Ukázka z článku: Anton F.Malinovský - Heraldika českých renesančních graduálů, litoměřického, rakovnického a žlutického
Úvod
Badatelský záměr heraldického průzkumu graduálů mě zaujal při vyhledávání výskytu jména Malinovský. Konkrétně Jan Augustin Malinovský z Hlavačova měl být zmíněn právě v Rakovnickém. V tomto graduálu jsou vyobrazeny erby i štíty s cechovními symboly i také těch osob, které se k držení erbů dostaly i několik let později po jeho dokončení. Srovnatelné heraldickým obsahem s Rakovnickým je také Litoměřický a Žlutický graduál. Bohatství erbů a výtvarné pojetí heraldických figur je v nich pozoruhodné a dosud jim nebyla věnována taková pozornost jakou by si za-sloužily. Řada erbů je v odborné literatuře popsána odlišně. Dva erby ze Žlutického graduálu nejsou dokonce známy vůbec.
Graduály bývají i v odborné literatuře často, nepřesně nazývány kancionály. Na otázku v čem je rozdíl, odpovídá například publikace Svět liturgie *1) kde se doslovně praví: GRADUÁL je liturgická kniha obsahující zpěvy ke mši svaté a KANCIONÁL je sbírka kostelních písní pro lid, obsahující důležitá poučení pro život z víry doplněná modlitbami . Graduály vznikají na základě zakázky donátora nebo častěji donátorů, protože to byla velmi nákladná záležitost. Například zhotovení Žlutického graduálu stálo v roce 1558 přes 280 kop grošů míšeňských a cena průměrného domu v Praze byla 200 kop. Dalšími donátory byly cechy a literátská bratrstva, jejichž členové z graduálu zpívali.
Literátská bratrstva začala vznikat po celé Evropě na základě církevní reformy, kterou zahájil papež Řehoř XII. (Gregorius XII., v úřadu byl v letech 1406 - 1409). Re-forma umožňovala zapojit se při mši aktivně svým zpěvem, nejen duchovním pastýřům, ale i laikům. Byla určena skladba, pořadí písní a na scénu přišel zpěvník zvaný graduál. Zpěv o který šlo, byl sborový. Stránky graduálu měli větší rozměry proto, aby na ně viděli pokud možno všichni zpívající. Zpívalo se výhradně latinsky. Literátský pěvecký sbor stál při své produkci na kůru. Do Čech pronikla tato renesanční novota o dost později vlivem husitských válek (právě tak, jako renesance samotná). Stalo se tak za panování Vladislava II. Jagellonského, který poměry v zemi konsolidoval. Na stránkách graduálu byl notový záznam písně, pod tím její text. Některé stránky graduálu jsou hojně zdobeny miniaturními malbami. Témata maleb (iluminací) byla většinou biblická. Čeští iluminátoři se inspirovali u Vlachů ale také u Němců a Holanďanů. Čechy 16. století byly ze značné části utrakvistické, protestantské. Na sjezdu stavů městských a duchovních strany pod obojí, konaném 29. ledna 1524 v Praze, bylo přijato usnesení o 20. bodech (artikulích). Artikul č. XV. stanovil, ,,aby mše svatá a služby Boží vůbec, v jazyce rozumném tj. českém, odbývány byly." Po tomto datu byla většina v Čechách vytvořených graduálů psána česky. Písně v nich, nebyly jenom překlady z latiny, ale i původní české texty. Na základě výše popsa-ných faktorů vznikl fenomén český graduál. Od jiných, se česká graduálová škola trochu liší tím, že při výzdobě byla užívána charakteristická a velmi propracovaná rostlinná arabeska (maximálně složitá i maximálně barevná).
Dalším znakem českého renesančního graduálu je velkorysé ztvárnění někdy i obřích iniciál, tedy počátečních písmen některých z písní. V českých graduálech lze ale také spatřit motivy z tehdejšího běžného života. Například posvícení na vesnici, porážení dobytčete, nebo výrobu sukna příslušníky knapovského cechu. Postupem času se literátská bratrstva (literáti), transformovala do jakéhosi sdružení s vlastní po-kladnou, oddělenou od pokladny obce.
Poměrně podrobně je například prozkoumáno literátské bratrstvo města Rakovníka. Rakovničtí literáti se prostřednictvím své pokladny vzájemně podporovali například v nemoci i v jiných nesnázích. Peníze si mohli z pokladny i půjčit. Pod jednou střechou tu měli organizaci, která připomíná dnešní pečovatelskou službu a kampeličku. Literáti za peníze jim svěřené koupili nedalekou obec Senomaty, to aby rozšířili své chmelnice. Tak se chovalo nejen literátské bratrstvo, ale i nejbohatší vrstva ve městě, měšťané.
Litoměřický, česky psaný graduál
Pochází z ranné tvorby pražské, později proslulé, písařské iluminátorské a ma-lířské dílny Jana Táborského. Přídomek česky psaný je tu použit kvůli rozlišení od jiného Litoměřického, ale latinsky psaného graduálu který byl pořízen mnohem vel-korysejšími donátory, pravděpodobně katolíky. Jednodílný, česky psaný kodex je da-tován rokem 1543. Arabesky v něm jsou zatím ještě málo členité a málo barevné. Bu-doucího velkého mistra, z nich lze ale již tušit. Figurální iluminátorské pasáže, ještě nelze označit za vrcholná díla. Ani iniciály nejsou příliš nápadité. Použitě barvy také nejsou nejvyšší kvality.
Rakovnický, takzvaný kališnický graduál
Vrcholné dílo pražského iluminátora Jakuba Špačka Hradeckého pro literátské bratrstvo, od roku 1588 již královského města Rakovník. Dvoudílný kodex, který vzniknul zásluhou zbožné rakovnické měšťanky Johany Reyčkové fundátorky a hlavní donátorky, její snachy Kateřiny Reyčkové a Jana Grylla mladšího z Gryllova, druhého manžela Kateřiny Reyčkové. Vznik graduálu je datován rokem 1594. Graduál si rakovničtí literáti odvezli po mnohých urgencích nedokončený a některé iluminace tam později zdá se, přidali sami. Jejich iluminace již nedosahují výtvarné úrovně pražského mistra. Kdo byli tito ,,kutilové" se můžeme jen dohadovat, snad jimi byli Daniel Malíř Rakovnický a Jan starší Gryll z Gryllova. Rakovnický graduál je evidován s přídomkem kališnický. Tím se rozumí nekatolický prestože v něm, například na rozdíl od Žlutického graduálu, není ani jedna podobizna Krista s kalichem v ruce. V Rakovnickém graduálu je erb Kavanů z Čejkov (bílá lví tlapa se zlatými pařáty na bílém štítě!), erb Gryllů z Gryllova je tam také namalován v odlišné podobě, než jak uvádí Sedláček i Siebmacher. Při bádání bylo více či méně spolehlivě identifikováno 18 donátorů ze 22. vyobrazených. Kromě určení, která z osob je Jan Malinovský, bylo cílem identifikovat erby a osoby donátorů jejichž podobizny jsou obsaženy v tzv. Rakovnickém kališnickém graduálu. O tom je pojednáno v závěru kapitoly o Rakovnickém graduálu.
Žlutický graduál
Jednodílný a podle odborné literatury údajně nejkrásnější česky psaný graduál české provenience. Vrcholné iluminátorské dílo Jana Pollirara (Pulíře) z dílny Jana Táborského je datované rokem 1558. Táborský byl za své zásluhy povýšen r. 1554 do vladyckého stavu, byl mu udělen také erb a predikát z Klokotské Hory. Graduál byl zhotoven pro literáty západočeského města Žlutice. Donátory tohoto kodexu krom žlutických cechů a měšťanů jsou knížata Jindřich IV. z Plavna, jeho syn Jindřich V., jejich manželky, kněžny, Markéta rozená Salmové ze Salmu a Kateřína rozená mar-kraběnka Braniborská. Pozadu nezůstala ani okolní šlechta.
Žlutický graduál ukazuje několik erbů v nepopsaných, nebo málo známých variantách. Jde o erby Volfa Štampacha ze Štampachu, Mikuláše Ratiborského ze Chcebuze, Jana Šaldy z Proseče, Melichara a Jiřího Údrčského z Údrče. Jsou zde vyobrazeny dokonce dva v heraldické literatuře nepopsané, neznámé erby: Jakuba Parase z Parasu a Viktorína a Pavla Beldnara z Ústí nad Labem. Anachronicky pů-sobí i neznámý a málo pravděpodobný predikát, z Ústí nad Labem. Znaky nezná ani Sedláčkova Heraldika, ani heraldiky poměrně akceptovaný Der Adel von Böhmen … Adalberta Krále z Dobré Vody *2). Některé štíty s cechovními symboly naznačují německý vliv, například štít cechu knapovského. V případě knapů zde jako nelogičnost působí fakt, že se zde sdružení knapů, v tomto případě soukenických tovaryšů, nazývá cechem, přestože v čele kteréhokoliv cechu mohl být pouze mistr toho kterého řemesla.
Litoměřický graduál
Česky psaný litoměřický graduál je uložen v knihovně Kláštera královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Pochází z roku 1543, z raného období tvorby poz-dějšího velikána české graduálové školy, Jana Táborského. Táborský byl za svou skvělou práci povýšen Ferdinandem I. v roce 1554 do vladyckého stavu, byl mu udělen erb a predikát z Klokotské Hory. V roce 1556 byl přijat do rytířského stavu.
Desky litoměřického kodexu mají rozměry 58 x 41 cm. Je tlustý 17 cm a hmotnost má odhadem 15 - 20 kg. Obsahuje 467 listů (folií - foliantů) rozměrů 56,2 x 37,5 cm. Listy (folia) byly v nedávné době očíslovány měkkou tužkou, většinou na každém desátém listu. Asi 100 listů je ze silnějšího ručního papíru. Papírové listy jsou vevá-zány mezi listy pergamenovými bez zjevného systému. Papírové listy zůstaly nepo-psané a nepomalované. Všechny pergamenové listy jsou popsané většinou z obou stran náboženskými písněmi. Text probíhá pod notovým záznamem, tak jak to vídá-me i dnes na partiturách opatřených textem. Na několika málo listech také spatřujeme vícestránkové modlitby. Osm z těchto listů autor opatřil iluminacemi, spíše průměrné úrovně. O nich bude pojednáno v následujícím textu. Liché strany listů jsou v tomto popisu značeny písmenem a, sudé písmenem b.
POPIS ILUMINOVANÝCH STRÁNEK
Folium 70 a) (Sanctus …. ). Wsemohucy stworziteli Wotcže Swaty.
Na této tak jako na většině ostatních stránek je sedmiřádkový notový zápis s doprovodným textem pod notami. Stránce vévodí iniciála ,,W" umístěná na čtver-covém podkladu z plátkového zlata rozměrů cca 18 x 18 cm. Iniciála je ,,proložena" třemi hrajícími si nahými baculatými dítky. Po pravém ale i ve spodním okraji je již výtečně zvládnutá mnohobarevná arabeska s rostlinnými motivy, proloženými figu-rálními tématy (smrt stojící nad dítětem, postava muže a dvě husy). V dolní části, obklopen arabeskami je na miniatuře vyveden pohled na skupinu věřících u oltáře při mši, při svatém příjímání. Kněz na obrázku je starý vousatý muž oděný do ornátu medové barvy. Nad tímto obrázkem rozměrů asi 8 x 10 cm je nápis: kněz Jakub Trčka farář v Žitenicích (Kniez Jakub Trcžka ffararž w Žiteniczých). V pravém horním rohu je v kulaté kartuši z obláčků postava muže, snad také donátora (anebo se jedná o alegorickou postavu?). Muž totiž třímá v rukou natažený luk se založeným šípem namířeným dolu.
Folium 114 a) (Officium oWtelenii p : K : w Adwentu) Rosu dayte shuory nebesa.
Zlatá iniciála ,,R" je zasazena do purpurového čtverce rozměrů asi 15 x 15 cm. Podle dolního i podle pravého okraje listu se vine rostlinná arabeska s několika málo zlacenými lístečky. Arabeska je oživena jednou veverkou (nahoře) a liškou s košem na zádech (dole). Horní okraj lemuje nápis se jménem donátora Oldřicha Kautského z Kostelce WOLDRICH / KAVCZKI / Z KOSTLCZE / - (má být Z KOSTELCZE) a je napsaný zlatou humanistickou majuskulí. V dolní části přerušuje arabesku šlechtický erb donátora, pod kterým jsou dvě proti sobě zobající slepice. Slepice nemají heraldický kontext, původní barvou štítu byla asi červená. Napovídají tomu zbytky této barvy v horní části štítu a rubová strana přikrývadel. Skutečná barva štítu nyní, je směsicí barvy purpurové melírované s hnědou. Prostor kolem erbovní figury je damaskovaný zlatou barvou. Figura ve štítě je na první pohled špatně čitelná patrně proto, že byla provedena barvou na bázi stříbra nebo olova. Kov časem zčernal a nejsou proto příliš znát ani kontury jednotlivých plátů. Při důkladném pozorování pod lupou zjistíme, že záhadnou figurou je (nyní již černá) pokrčená obrněná pravá paže s rukavicí sevřenou v pěst. Rukavice je na štítě umístěna heraldicky vpravo nahoře, loket je v levé části štítu nahoře tak, že ohnutá paže připomíná na záda padající číslici 7. Nad tím je vpravo otočená kolčí helma, na ní tři liliovitě ukončená žezla. Dvě žezla po stranách jsou zlatá, prostřední žezlo je černé (dříve zřejmě v barvě železného plechu, tak jako obrněná paže). Přikrývadla na rubu jsou červená. Lícová strana přikryvadel je dnes již tmavomodrá - téměř černá, ale jiná než barva obrněné paže a prostředního žezla. Původní barvou lícní strany přikryvadel byla možná i zde barva stříbrná, nebo modrá. Že by i zde došlo ke ztmavnutí barvy vlyvem věků? Na základě viděného a po konzultacích (i když s výhradami a za skřípání zubú odborné veřejnosti) by pak blason zněl takto: Na červeném štítě (nyní purpurovém) stříbrná obrněná paže (nyní železné kovové barvy) sevřená v pěst. Na kolčí helmě tři liliovitě ukončená žezla, krajní jsou zlatá, prostřední stříbrné (nyní v barvě železa stejně jako obrněná paže). Přikryvadla po stranách jsou vespod červená navrch modrá (nebo logičtější stříbrná ?).
V Siebmacherovi pro Moravu *3) je popsán erb Jana Kautského z Kostelce z roku 1497. Na štítě je obrněná paže jako v graduálu, ale v klenotu je trojice rozkvetlých lilií na olistěných stopkách. Barva štítu je tu stříbrná. Autor Siebmacheru se patrně inspiroval v Paprockého Zrcadle *4) a to na listu CCCLX (360 b).
Tam vidíme rovněž obrněnou paži, ale trochu jinak natočenou. Nad kolčí helmou jsou nad točenicí v klenotu tři lilie i se stvoly a listy. Paprocki uvádí tinktury pouze u štítu, který je tu také stříbrný.
Nebarevný znak Kautských z Kostelce je umístěn na kazatelně kostela Nanebevzetí Panny Marie v Čelákovicích a tamtéž na náhrobním kameni Jana Kautského z Kostelce (+1582) *18).
Sedláček v Českomoravské heraldice II. (s. 296 popisuje znak jako: ruku zbrojnou až po samé rameno v bílém (jinde modrém) poli, přikryvadla modrá bílá, nad helmou tři pruty liliové zelené a bílé, rozkvetlé *19).
Král v Heraldice (s. 319) uvádí štít modrý a v klenotu tři stříbrné lilie na zelených stoncích se zelenými listy.
Erb Oldřicha Kautského z Kostelce na foliantu 114 a
Foliant 114 a) Litoměřického graduálu, práce z dílny nebo z rukou Jana Táborského
... konec ukázky ...
Poznámky:
1) Evermod Gejza Šidlovský O. Praem., Svět liturgie, Praha 1991
2) Adalbert Ritter Král von Dobrá Voda, Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien, Prag 1904, s. 125
3) Dr. Heinrich Edler von Kadich, Conrad Blažek, Der mährische Adel, Nürnberg 1899, s. 56, tab. 41.
18) Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Topografie der Historischen und Kunst-Denkmale im Königreich Böhmen, Praha 1903, s. 178 - 181.
19) August Sedláček , Českomoravská heraldika II., ČSAV Praha 1925