottenburg (větve Noes) je pro českou genealogii zajímavá i Antonie von Nostitz (17.6.1695-8.6.1758),dcera Ferdinanda Leopolda (+13.8.1724) a Anny Antonie Františka Malovcové (+1706), která byla manželkou Ferdinanda hr. z Klenové (+22.7.1731).

Jiří (Georg) založil linii na Gottě ( později Leichnam) - tato linie vymřela na počátku 18. století a Hertvík (Hartwig) založil linii Tschochau ( Šachov ). Tato linie nás zajímá především. Ona se ve třetí generaci rozdělila na starší větev rokytnickou a mladší nostic-rieneckou, sedící na Falknově.

Hertvík (+1510) byl ženat s Uršulou von Klüx und Hennersdorf se kterou měl syny - Kašpara (+1490), zemřel svobodný a Jana (Johanna), který zemřel roku 1565 a byl královským zemským rychtářem v Budyšíně. Jeho manželkou byla, jak uvádí Sinapio, Anna von Zettritz a ne Anna von Uchtritz, jak uvádějí někteří autoři. S tímto faktem souhlasí i Dobřenský, který rovněž uvádí Annu von Zettritz. V jejich manželství se narodili synové - Johann (+1574), zemřel svobodný a Abrahám (+7.8.1592) - viz dále. Jejich sestrou byla Barbara, manželka Krištofa von Schellendorf.

Abrahám byl dvakráte ženat - první manželkou byla Helena von Seydlitz (Zeidlic) a druhou Hedvika von Spiller. Od první ženy se narodily tyto děti - Abrahám, který zemřel v mládí, Jan Mikuláš (+1629) - viz dále , Lukrécie, zemřela v mládí a Anna, manželka Kašpara von Spiller. Od druhé manželky pocházejí - Hedvika, manželka Krištofa von Nostitz na Gottě, Helena, manželka Alberta von Unruh, Mariana, manželka Krištofa von Diehr, Zikmund (+ v mládí), Hartvík, ženatý s Annou Marií von Nostitz na Cunewalde. Jejich větev vymřela ve druhé generaci. Dále Konrád, jehož manželkou byla Eva von Diehr - jejich potomstvo vymřelo rovněž ve druhé generaci a Kašpar, ženatý s Magdalenou von Hund na Reusz. Jeho potomstvo vymřelo také ve druhé generaci.

Dalším pokračovatelem této linie rodu se stal Jan Mikuláš (1562-1629), císařský apelační rada a zemský hejtman knížectví Olavského, pán na Seifersdorfu, Heidersdorfu a Rokytnici v Orlických horách. Panství a zámek Rokytnici koupil roku 1627 od Jáchymy Zieglera z Klippenhausenu. Tento muž byl dvakráte ženat - první manželkou byla Helena von Schlichting a druhou Žofie von Nostitz z větve Rottenburské. V manželství se narodily děti - Abrahám (+ v mládí), Helena (+ v mládí), Otto (23.5.1608-14.111664 ) z druhého manželství - zakladatel starší linie na Rokytnici, Jan (+ v mládí), Jan Hertvík (1610- 24.3.1683 Vídeň) z druhého manželství - zakladatel mladší linie nostic-rieneck, sedící na Falknově a Anna Kateřina, manželka Hermanna von Salz.

Bratr druhé manželky Jana Mikuláše Nostice, Otta, syn Jeronýma von Nostitz (+1584) zemského hejtmana ve Zhořelci a jeho druhé manželky Kateřiny von Demritz, se stal zakladatelem bohatství a moci Nosticů v Čechách. V roce 1606 se stal radou nad apelacemi a roku 1610 byl povýšen na německého místokancléře. Zároveň se stal i říšským dvorským radou. Od té doby byl účasten všech důležitých dvorských jednání. Měl velký podíl na vypracování Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. 3.července 1623 byl povýšen do panského stavu a téhož roku 24.října byl povýšen do říšského stavu svobodných pánů. Bohatě využil pobělohorských konfiskací a získal četné statky v severozápadních Čechách. Zemřel ve Vídni v prosinci roku 1630 bez potomků. Dědicem svého jmění jmenoval mladšího syna své sestry Žofie, Jana Hertvíka - zakladatele mladší větve na Falknově.

Zakladatelem starší větve rokytnické se stal Otto (23.5.1608-14.11.1664), který konvertoval na katolickou víru. Studoval na univerzitách v Lipsku a Štrasburku. 18.května 1631 obdržel panský stav království Českého. Toho samého roku se stal císařským radou nad apelacemi. V roce 1642 se stal zemským hejtmanem ve Vratislavi a roku 1650 hejtmanem ve Svídnicku a Javorsku. Kromě statku Rokytnice držel ještě ve Slezsku statky Seifersdorf, Prosen, Kunzendorf a Lobris. Byl ženat s Barbarou Kateřinou Vachtlovou z Pantenova (+1675), dcerou Jana Jindřicha (+1640) a Sofie sv.p.Beesové. Při povýšení do českého panského stavu obdržel tento erb - znak je čtvrcený, v 1.poli červeném stříbrná krokev, ve 2.poli modrém černé orlí křídlo se zlatým břevnem, ve 3.poli modrém jsou dva červeno-stříbrně šachované kančí zuby od sebe odvrácené nad zlatým půlměsícem a ve 4.poli stříbrném jsou tři červené ryby nad sebou. Klenoty jsou dva, pravý klenotem je černé křídlo se zlatým břevnem jako ve štítu, přikrývadla jsou černo-zlatá, levým klenotem jsou dva červeno-stříbrně šachované buvolí rohy před kterými jsou dva zkřížené zlaté praporky. Přikrývadla jsou červeno-stříbrná. Tento erb vidíme vytesaný i na náhrobku Jana Ignáce Hertvíka z Nostic (+1672) v kostele v Rokytnici.

V manželství Otty Nostice a Barbary Kateřiny Vachtlové se narodily tyto děti - Kryštof Václav (1643-16.2.1712) - pokračovatel rodu, Jan Ignác Hertvík (1654-1672), Otto Václav Ferdinand (zemřel v mládí), Maxmiliána Žofie, poprvé provdána za Louise markýze de Montevergues (+1666) a po druhé za Hermana sv.p.Oppersdorf, Barbara Kateřina, manželka Julia Leopolda hr.z Hodic (+1695), Anna Terezie, manželka Jobsta sv.p. Knigg, Johanna, poprvé provdána za Jana Jiřího hr.Götz (+24.8.1681) a podruhé za Karla Julia hr.Sedlnického (+7.1.1731).

Pokračovatelem rodu se stal Kryštof Václav, který působil jako císařský tajný rada a zároveň vykonával funkci hejtmana v Hlohovsku, ve Svídnicku a Javorsku. Působil také jako úspěšný císařský diplomat. Za své zásluhy byl císařem povýšen 27.července 1675 do hraběcího stavu království Českého a 27.listopadu 1692 se stal říšským hrabětem. Při povýšení do hraběcího stavu obdržel následující znak- erb je modro-stříbrně čtvrcený se zlato-modře čtvrcenou kotvou ukončenou kruhem. V 1.poli zlatý stoupající měsíc, nad ním červeno-stříbrně šachované kančí zuby. Ve 2.poli černé křídlo se zlatým břevnem.. Pravý klenot je černé křídlo se zlatým břevnem, přikrývadla jsou červeno-stříbrná, levým klenotem jsou červeno-stříbrně šachované buvolí rohy, mezi nimi modré, zlaté a modré pštrosí pero, přikrývadla jsou červeno-stříbrná. Tento erb můžeme i dnes spatřit nad vchodovým portálem rokytnického zámku společně s erbem jeho manželky Marie Juliány hraběnky Mettychové z Čečova (+1706).

... konec ukázky ...