Genealogie a Heraldika 3-4/2004 - Ukázka z časopisu č. 1


Ukázka z článku: Jaromír Olšovský - Laboutka - Z dějin Duninů a Švamberků - O rodech s erbem stříbrné labutě na červeném štítu

ÚVOD

Na tapiserii v Bayeux jsou zobrazeny scény ze života posledních anglo-saských králů: Edwarda III. Vyznavače (vláda, smrt); jeho švagra Harolda II. Godwinssona (zajetí v Normandii a předvedení před vévodu Viléma, Haroldova korunovace, jeho boj a pád), hlavně ale Vilémovo tažení do Anglie a jeho vítězství u Hastingsu 14.X.1066. Vojáci obou bojujících armád mají na svých štítech různé rostlinné a zví-řecí motivy. Také na runových náhrobních kamenech padlých vikingských bojovníků jsou vytesány na jejich štítech různé motivy. Přesto se nejedná o erby, ale o efektní výzdobu.

Jedním z nejstarších motivů na erbech je stylizovaná stříbrná labuť se zlatou nebo černou zbrojí na červeném poli štítu. Vyskytuje se u Duninů v Polsku (po r. 1124) u rytířů von Schwangau v Bavorsku a Švábsku (po r.1146) a u Švamberků v Čechách (od r.1257). Zatímco rod Duninů v Polsku a v okolních zemích - zejména v Litvě - se rozrostl a kvete dodnes (udává se přes 80 rodin dle sídel) rod říšských rytířů v. Schwangau vymřel určitě ve 2. polovině XVI.stol. Obdobný názor na vymření rodu Švamberků v Čechách ke konci XVII. stol. hlásali F. Palacký, A. Sedláček a dle nich i další. Spojitost výše uvedených rodů vzhledem k absenci dokumentů v českých ar-chivech je současnými historiky odmítána. V Polsku se dokumenty včetně původu sice ve starých rodových pamětech nacházejí, nejsou ale pokládány za hodnověrné.

Touto studií s použitím dobových dokumentů a odkazem na odborné statě ve vě-deckých pracích vydaných v Česku i v zahraničí uvádím stručně skutečné dějiny výše uvedených rodů - zejména jejich počátků - a osudy jejich hlavních protagonistů.

Nekladu si za cíl úplně vyčerpat dané téma, nebo obhajovat rodovou pověst. Chci spíše přiložit kamínek do mozaiky vývoje jedné společenské vrstvy a nalézt reálné jádro genealogie rodu, očištěné od nánosu legend i novodobých předsudků. Pro hlub-ší pochopení studie odkazuji na nejdůležitější události a dynastické vztahy v zemích působení protagonistů v X. až XII. stol. ve Skandinávii, Anglii a Polsku a od XIII. stol. v Čechách, které jsou uvedeny na konci studie.

DĚJINY rodů DUNINŮ, von SCHWANGAU a ŠVAMBERKŮ

Jak vyplyne z následujících statí, lze dějiny výše uvedených rodů rozdělit na období:
a) - severské (Skandinávie, Anglie; X.-XII.stol.; uvádí společné první předky výše uvedených rodů včetně jejich genealogie)
b) - polské (od XII. století - dosud)
c) - německé (Bavorsko, Švábsko, Württembersko ; druhá polovina XII.stol. - zač. XIII. stol., společní předkové pro rody v. Schwangau a Švamberků, pokračování a zánik rodu v. Schwangau v XVI. stol.)
d) - české (zač. XIII.stol. - dosud; příchod Švamberků do království Českého, jejich rozrod, pokračování, společenské postavení)

A - SEVERSKÉ OBDOBÍ

Kolébka rodu erbu labutě byla ve Skandinávii. Nejstarším historicky doložitelným předkem rodu byl Strut-Harald Jarl 1) (Železný klobouk nebo límec), skaanský regionální král se sídlem v Lundu (Skaane - nejjižnější část Švédska). Vládl v letech asi 954 až 988 pod protektorátem dánského krále Haralda Blaatanda 2) (Modrozub, *cca 911, † 988/91) s nímž byl příbuzensky spřízněn. Na trůn v Lundu usedl po dobytí Skaane na Švédech Dány - asi r.954.


Znak Skaane [5]

Osud jeho potomků ukazuje na příbuzenský vztah k dánské dynastii Skjoldungů, neboť až do konečného odchodu z Dánska byli na čelných místech hodnostářů kol dánského trůnu (jeden z nich byl dokonce jeho pretendentem), ženili se s dcerami okolních králů a knížat a významně ovlivňovali osudy zemí v nichž působili. Archeologové vykopali v Lundu základy vikingského sídliště z počátku XI. století a rekonstruovali jeho původní podobu. Je na něm vidět podlouhlou budovu, ještě zřejmě z doby Strut-Haraldovy, skrývající jeho audienční, trůnní i holdovací síň. Žil sice v době pronikání křesťanství na dánský královský dvůr, ale vzdálen od něho a obklopen divokým vikingským prostředím. Těžko mohl opustit staré bohy. Podle ságy zemřel krátce před svým protektorem-králem Haraldem Modrozubem roku 988. Z jeho potomků známe syny: Jarla Sigvalda, Jarla Thorkila, Hemminga a jedinou dceru Towe.

Jarl Sigvalde 3) (*cca 960, †13.XI.1002 Anglie), nejstarší Strut-Haraldův syn u pohřební hranice svého příbuzného (snad strýc nebo kmotr) přísahal, že jeho vraha, nor-ského Jarla Haakona svrhne z trůnu. Sigvalde byl v té době asi patnáctiletý a čekal až dospěje (za 3 roky) a bude přijat mezi vikingské bojovníky.

K tažení Sigvalda proti Jarlu Haakonovi došlo až po roce 986, kdy se stal nejvyš-ším náčelníkem jomsburgských vikingů.4)

K bitvě s Jarlem Haakonem došlo asi r. 988 ve fjordu u Hjorungavaag ve středním Norsku. Haakonovi se podařilo shromáždit asi pětinásobnou přesilu ve srovnání se Sigvaldem. Jomsburgští vikingové bojovali statečně, ale Sigvalde, vida jistou zkázu svých bojovníků, proti vůli mnohých z nich nařídil ústup; cenil si více života než sle-pé odvahy. Za to o něm skládali skaldové - severští pěvci ság - posměšné verše ("jak vesloval u Hjorungavaag dozadu")

Kolem roku 990 se oženil s polskou princeznou Astrid 5), dcerou knížete Mieszka I. Piastovce (965-992) a jeho 1. české přemyslovské manželky Dobravy-Doubravky (polsky Dąbrówka, dcera knížete Boleslava I. a Biagoty). Na svatbu pozval také svého druha z vikingských výprav, obávaného dánského krále Svena I. Tveskaegga 6) (Vidlovous *960, †1014 Anglie). Z něho ale měli polští svatební hosté hrůzu a tak Sigvalde připravil léčku, při níž Sven padl do polského zajetí. Musil se z něho draze vykoupit (mj. Polákům odevzdal jomsburgský přístav); v zajetí ale poznal mladší Astridinu sestru Svatoslavu-Świętosławu 7), s níž se oženil a měli spolu nejméně tři děti. Poté se Jarl Sigvalde zúčastňoval v 90. letech vikingských tažení do Anglie s dánským Svenem i norským Olavem Tryggvassonem. Olaf po přijetí křesťanství roku 995 odplul do Norska, tam svrhl Jarla Haakona a současně zavedl křesťanství i přes odpor Norů. Tak vedle dánského mocenského centra vzniklo norské a bylo zřejmé, že dříve či později dojde ke konečnému řešení, neboť okolní moře bylo "příliš malé" pro bývalé spojence a švagry (Olaf byl předtím ženat s polskou princeznou Geirou).

BITVA u SVOLDRU

K rozhodujícímu střetu došlo 9. září 1000 u ostrůvku Svoldr 8) v Baltském moři a Sigvalde v něm sehrál temnou roli, zcela ve vikingském pojetí boje na život a na smrt. Jako zdánlivý spojenec Olafa přivedl jeho lodě před shromážděné loďstvo Sve-na s dánskými, švédskými a norskými posádkami. K akci Sven získal mladého švéd-ského krále Olafa Skottkonunga (Král na klíně) s jehož ovdovělou matkou Sigrid Storradou (Zlá rada, Ctižádostivá) se předtím oženil, zapudiv svou první polskou manželku Svatoslavu (po Svenově smrti v Anglii byl prvním činem jeho synů převoz matky zpět do Dánska). Nory pod vedením Haakonova syna Eirika (byl ženat se Svenovou sestrou) zase pojila se Svenem věrnost ke starým pohanským bohům.


Mapa skandinávských moří a království [16]

Sága o Olafu Tryggvassonovi popsala průběh bitvy, jíž se Sigvalde přímo neúčastnil; s posádkami asi deseti svých lodí ji pozoroval zpovzdálí. Teprve po jejím skončení připlul k vítězům. Sven a jeho spojenci vojsko Olafa zcela zničili a jeho lodě si přivlastnili. Král Olaf se měl v průběhu bitvy utopit, neboť nebyl nalezen ani později. Po čase se objevila verze, že se Olav zachránil skokem do moře. Pod hladinou doplaval k jedné ze Sigvaldových lodí, osazené polskou posádkou a patřící Astrid, která ihned z místa bitvy odplula. Později byl Olaf spatřen na jihu Evropy, buď v Řecku nebo jako poutník ve Svaté zemi či mnich v Sýrii. Norští historikové nepokládají tuto verzi za pravdivou.


Tzv.Svatováclavská přilba - nánosník s připoutaným Kristem

Domnívám se, že tato verze může být pravdivá aspoň zčásti, dokonce může mít v Čechách svůj "argument". Olaf jako křesťanský panovník určitě nosil do bitev křesťanský symbol, znamení kříže. Nejbližším z těchto symbolů mu byl připoutaný Kristus na tzv. Jellingském kameni. Pokud se Olaf zachránil, plaval asi s přílbou, ozdobenou tímto Kristem. Poté co unikl šípům Svenových vojáků, kteří jistě stříleli po všem co se hýbalo na hladině, s pomocí svých příbuzných Piastovců v Polsku, spřízněných s českými Přemyslovci a Arpádovci v Maďarsku - již také křesťany - putoval napříč Evropou po jejich državách na jih. Tak se mohla dostat Olafova přílba, její část nebo část jiné zbroje, zdobené jellingským Kristem, na pražský dvůr a jako příhodný křes-ťanský symbol na tzv. Svatováclavskou přílbu. Je nemyslitelné aby přílba vrcholného světce té doby nesla pohanský symbol - boha Odina, jak se tvrdí někdy v Čechách.

Oba symboly - křesťanský i pohanský - naši předkové velice dobře rozeznávali, neboť se s nimi denně setkávali.


Jellingský kámen se lvem


Jellingský kámen s Kristem

Jarl Sigvalde byl na svých dalších výpravách v Anglii v den sv. Brixi 13.XI.1002, zvané též Dánské Nešpory spolu s ostatními Dány usmrcen na příkaz krále Ethelreda II. 9) Jejich smrt vyvolala ze strany Dánů odvetná tažení. Zda zanechal Sigvalde po-tomky není známo.

Towe 10) (Tufa; -988-) byla jediná známá dcera Strut-Haralda (měla jméno 2.manželky Haralda Modrozuba, dcery obodritského knížete Mistivoje). Vdala se za vikingského vůdce Sigurda Kaabe (Kapuce), syna bornholmského Jarla Veseta a žili na Bornholmu. Sigurd se zúčastnil bitvy u Hjorungavaag pod Sigvaldovým vedením a přežil. S Towe měl syna Svena 11) (na Bornholmu byl nalezen kámen s runovým ná-pisem a v něm zmínka o Svenovi zv. Kapuce).

Jarl Thorkil den Hoje 12) (Vysoký; *cca 970, †1024 Dánsko), prostřední Strut-Haraldův syn se pod vedením svého bratra Sigvalda zúčastnil roku 988 bitvy u Hjo-rungavaag a roku 1000 bitvy u Svoldru. Po bratrově násilné smrti v Anglii 13.XI. 1002 převzal vládu nad Sigvaldovým lidem a stal se nejvyšším náčelníkem jomsburgských Vikingů (jomsvikingů). Protože při tažení po Anglii jejich valná část zahynula, musel Thorkil své mužstvo nejprve zkonsolidovat a proto se nezúčastnil prvních odvetných výprav proti králi Ethelredovi II.

ANGLICKÉ TAŽENÍ

1. srpna 1009 stanul Jarl Thorkil Vysoký 13) v čele spojených severských armád z Dánska, Norska a Švédska s ohromným počtem lodí jako nejvyšší velitel trestné výpravy (největší té doby) do Anglie za listopad 1002. Pod Thorkilovým vedením se výpravy účastnil i jeho mladší bratr Hemming. Thorkil se v čele hlavních sil vylodil na ostrově Wight, kde zřídil základnu a začal dobývat Anglii z jihu.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) [ heslo ,,Strut-Harald": 1 (s.462); 2 ("Sigvalde", s.13). Zprávu o něm přinesla ,,Sága o Olavu Tryggvassonovi". Přesto nepatří mezi bájné předky; jeho synové byli přímo uváděni v dokumentech z dob jejich existence ( Sigvalde, Thorkil, Hemming )]
2) [ "Harald Blaatand" : 1 (s.870-871); 2 (s.330-332); 3 (s.13-14); 23 (s.54)]
3) [ "Sigvalde": 1 (s.395); 2 (s.13-14); 4 (s.837); 5 (s.543); 18 (s.32); 23 (s.68). Jedna-lo se o dánského prince Guld-Haralda (Zlatý, syn Knuta Danaasta-Dánská láska, star-šího bratra Haralda Bl., jímž byl usmrcen v boji o dánský trůn; oba byli synové Gor-ma den Gamle-Starého). Guld-Harald kolem roku 971 usmrtil bratrance Haralda Gra-afala-Šedopláště, norského krále, při jeho průniku na dánské území. Sám byl usmrcen Haakonem Jarlem asi roku 975. Sigvaldův otec byl zřejmě ženatý s Guld-Haraldovou sestrou, neteří Haralda Blaatanda]
4) Jomsburg, vikingská pevnost a přístav v ústí Odry blíže obchodního centra Wolinu, založená Haraldem Bl. k ovládnutí Baltského a Severního moře, kontrole obchodu a zdroji stříbra ze cla. Jejím 1. náčelníkem byl švédský princ Styrbjörn Starke, ženatý s Haraldovou dcerou Thyrou. R. 986 Styrbjörn padl u Gamla - Staré Uppsaly v boji proti strýci, švédskému králi Erichu Segersällovi -Vítěznému; 4 ("Styrbjőrn" s.736)]
5) ["Sigvalde": l; 2 ; 4 ; viz pozn. 3]
6) ["Sven I. Tveskaegg": 1 (s.674); 2 (s.194); 3 (s.240); 23 (s. 57)]
7) ["Gunhilda": 1 (s.424, odst.3); 3 (s.387). Ještě v r.1983 ji dánská encyklopedie zná pouze pod severským jménem. Její původní slovanské jméno nebylo známo: "Dron-ningens slaviske navn kendes ikke" ]
8) [ 1 (Svolder s.816); 25 (s.158). Podle Adama z Brém v průlivu Öresund, dle Saxa Grammatica u Rügen - Rujany ]
9) ["Gunhild": 1 (s.424, odst.2); 3 (s.387); 16 (s.374-375). 13.XI.1002 usmrcena též Svenova sestra Gunhild a její manžel Pallig, Svenův zástupce v Anglii )]
10) [ 1 ("Sigurd Kaabe", s.391)]
11) [ 18 (s.591)]
12) ["Thorkil den Hoje": 1 (s.385); 2 (s.612-613); 3 (s.515); 9 ("Thurkell", s.3855); 10 ("Thurcytel, Thorkil", s.820)]
13) [ 15 (s.989); 16 (s.377-396, 410, 424); 23 (s.68-70)]

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky