Genealogie a Heraldika 1-2/2004 - Ukázka z časopisu č. 1


Ukázka z článku: František Skřivánek & Jaroslav Tovačovský - Vratislavští biskupové v dějinách Slezska se zvláštním zřetelem na jejich životopisy a heraldiku

... začátek ukázky ...

22. Konrád Olešnický (1417-1447)

22. Konrád Olešnický (1417-1447) - pocházel z rodiny slezských Piastovců a byl nejstarším z pěti synů Konráda III.knížete Olešnického. Narodil se někdy v letech 1380/1384. Již od mládí byl předurčen k duchovnímu stavu. Roku 1399 se stal klerikem ve Vratislavi a od roku 1410 byl členem katedrální kapituly. V roce 1412 byl také kanovníkem v Olomouci. Po rezignaci biskupa Václava Lehnického byl dne 17.12.1417 vybrán za jeho nástupce. Konsekrace proběhla dne 22.1.1418 v otmuchovském kolegiu. Jako i jeho předchůdce i on měl ukončené univerzitní vzdělání a dobře znal Písmo svaté. Projevoval velký talent k hudbě a poesii. Zanechal po sobě mnoho zdařilých duchovních a kostelních písní.

Od roku 1413 byl pražským arcibiskupem Konrád z Vechty. Vypuknutí husitských válek v roce 1420 přečkal jako arcibiskup pouze rok, pak byl pro lavírování s Husity papežem zbaven úřadu a uvržen do klatby. Sedisvakance na pražském arcibiskupském stolci trvala pak až do roku 1461. Vztah k biskupství Vratilavskému pak měl již jen olomoucký biskup Jan Železný, který se stal administrátorem v Praze. Ostatně získal kardinálský klobouk a za života Konráda Olešnického společně se svými nástupci Konrádem III.ze Zvole (1431-1434) a Pavlem z Miličína, stáli na straně císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského. Biskup Konrád zdůrazňoval také to, že husitství bylo křesťanským světem zavrženo a proto není možné aby mu Poláci podávali ochranou ruku. Národní zájmy musí ustoupit, když běží o čistotu náboženství. Světská moc nakonec slíbila moci církevní veškerou podporu v boji proti kacířům, a každý kdo byl usvědčen církví z kacířství, byl mu zabaven majetek. Husitské výpady do Slezska v letech 1425-1435 velice poničily hospodářskou základnu biskupství, které se i dříve potýkalo s velmi složitou hospodářskou situací. Na území Slezska si husité vytvořili i své stálé posádky, které ohrožovaly svou přítomností celý okolní kraj. Byly to posádky v Otmuchově, kde byl hejtmanem Jan Pardus z Hrádku, ve Vrbně (Wierbno), kde byl opět hejtmanem Jan Pardus z Hrádku, v Němčí (Niemcza), kde byl hejtmanem proslule známý Bedřich ze Strážnice a v Klučborku, kde byl hejtmanem Dobeslav Puchala. K těmto problémům se přidaly ještě navíc nedobré vztahy biskupa s kapitulou, které byly vyvolány bazilejským schizmatem, který následoval. Biskup stranil a podporoval papeže, kdežto kapitula koncil. Po těchto sporech se biskup Konrád rozhodl k rezignaci, kterou dne 11.8.1444 předal papeži Evženovi IV. a více než rok spravovala diecézi kapitula. Díky papežské bule ze dne 21.7.1445 došlo ke smíru mezi biskupem a kapitulou a biskup Konrád se opět ujal svého úřadu. Důležitou funkci začali v této době vykonávat pomocní biskupové. Bylo to vyvoláno i tím, že se biskup musel stále více zajímat o politickou a hospodářskou činnost biskupství. Biskup Konrád svolal v roce 1418, 1420, 1423 a 1446 synody diecéze. Nejdůležitější byl ten poslední, který rozhodl, aby se vratislavská diecéze postavila za papeže Evžena IV. a ne za jeho protikandidáta Felixe V.- ovdovělého vévodu Amadea VIII. Savojského (1439-1449), kdy postoj druhých polských biskupů nebyl ještě znám. Vzdoropapež Felix V., kterého zvolil basilejský koncil, nakonec díky neúnavné činnosti papežského vyjednavače kardinála Mikuláše Kusánského, ztratil veškerou podporu. Němci - především král Fridrich III.(1440-1493) a kurfiřti, kteří zpočátku zaujali neutrální postoj se přiklonili na stranu Evžena IV. Právem bývá tedy papež Evžen IV. nazýván zachráncem papežství před nebezpečím konciliarismu.

Biskup Konrád přežil o deset let císaře a krále Zikmunda Lucemburského, byl svědkem korunovace za nového českého krále Albrechta Habsburského. Zemřel dne 9.8.1447 na zámku v Jelczu. Jeho ostatky byly převezeny do Vratislavi, kde byly pochovány dne 11.8.1477 v podzemí katedrály. Díky umělecky provedené biskupské pečeti, která se dochovala, víme, že biskup svůj rodový znak slezské orlice čtvrtil červenými polemi s liliemi. Vrati-slavské biskupství přijalo tento erb za svůj a používá jej v nezměněné podobě dodnes.

Vývod:
1. Konrád Olešnický (1380/84-9.8.1447)
2. Konrád III. kníže Olešnický (1354/59-1412)
3. Jutta N.N.
4. Konrád II. kníže Olešnický (1338-1403)
5. Anežka kněžna Těšínská (1338-1371)
6. N.N.
7. N.N.
8. Konrád I. kníže Olešnický (1312-1366)
9. Eufémie kněžna Kozelská (+1376/78)
10. Kazimír I. kníže Těšínský (1278-1358)
11. Eufémie vévodkyně Mazovská (1310-1373)
12. N.N. 13. N.N. 14. N.N. 15.N.N.


Znak Konráda Olešnického

Znak: Čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém červeném poli šest ( 3,2,1,) stříbrných lilií. Ve druhém a třetím zlatém poli černá slezská orlice se stříbrným perizoniem na hrudi. Nad štítem se nachází zelený biskupský klobouk.

Období vlády prvních Habsburků, Jiřího z Poděbrad a Jagellonců

Když roku 1436 smrtí císaře a krále Zikmunda vymřela dynastie rodu Lucemburského, přijali za krále katolíci i umírnění husité jeho zetě Albrechta Habsburského, dosavadního vévodu rakouského. Po jejich příkladu tak učinila i slezská knížata, navzdory nárokům polského prince Kazimíra, který byl také prosazován za krále českého, ale pouze tábority a stoupenci Rokycanovými. Ještě za biskupa Konráda Olešnického roku 1438 přijel Albrecht do Vratislavi a tam mu holdovala většina slezských knížat. Než však stačil upevnit svou moc, tak následujícího roku umírá. I když jeho syn Ladislav Pohrobek byl uznávaným nástupcem, tak za poručnické vlády, než se nový král jí sám ujal (1453), bylo ponecháno Slezsko se svým vratislavským biskupstvím samo sobě. Období se vyznačovalo válkami a loupežemi, kdy slezská knížata uzavírala obranné a pořádkové spolky. Nechyběla ani neúspěšná intervence polského krále Kazimíra.

Syn Albrechta Habsburského Ladislav, zvaný Pohrobek, se ujal vlády jako třináctiletý (1453). Za čtyři roky však zemřel aniž rozhárané poměry doznaly podstatných změn. Zemským správcem se stal schopný český šlechtic Jiří z Kunštátu a Poděbrad, který si sice činil nároky na vládu i nad Slezskem, tam však uznáván nebyl. Respekt si vydobyl až po zcela netradičním zvolení českým králem (1458). Slezsko v té době se stalo baštou českého katolicizmu. Aby upevnil své pozice v této zemi prohlásil sebe za vévodu Minstrberského. Slezskými stavy byl definitivně uznán až po následující olomoucké volbě králem v r.1469. Současně navazoval styky se sousedním Polskem, které nakonec vedly k tomu, že uzavřel dohodu o nástupnictví po sobě s králem Kazimírem IV. ve prospěch Jagellonské dynastie. Svou positivní úlohu zde sehrávali především tři zainteresovaní biskupové: olomoucký, vratislavský a hnězdenský.

Kam až vedla církevní nadvláda katolických Čech nejlépe dokumentuje nástup Jošta z Rožmberka na vratislavský biskupský stolec. Co do urozenosti patřil mezi nejpřednější české pány. Kdo jiný by to měl být, než jeden ze synů vladaře domu Rožmberského - Oldřicha II. a Kateřiny z Vartenberka, vycházející z rodu Markvarticů. Byl řeholním rytířem křižáckého řádu johanitů, kde dosáhl kategorie nejvyšší hodnosti, hned po rhodském velmistrovi, tedy velkopřevora. Jelikož tento vysoký post nesměla ve smyslu řádového kodexu zastávat osoba duchovního stavu a z druhé strany zase hodnost biskupa vyžadovala duchovního, bylo nalezeno východisko tak, že Jošt z Rožmberka byl vysvěcen na jáhna.

Nicméně však dvojkrálí, kde vedle nastoupivšího mladičkého Vladislava II. Jagellonského, byl uherský magnát Matyáš Korvín, uznaný papežskou kurií za krále českého, mělo dopad i na Slezsko. Vratislavský biskup Rudolf z Rüdersheimu se až do tzv. olomouckých úmluv (1478-79) přikláněl na stranu uherského Matyáše. Ten však následujícího roku bez potomků zemřel (1490), takže Vladislav II. nakonec vládnul rozsáhlému teritoriu zahrnující vedle Čech Moravy a Slezska (s Chebskem, Lužicí, Kladskem a Opavskem), také všechna knížectví Horního a Dolního Slezska a hlavně Uhry s přilehlými državami. Tato etapa církevních dějin byla zakončena smrtí mladého krále Ludvíka a tím vymřením rodu Jagellonců (1526), za biskupa vratislavského Jakuba ze Salzy (1520-1538) a biskupa olomouckého Stanislava Thurzy z Béthenfalvy (1496-1540).


Země Koruny české za Jagellonců po r. 1490

23. Petr Nowak (1447-1456)

23. Petr Nowak (1447-1456) - narodil se v Niwnicy nedaleko Nisy v nebohaté, pravděpodobně vesnické rodině. Univerzitní studia zakončil ve Vídni, kde získal doktorát kanonického práva. Dlouhou dobu byl blízkým spolupracovníkem biskupa Konráda Olešnického. Byl jeho kancléřem, oficiálem a generálním vikářem. V katedrální kapitule plnil funkci probošta. Dne 22.10.1447 přijal ve vratislavské katedrále hodnost biskupa z rukou pomocných biskupů - Bernarda a Jana Erlera. Bezprostředně po svém nástupu se musel potýkat s hospodářskými problémy biskupství, které byly vyvolány husitskými válkami. Zároveň však musel řešit a znovu obnovit duchovní správu diecéze. Při řešení těchto problémů se ukázalo, že je nový biskup velmi dobrým hospodářem a organizátorem. Podařilo se mu v krátké době vyrovnat velkou část dluhů a vykoupit mnoho zastaveného majetku kapituly. Vystavil více než 114 listin pro nově vzniklé či obnovené kostely. V roce 1450 s vyhlášením jubilejního svátku Svatého roku zorganizoval již v roce 1459 svatou pouť do Třebnice na pondělí po Nanebevzetí Páně. Biskup Petr se také snažil o překonání basilejského schismatu. V roce 1448, 1452 a 1453 svolal diecesní synod. V roce 1453 pozval do Vratislavi velice významného inkvizitora - sv. Jana Kapistrána. Jeho činností byl založen nový klášter františkánů. V roce 1453 byl také postaven kostel sv.Bernarda ve Vratislavi a následovaly: kostel v Hlohově (1465), v Opolí (1473), v Nise (1474), ve Svídnici (1484), v Javoří (1488) a v Ratiboři (1491). Činnost inkvizitora Jana Kapistrána je svázána i s židovskými procesy. Židé byli obviňováni z toho, že znevažují a pošpiňují eucharistii. Tyto procesy byly vedeny velice tvrdými metodami, i když se biskup Petr snažil o to, aby nebyli trestáni neviní. Biskup Petr Nowak zemřel dne 6.2.1456 na zámku v Otmuchově a byl pochován v presbyteriu vratislavské katedrály, kde byl rovněž nad jeho hrobem umístěn epitaf, který byl obnoven až v roce 1998.


Znak Petra Nowaka

Znak: Na červeném štítě běžící vlk přirozené barvy s bílou ovečkou v tlamě. Nad vlkem je umístěna stříbrná růže . Nad štítem se nachází zelený biskupský klobouk.

24. Jošt II. z Rožmberka (1456-1467)

24. Jošt II. z Rožmberka (1456-1467) - narodil se nejspíše kolem roku 1430 Oldřichovi II. z Rožmberka a jeho manželce Kateřině z Vartemberka. Není dnes jasné jak započala Joštova církevní dráha, ani kdy vstoupil do rytířského řádu sv.Jana Jeruzalémského. V roce 1451 mu papež Martin V. udělil proboštství pražské metropolitní kapituly. V následujícím roce se pak stal velkopřevorem johanitů ve Strakonicích ( nejvyšší mistr převorství českého). V roce 1453 ho vysvětil salzburský arcibiskup Zikmund z Volkersdorfu na podjáhena a následně na jáhna. Jeho kandidaturu na biskupa vratislavského předložil kapitule český král Ladislav Pohrobek. Na jeho přání ho dne 8.3.1456 kapitula vybrala a dne 9.6.1456 papež potvrdil za biskupa. Zpočátku měla kapitula vratislavská určitou nedůvěru k novému biskupovi, neboť ho neznala. Proto také veškeré biskupské insignie měly být stále deponovány v katedrální sákristii a biskupský dvůr neměl přesáhnout 24 osob. Tato počáteční nedůvěra však byla brzy překonána.

Biskup Jošt byl vysoké postavy a tlustého těla, údajně od hojného a sladkého jídla. Byl však mužem velmi vzdělaným a znamenitým kazatelem. V Praze kázal česky a ve Vratislavi latinsky, protože německy tak dobře neuměl. Během jeho vlády byl roku 1465 postaven hlavní portál vratislavské katedrály a byl vybudován biskupský dvůr v Nise. Také on se musel potýkat s neustálými dluhy biskupství a se zastavováním církevního majetku. Během jeho vlády problémy narůstaly po nástupu na český trůn krále Jiřího z Poděbrad. Korunovační obřad Jiřího z Poděbrad z důvodu politických však biskup Jošt odmítl provést. Nekladl mu však překážky, i když stál pevně na straně slezské katolické opozice. Protože olomoucký biskup Tas z Boskovic nebyl ještě konsekrován, bylo nutné použít služeb uherských biskupů. Vratislav i když neuznala volbu Jiřího z Poděbrad, tak biskup Jošt se později zasadil, že se roku 1460 poddala českému králi. Jednal také v jeho prospěch i u papežského stolce v Římě a konejšil stále nepokojné Vratislavské. K Zelenohorské jednotě přistoupil biskup Jošt pouze z náboženského přesvědčení a nikoli z vášně. Stále doufal, že král Jiří přistoupí na stranu pod jednou. Protože byl upřímný Čech, nerad viděl roztržky v království, jejichž důsledků se velmi obával. Proto také, ačkoli byl vysokým katolickým hodnostářem a řídil se míněním papežské kurie, tak se nikdy nestal militantním odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad a vedle osobních zájmů dokázal vidět i obecné cíle. Situace se však zhoršila v roce 1465 kdy se zpřetrhaly kontakty s papežským stolcem, který považoval krále Jiřího za heretika. Na českou královskou korunu pretendovali polský král Kazimír Jagellonský a uherský král Matyáš Korvín, který ihned zahájil bojové akce proti králi Jiřímu a opanoval Slezsko i Moravu. V této složité době však biskup Jošt dne 12.12.1467 zemřel v Nise, kde často pobýval. Byl pohřben v katedrálním kostele ve Vratislavi. Jeho hrob je pokryt mramorovou deskou s postavou biskupa a jeho rodovým erbem. Tato deska je dnes umístěna v Arcidiecézním muzeu ve Vratislavi. Z hlediska rodových vztahů je zajímavý sňatek jeho bratra Jana II. z Rožmberka, který se oženil s Annou kněžnou Hlohovskou, která byla dcerou Jindřicha IX. Hlohovského a Hedviky kněžny Olešnické, sestry biskupa Konráda Olešniského.


Náhrobní deska Jošta z Rožmberka jako biskupa vratislavského

Vývod:
1. Jošt z Rožmberka (1430-1467)
2. Oldřich II. z Rožmberka (1403-1462)
3. Kateřina z Vartemberka (+1436)
4. Jindřich III. z Rožmberka (+1412)
5. Alžběta z Kravař a Plumlova (+1444)
6. Jan z Vartemberka
7. Anna z Velhartic
8. Oldřich I. z Rožmberka (+1390)
9. Alžběta z Vartemberka (+1387)
10. Petr I. z Kravař (+1411)
11. Kateřina ze Šternberka
12. Čeněk z Vartemberka (+1396)
13. Boleslava kněžna Kozelská
14. Ješek z Velhartic
15. Anna z N.


Znak Jošta II. z Rožmberka

Znak: Na stříbrném štítě červená růže se zlatým semeníkem někdy doplněná osmihrotým johanitským (maltézským) křížem, signifikujícím příslušnost k tomuto rytířskému řádu. Nad štítem se nachází zelený biskupský klobouk.

... konec ukázky ...

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky