Genealogie a Heraldika 1-2/2006 - Ukázka z časopisu č. 1

Ukázka z článku: Miroslav Baroch - Nadpřirozené bytosti, monstra a bájní tvorové I/II

Nadpřirozené bytosti, monstra a bájní tvorové provázejí lidstvo již od nepaměti. I v heraldice se setkáváme se znaky, ve kterých jsou zobrazeni bájní či nadpřirození tvorové. Jejich původ je leckdy zahalen tajemstvím, přesto však má mnoho lidí tendenci považovat bájné a vymyšlené nestvůry v heraldice za typické výplody ducha středověkých heroldů, i když se vinou jako červená nit celými lidskými dějinami 1).

"Heraldika jest nauka, obsahující souhrn základních pravidel a zvyklostí, dle nichž znaky tvořeny býti mají a učící, kterak je popisovati a určovati", píše jeden z našich největších českých heraldiků Vojtěch Král rytíř z Dobré Vody 2). Ve starých dobách heroldi ovládali umění heraldické teorie a zároveň dovedli znaky kreslit. Díky autorské invenci těchto lidí dnes vše, co klademe do štítu nazýváme erbovními či znakovými znameními nebo figurami. Tyto figury se dělí zásadně na dvě skupiny, na heroltské figury, které štít dělí čarami na pole různého geometrického tvaru a obecné figury, jež jsou heraldicky stylizované postavy, zvířata, rostliny nebo předměty.

Figury obecné se dále dělí na přirozené, nadpřirozené a umělé. Z celého systému vybereme a nejvíce nás budou zajímat figury nadpřirozené, které se dále dělí na bytosti vyšší (např. Bůh Otec, světci, světice andělé, pohanská božstva apod.), obludy a nestvůry a nakonec bájná zvířata. Pokusíme si ukázat jak středověcí i novodobí heroldi a autoři knih o heraldice byli ovlivněni Biblí a klasickými antickými spisovateli jako byli Herodotos, Aristoteles či Plinius Starší. Z křesťanských autorů je třeba jmenovat sv. Ambrože či Isidora ze Sevilly.

Jak jsem se již zmínil většina lidí se domnívá, že bájné nestvůry a monstra jsou nedílnou součástí heraldiky již od dávného středověku, my si však ukážeme, že jen velmi málo z těchto oblud, nestvůr či bájných zvířat našlo uplatnění na štítech, či výzbroji jako odznaky nebo klenoty před 14. stoletím. Zatímco heraldická představivost nalezla výraz v každém aspektu heraldických kreseb, bohatá fantazie dnes z velké části neznámých osob-heroldů je nejsnadněji pozorovatelná ve fantastických představách vycházejících z lidských bytostí nebo v heraldických nestvůrách. Tyto fantastické bytosti a nestvůry díky užití v heraldice hluboce zapustily kořeny snad do všech evropských mytologií a svou podobou se zapsaly do povědomí a tradic celého křesťanského světa. Dovolím si tvrdit, že žádný milovník heraldiky by nepřipustil zrušení tohoto heraldického ZOO.

Alerion

Alerion patří v Čechách k méně známým ptačím heraldickým monstrům. Je zobrazován jako orel beze zbroje. O alerionech se zmiňuje v jednom ze svých dopi-sů o zázracích Východu evangelista Jan. Popisuje ho jako pána všech ptáků, většího než orel, ohnivé barvy a s křídly ostrými jako břitva. Na světě žije vždy jen jeden pár alerionů, samice po šedesáti letech snese dvě vejce, na kterých sedí šedesát dní a nocí. Po vylíhnutí mláďat rodiče odletí nad moře, kde se vrhnou do vody a utopí se. Ostatní ptáci hlídají hnízdo a krmí mláďata až do chvíle, kdy mohou sama vzlétnout. Stejnou historii popisuje i Pierre de Beauvais zv. le Picard ve své knize Bestiaire.

V heraldice se pojem alerion poprvé objevil v erbovníku Armorial d'Urfe, (cca 1380-1400). Jedná se o heraldické monstrum, které je omezeno svým výskytem převážně na oblast Francie, kde jsou nejvýznamnějšími zástupci dva rody, vévodové Lotrinští a rodina Montmorency. Je zajímavé, že na pečetích a mincích vévodů Lotrinských jsou až do konce 13. století vidět orli se zobáky a drápy, které začínají mizet teprve počátkem století čtrnáctého a až ve století patnáctém zmizel i zobák a tím alerion získal svou dnešní podobu. Rovněž je zajímavé, že slovo alerion je vlastně rébusem jména Lorraine. V české heraldice je alerion jako figura neznámý a do naší vlasti se dostal až s přícho-dem nové vládnoucí dynastie Habsbursko-Lotrinské.

V Čechách rovněž známá francouzská rodina Montmorency, patřící mezi nejvyšší francouzskou nobilitu, se dodnes honosí erbem se 16 aleriony, blason: Štít zlatý s červeným heroldským křížem a v každé čtvrti jsou čtyři modří alerioni. Bývalá sláva a moc rodiny Montmorency se dodnes projevuje například ve znacích některých francouzských měst, které mají jejich rodinný erb ve svých znacích, např. Montmorency, Bessancourt, Deuil la Barre, Eaubonne, Écouen, Ézanville, Montsoult, Le Plessis-Bouchard, St. Leu la Fort a Taverny. Jiným příkladem této kuriózní formy orla je erb Sira Roberta Pullara, blason: Štít zlatý se třemi černými aleriony v postavení 2-1, s červenou hlavou štítu se zpět hledícím beránkem božím držícím stříbrnou tyč zakončenou stříbrným křížkem a na ní vlajku sv. Ondřeje. Klenotem je na přilbici určené pro rytíře s černo-zlatou točenicí a černo-zlatými přikrývadly, rostoucí zlatý jednohlavý orel s červenou zbrojí. Válečný pokřik: PERSEVERANTIA ET INDUSTRIA

Alce (Elk)

Jistý John Bossewell, píšící na konci 16. století, se zmiňuje o zvířeti zvaném Alce a popisuje ho podle Plinia 3) jako: Divoké zvíře žijící v lesích Německa (ale též ve Skandinávii a na Islandu), mající vzhled a kůži jako jelen, je ale větší a nemá na nohách klouby. Jeho dřevoryt uvedený v renesančním armoriálu ukazuje Alce jak se opírá o dub.

I když podle citace Plinia st. je jasné, že tato obluda byla známa již za starého Říma a je velmi pravděpodobné, že jejím předobrazem se stal mohutný los (latinsky Alces Alces)a je uváděn ve středověkých bestiářích a armoriálech není mi známo, že by bylo Alce někdy užito v erbu.

Allocamellus

Allocamellus, v současnosti zvaný Ass-camel, což se dá volně přeložit jako oslo-velbloud, je heraldická nestvůra skládající se z velblouda jednohrbého, který má na krku oslí hlavu. Kdy a kde toto zvíře vzniklo není známo, ale britští autoři tvrdí, že vlastně jediný erb, který má allocamella v klenotu je znak obchodní společnosti zv. Eastland Company. Společnost byla založena někdy za vlády královny Alžběty I. na podporu obchodu s Litvou, resp. městem Elbingem, což byl nejvýznamnější přístav v dané oblasti. Nešťastný znak Eastland Company nebyl nikdy oficiálně zaregistrován v anglické heroldii (College of Arms) a proto ani nelze přesně říci jak toto zvíře skutečně vypadalo, dnešní badatelé jej považují za losa. Obchod společnosti Eastland Company neměl dlouhého trvání a tak zanikla i existence tohoto zvláštního zvířete.

Blason erbu East-land Company: Zlatý štít s červenou hla-vou štítu se zlatým anglickým leopar-dem s modrou zbrojí. Ve štítě se na přiro-zeném moři houpe trojstěžník s napja-tými plachtami a s vlajícími svatojiř-skými vlaječkami na vrcholech stěžňů. Klenotem na točenici je přirozený allo-camellus. Štítonoši: dva přirození medvě-di. Heslo: DESPAIR NOT 4) (neztratit naději).

Alphyn

Tato podivná nestvůra pravděpodobně související svým poněkud výstředním zjevem s heraldickým tygrem je někdy zobrazována s pařáty orla místo předních nohou, někdy s předníma nohama zakončenýma paznehty a někdy se všemi čtyřmi tlapami. V současnosti je Alphyn popisován jako nestvůra se vlčím tělem s břichem a předními nohama draka, má dlouhé špičaté uši, dlouhý tenký jazyk a zauzlovaný ocas.

Původně ve středověkých bestiářích a heraldických pojednáních neznámá figura, jejíž jméno se někdy píše ALFIN a vzniklo transkripcí ze starofrancouzštiny, do které se dostalo z jazyka španělských Maurů, arabštiny, kde slovo "al fil" - slon (elefant) bylo jméno šachové figury. Pravděpodobně první zmínkou o heraldické verzi této nestvůry v evropské literatuře vůbec, je v knize "Fenn´s Book of Badges" , kde je Alphyn zobrazen jako badge Richarda Westa, 7. Lorda de La Warr (+1476). Zde vidíme vzpřímené zvíře s přední-ma nohama s paznehty a s chomáčem na ocasu. 7. Lord de La Warr byl aktivní příznivec lancasterské strany ve válce růží a za odměnu dostal královskou penzi. Jeho vnuk Thomas West, 9. Lord de La Warr byl velmi barvitá postava první poloviny 16. století. Při korunovaci prince Arthura, syna krále Jindřicha VII., na knížete z Walesu roku 1489, byl pasován na rytíře Lázně. Roku 1513 byl přijat za korouhevního pána a poté co bojoval ve Francii roku 1549 získal členství mezi rytíři řádu Podvazku. Thomas byl dítětem své doby a užíval heraldické badge, které se velmi podobalo figuře oblíbené jeho dědem. V knize standart je zvíře zobrazeno s předníma nohama coby orlími pařáty a má zauzlovaný ocas 5). Hrabě de La Warr zemřel bezdětný, jeho majetek zdědil synovec William West a jeho tituly byly přeneseny na dcery jeho nevlastního bratra Sira Owena Westa a po jejich odumření byly znovu uděleny již jmenovanému Williamu Westovi. Williamovi potomci drží titul barona (dnes již hraběte 6)) de La Warr dodnes.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Dr. Viktor Palivec: Monstra v heraldice, Listy GHS, sešit 7, roč. 1975, s. 19-23.
2) Král z Dobré Vody A., Heraldika, Praha 1900, s. 1.
3) viz Plinius Starší, Kapitoly o přírodě, Kniha VIII, kap. 15., Svoboda, Praha 1974
4) Viz Sir Bernard Burke, The General Armory ...., London 1984, s. 313.
5) viz: College of Arms, London, ms.I.2, fol. 82, blason erbu: Štít čtvrcený, 1. pole stříbrné s černým pilovitým břevnem (West), 2.-3. pole čtvrcené a-d červené poseté stříbrnými křížkovými kříži dole zašpičatělými a na nich je položen stříbrný lev (de La Warr), b-c modré se třemi tvářemi lva čelem dolů proraženými zlatými liliemi (Cantelupe), 4. pole Mortimer. Klenotem je na zlatě korunované přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly modrý krk gryfa se zlatou zbrojí a ušima. Heslo: JOUR DE MA VIE (den mého života).
6) Roku 1761 získal John West hraběcí titul