Genealogie a Heraldika 1-2/2005 - Ukázka z časopisu č. 1


Ukázka z článku: Miroslav Baroch - Řád točenice

ÚVOD

Čtrnácté století je vrcholným obdobím českého středověkého státu. Po překo-nání společenské krize, chaosu a rozvratu - po smrti posledního přemyslovského krá-le Václava III. nastoupila na český trůn nová dynastie - lucemburská. Roku 1310 byl zvolen českým králem mladičký Jan Lucemburský a díky sňatku s princeznou Eliš-kou byl jeho nárok na korunu legitimní. Již za posledních přemyslovských králů se český stát víceméně vymanil ze své provinciálnosti a zapojil se do celoevropského dění. Příchod nové dynastie z kulturně velmi vyspělé oblasti, umožnil trvalé a nezpo-chybnitelné postavení Českého království v rámci Říše římské a jeho kulturní rozvoj na úrovni ostatní západní Evropy.

DŮVODY VZNIKU ŘÁDŮ OBECNĚ

Období vrcholného středověku se vyznačuje zásadní změnou v životě šlechtické společnosti, vzniká dvorská kultura. Její projevy lze sledovat poprvé na jihu Francie, odkud postupně ovládla celou Evropu. V Čechách můžeme tyto změny pozorovat již od dob vlády Václava I. Ve 14. století se objevuje literární tvorba v českém jazyce, nastává posun z rytíře-bojovníka na rytíře-dvořana. První králové z rodu Lucemburků vybudovali svůj dvůr po francouzském vzoru, české panstvo se snaží vyrovnat svému panovníkovi a příležitost k prezentaci vlastní osoby, rodiny či rodu dávají slavnosti a dvorské ceremoniály. Zvýšený zájem o heraldiku jejíž první projevy na českém území se dají vystopovat zhruba o padesát let později než v západní Evropě, se projevuje právě ve zmíněných dvorských slavnostech a obřadech, např. na rytířských turnajích. Turnaje, které byly původně vojenským cvičením, se postupně stávají sportem a příležitostí předvést přepychové oděvy, erby s klenoty či symboly a odznaky postavení ve společnosti. V časově zanedbatelném odstupu za západní Evropou se i v Čechách objevuje dvorská móda vyznačující se pestrostí barev. Prolnutí heraldiky a odívání se projevilo vznikem jakési uniformy, kdy lidé sloužící u dvora jsou oblečeni v oděvu ušitém v barvách pánova erbu. I oděv šlechty je šitý tak, aby bylo na první pohled vidět postavení a erb majitele.


Kostelní okno v Long Melford v Suffolku

Obrázek č.1 ukazuje okno v kostele Long Melford v Suffolku, kde je zobrazena paní Ann Denston, která je oblečena v šatech s vyšitým rodovým erbem a přes ramena má pře-hozen plášť nesoucí erb svého manžela.

Zájem o ideu rytířství v celé Evropě vedl nejen ke vzniku tzv. rytířských románů, ale především ke vzniku nových institucí, nových rytířských řádů, bratrstev či loveckých společností. Nově zakládané řády se výrazně odlišují od tradičních rytířských řádů a to nejen svým posláním, ale i vnější prezentací. Ačkoliv se v českých zemích dochovalo jen velmi málo dokladů o jejich existenci, můžeme směle konstatovat, že příchod lucemburské dynastie je i v tomto případě krokem českých zemí mezi vyspě-lou Evropu.

DŮVODY VZNIKU ŘÁDU TOČENICE

Roku 1310 nástupem dynastie Lucemburků na český trůn se postupně z někdejší periferní oblasti evropské kultury staly české země jedním z nejdůležitějších center. Jan Lucemburský zv. též Slepý, silou své osobnosti a příjemnými uhlazenými způso-by dokázal přesvědčit všechny, že on je ztělesněním představ o dokonalém rytířském králi. Vedl války, uděloval štědré dary, v době míru popouštěl uzdu své vášni v rytířských turnajích, lovech, sokolnictví a bohoslužbách, dvořil se dámám a snažil se přimět rytíře svého dvora, aby se chovali stejně. Charakter králova dvora byl více méně kopií dvora francouzských panovníků (lucemburská hrabata byli leníky fran-couzských králů) a především, byl vojenský. Rituál se točil zejména kolem rytířských turnajů. Největší turnaje byly pořádány u příležitosti velkých náboženských svátků o Vánocích, Velikonocích, Letnicích, korunovacích či sňatcích. Je velmi pravděpodob-né, že zájem o turnaje, získal Jan již jako velmi mladý. Zcela určitě znal příběhy krále Artuše a jeho rytířů. Snaha o opětovné uvedení “Kulatého stolu” do života byla v západní Evropě prvořadá. Tento “Kulatý stůl” měl mnohovrstevné politické a soci-ální rozměry. Příběh krále Artuše a jeho rytířů zdůrazňoval starobylý původ monar-chie. Nárok na tuto tradici uplatňovali nejen na Britských ostrovech, ale i v západní Evropě a v Říši. Artuš byl pokládán za předchůdce prvních normandských králů Ang-lie a jejich kronikáři od něho odvozovali nejen genealogickou návaznost na anglo-saské panovníky, ale i návaznost právního řádu. Tento mýtický cyklus byl znám i v Čechách, protože král Jan krátce po získání české koruny, chystal v roce 1319 vel-ký mezinárodní turnaj v Praze, při kterém měl být založen “Řád Artušova Kulatého stolu”. Jak je známo tato iniciativa neuspěla pro přílišnou politickou nestabilitu v tehdejších Čechách.


Tři dobří křesťanští hrdinové - král Artuš, Karel Veliký a Gottfried z Bouillonu

Ve 14. století se Angličané, Normané, ostatní francouzsky mluvící země a obyvatelé Říše hlásili k Artušovi jako ke svému předchůdci a jeho pokládali za jednoho z devíti velikánů, resp. jednoho z trojice dobrých křesťanských hrdinů. V zobrazeních těchto hrdinů je Artuš vždy postavou, která představuje krále v brnění držící štít či standartu, z pravidla modrou se třemi zlatými korunami v postavení (2, 1), nebo pod sebou. Není bez zajímavosti, že v kapli Utrpení a jeho nástrojů, pro kterou se dnes vžil název kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně, mistr Theodorik zobrazil na popud císaře Karla IV. celkem čtyři svaté vladaře se znakem tří zlatých korun. Je velmi pravděpodobné, že jedním z nich je právě král Artuš - předek (i když jen fiktivní) císaře Karla IV. Rodokmen Karla IV. na Karlštejně vycházel především od praotce Noeho a dynastií křesťanských vladařů v nichž najdeme nejen krále Artuše, ale i krále Davida, císaře Karla Velikého a Gottfrieda z Bouillonu obr.2.

VZNIK ŘÁDU TOČENICE

Řád Točenice byl pravděpodobně založen mezi léty 1382-87 římským a českým králem Václavem IV. Dle mého názoru byla podnětem k jeho založení svatba prin-cezny Anny do Anglie za krále Richarda II., resp. jednání spojená se sňatkem. V té době v Anglii již existoval Řád Podvazku a dle některých badatelů i Řád Lázně, pro-tože existuje dokument který říká, že roku 1306 král (Edward I.) při příležitosti tažení do Skotska udělil ve Westminsteru Rytířství Lázně (Knighthood of the Bath) 330. mladíkům. Zcela jistě byly důstojnosti Lázně uděleny při korunovacích Jindřicha IV. a V. Je tedy možné, že se české poselstvo setkalo při jednání s králem Richardem II. s rytíři Řádu Lázně, resp. se mohlo účastnit ceremonie pořádané při příležitosti krá-lovského sňatku. V současnosti existující Řád Lázně byl obnoven králem Jiřím I. ro-ku 1725 a s největší pravděpodobností na původní organizaci navazuje jen velmi vzdáleně.

Rovněž je pravděpodobná existence Řádu Zlaté spony, který údajně založil Václavův otec Karel IV. (Fürspänger-Orden) při kostele P. Marie v Norimberku, někdy v době přestavby hradu Laufu a jeho výzdoby erbovní galerií. Možná by stálo za zamyšlení, zda erby v hradním sále Laufu nejsou náhodou erby zakládajících, resp. žijících členů nově ustanoveného bratrstva - vždyť panovník Karlova postavení a věhlasu bez vlastního řádu v polovině 14. století společensky nemohl existovat. Vladimír Růžek ve své práci Česká znaková galérie na hradě Laufu u Norimberku z roku 1361 se snaží doložit, že erby představují příslušníky Karlova dvora ne vždy s jednoznačným úspěchem. Někdo může namítnout, že řády se zobrazovaly spolu s erby nositelů, ale tento postup nebyl užíván od počátku. Např. rytíři Řádu Podvazku začali obtáčet své erby stylizovaným podvazkem s vyšitým heslem Řádu na důkaz svého členství až ve druhé polovině 15. století. Jak vypadal Řád Zlaté spony ukazuje např. kniha kostnického patricie Konrada Grünenberga z roku 1480.

Přesné datum založení Řádu (stříbrné, modré) Točenice (tusint, tusenique) není známo. Kontakty s anglickou říší vedoucí později ke sňatku princezny Anny s mladým králem Richardem počaly již před rokem 1380. Rituální očištění v lázni má prastarý původ (je inspirován rituální koupelí při křtu) a je součástí duchovního očiš-tění, které tvořilo část přípravy mladíka k přijetí do rytířského stavu. Čest přijetí do stavu rytířského nebyla udělena dříve než kandidáti prošli různými rituály jejichž cí-lem bylo očistit duši, bdění, modlitbu a nakonec i vlastní tělo - koupelí. Snad nejstar-ším dokumentem, který se zmiňuje o obřadu koupání při pasování na rytíře je popis ceremonie po korunovaci krále Viléma, který pasoval na rytíře tehdy patnáctiletého Geoffreye z Anjou roku 1128, „… po obvyklých obřadech Geoffrey ponořil své tělo do lázně a poté byl sloužícími oděn do purpurového pláště, opásán mečem a byly mu připnuty zlaté ostruhy.“ Tento ceremoniál spojený v průběhu 14. století s artušovskou rytířskou tradicí a ideou - kurtoazní láskou se staly náplní mnoha rytířských řádů či bratrstev. Prakticky každý evropský panovník či alespoň trochu významnější suverén, založil takový řád resp. bratrstvo. Roku 1672 vyšla v Londýně kniha Eliase Ashmola popisující statuty Řádu Podvazku. III. kapitola popisuje všechny nebo alespoň většinu založených středověkých neduchovních řádů. Zároveň je mezi strany 94-95 vložena tabule Václava Hollara se 46. vyobrazeními následně popisovaných řádů obr.3. Pod číslem 31 je uveden řád „Equites Tusini in Bohemia“. V textu se praví, že autor shledává pouhé zmínky, které ve své knize učinil Mennenius. Řád byl založen v Čechách, ale nepodává ani nejmenší informaci o aktu založení, jeho odznaku ani názvu.


Tabule č. 31 od Václava Hollara z knihy Eliase Ashmola

Je velmi pravděpodobné, že v době nástupu Habsburků na český trůn (Ashmole píše o arcivévodech rakouských) došlo k obnovení resp. k reorganizaci řádu, jehož funkce byla snad nově definována jako řád bránící křesťanskou víru, bránící expanzi Turků do Evropy a bojující proti tzv. heretikům i mimo državy Habsburků. Symbolem řádu (viz obrázek) se stal jednoduchý plochý zelený kříž, řádový oděv byl rudý. Zde je třeba upozornit na nástěnnou malbu kaple sv. Václava v pražské katedrále (západní stěna). Zde pod znaky kurfiřtů vidíme skupinu osob z nichž dvě jsou oblečeny v červeném oděvu a mají na pravé noze, těsně pod kolenem uvázánu točenici - stejně jako v Anglii nosí rytíři podvazek, symbol svého členství v řádu - zde však na noze levé. Ačkoliv pod takto označenými postavami jsou vlevo vidět erby Matouše Děpolta z Lobkowicz, českého velkopřevora řádu sv. Jana Jeruzalémského a jeho rodičů (vládl 1591 až 1621) a vpravo je vidět erb čtvrcený červeno-stříbrně, se zachovanými johanitskými kříži v 1. a 4. poli Druhé a třetí pole jsou již nečitelná, jde tedy o znak asi předcházejícího velkopřevora (Kryštofa z Vartenberka 1578-1590 ). U erbu vel-kopřevora Lobkowicze je vidět, že jeho erb, nápisová páska a erby jeho rodičů jsou přimalovány později, tedy při restaurování a obnově v letech 1612 až 1614.

... konec ukázky ...

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky