Genealogie a Heraldika 3-4/2007 - Ukázka z časopisu č. 2

Článek: Miroslav Baroch - Hrabata Wallisové (Walsh of Carrickmines)

Mezi příslušníky 14. generace potomků českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad nacházíme hraběte Maximiliána Wallise, svobodného pána na Karighmainu a držitele moravských panství Moravských Budějovic, Budíškovic a Němčic. Jedním z nejvýznamnějších rodů, původem z Irska, které se udrželi ve střední Evropě až do 20. století a přežili pád Rakousko-Uherské monarchie byli bezesporu hrabata Wallisové. Stará katolická šlechta, která nosila původně jméno Walsh a jejíž někteří příslušníci byli donuceni, stejně jako mnoho jiných potomků irských urozených rodů, k emigraci na kontinent, kde se úspěšně sžili s novým prostředím. Prvním mužem, který nesl jméno "Walsh", žijící v Dublinu resp. v jeho blízkém okolí byl jistý David zv. Welshman, roku 1172 povýšený králem Jindřichem II. Anglickým na Barona of Carrickmines. Jméno Walsh patří mezi pět nejčetnějších příjmení v Irsku a lze je najít po celé zemi. Největší koncentrace Walshů je v oblasti Leinsteru v hrabstvích Kilkeny a Wexford, v Connaughtu v hrabstvích Mayo a Galway a Munsteru v hrabstvích Cork a Waterford. Slovo Walsh vzniklo transformací irského příjmení "Breathnach", což znamená Velšan nebo Bretonec. To podporuje myšlenku, že původ rodin jménem Walsh je cambro-gaelský a že jméno se ujalo v době cambro-normandské 1) invaze do Irska a obecně označovalo lidi, kteří přišli z Walesu. Příjmení Walsh má tedy stejný historický původ jako příjmení Wallace, Wallis nebo Welch, ale jeho současné znění prodělalo dlouhý a složitý vývoj 2). V Irsku na rozdíl od většiny Anglo-Normandských či Cambro-Normandských rodin, jako byli Burkeové, FitzGeraldové a jiní, kteří mohou prokázat svůj původ od bezpečně doložitelných předků, jednotlivé rodiny Walshů mají i různé, povětšinou vzájemně nesouvisející původy a jejich jména se objevovala na území Irska nezávisle na mnoha místech najednou či v téměř shodné době. Tato naprosto náhodná shoda jmen proto neznamená, že jejich nositelé jsou stejného rodového původu, pouze nás informuje, že takto pojmenovaní muži či ženy se přistěhovali z území dnešního Walesu. Z tohoto důvodu má badatel snažící se propracovat k úplné a spolehlivé genealogii rodu hrabat Wallisů ve 12. a 13. století velmi nesnadný a těžko řešitelný úkol.
Z tohoto důvodu má badatel snažící se propracovat k úplné a spolehlivé genealogii rodu hrabat Wallisů ve 12. a 13. století velmi nesnadný a těžko řešitelný úkol.

Rodokmen pravděpodobných předků Davida zv. Welshman

V uvedeném rodokmenu waleských knížat a králů zmíněný David, se narodil kolem roku 1150 a byl synem Richarda le Walleyse, o kterém se tradičně předpokládá, že byl synem Cadwalladra ap Gruffydda 4). Cadwallader ap Gruffydd z Caerdiganu byl nejen úspěšným bojovníkem proti vzrůstající expanzi a rozpínavosti Normanů na území ovládaném jeho předky po stovky let, ale i pragmatickým politikem neboť své vojenské úspěchy podpořil i sňatkem s dcerou Richarda FitzGilberta de Clare, Alicí 5). Nově vznikající politickou a mocenskou situaci využil ve svůj prospěch i zmíněný Richard le Walleys a své vzrůstající společenské postavení mezi normandskými rytíři nově usazenými v Anglii a Walesu podpořil stejně jako jeho otec sňatkem s Isabelou de Carew, dcerou jednoho z představitelů budoucího mohutného rozrodu Fitzgeraldů, Williama FitzGeralda de Carew. Jak je vidět z tohoto nástinu rodových vztahů předků pozdějších hrabat Wallisů, David zv. Welshman se aktivně účastnil snahy o dobytí Irska, zejména se podílel na obležení Limericku roku 1175 spolu se svým synovcem Raymondem Le Gros. O Davidových rodinných poměrech, jeho dětech a nejbližších potomcích jsou jen kusé zprávy, které nám neumožňují sestavit bezpečný rodokmen 6). Na pevnější půdu se dostáváme až v průběhu 14. století, kdy si rodina Walsh sídlící na jih od Dublinu vydobyla pověst statečných a mocných válečníků. Území, které Walshové drželi mělo centrum v Carrickmines a kromě něho ještě mladší členové rodiny vlastnili hrady Kilgobbin a Shanganagh nejméně do konce 16. století. Kolem roku 1325 se narodil jistý Adam Walsh, jehož synem byl bezesporu Henry FitzAdam Walsh, narozený roku 1355. Henry FitzAdam zcela bezpečně držel panství Carrickmines spolu s tvrzí 11. března 1400, kdy získal plat 100 shillingů z královského panství Thorncastle, jako odměnu za své dobré služby 7) koruně. Panství zdědil Henryho syn William, který se psal po svém sídle "of Symondstown". Hrad Carrickmines 8) byl přebudován z kamene pravděpodobně Henrym FitzWilliamem Walshem, který majetek držel jako odměnu za vojenskou službu svou a svých předků anglickým panovníkům. Henry FitzWilliam Walsh zemřel roku 1481. V 16. století nacházíme mnoho příslušníků rodiny jako nájemce nebo vlastníky půdy na jih od Dublinu a někteří z nich se stali účastníky majetkových sporů, jako např. Edmund FitzHenry Walsh, který se roku 1519 soudil o přilehlé pozemky s dublinským převorstvím Nejsvětější Trojice. V průběhu 15. století docházelo k viditelné "gaelicisaci" rodiny Walsh, která tím, že žila na rozhraní gaelského a anglického světa se postavila na stranu rodilých Irů.

Prvním skutečně bezpečným předkem hrabat Wallisů je syn Henryho FitzWillama Walshe, Theobald Walsh, pán na hradě Carrickmines, který se narodil kolem roku 1445. Jeho datum úmrtí ani manželku neznáme, ale víme že měl syna Williama, narozeného kolem roku 1475 a zemřelého 1572. Po svém otci zdědil hrad a panství Carrickmines. Oženil se roku 1500 s Margaret, dcerou Thomase Fitzwillama z Merrionu, s níž měl nejméně čtyři syny, Edmunda, Howella, Roberta a Richarda Walshe. Pokračovatelem rodu se stal Richard Walsh, který je v některých pramenech uváděn jako syn Williama Walshe, ale v jiných jako syn Howella Walshe a ne jako jeho bratr. Richard Walsh se narodil kolem roku 1505 a zemřel 1580 v Carrickmines. Oženil se s Eleonor Eustace a měli spolu celkem devět dětí.

Nástupcem Richarda Walshe se stal jeho nejstarší syn Theobald, který zdědil panství Carrickmines. Theobald Walsh se narodil na hradě Carrickmines před rokem 1530 a zemřel tamtéž roku 1593, oženil se Eleonore FitzWilliam z Merrionu, se kterou měl nejméně šest dětí, čtyři syny a dvě dcery. Starší děvče se jmenovalo Elizabeth a není známo, že by se provdala, mladší Marie se provdala za Johna Allena.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Cambro-normandská invaze znamená velšsko-normandská a některá jména rodů normandsko-velšských rytířů jako FitzHenry, Carew, FitzGerald či Barry vstoupila později natrvalo a neodmyslitelně do irských dějin.
2) Toto příjmení pochází z anglo-normandsko-francouzského slova "le waleis" znamenající cizinec nebo člověk, který není příslušníkem komunity a byl používán v různých částech Británie jako označení Velšana nebo Bretonce.
3) Rhodri Veliký měl další potomky ze svého druhého manželství s Nestou, neznámého rodu.
4) Cadwalladr ap Gruffydd byl náčelník ze severního Walesu. Asi roku 1135/36 Cadwalladr a jeho bratr Owain Gwynedd dobyli významné vítěžství na spojeným vojskem Normanů, Angličanů a Vlámů u Cardi-ganu, kde porazili otce Roberta FitzStephena. Později se Cadwalladr oženil s Alicí, dcerou Richarda de Clare, přestavěl hrad Aberystwith a učinil ho svým sídlem.
5) Uvedené rodinné vztahy předků rodu hrabat Wallisů popisuje ve svém díle Giraldus Cambrensis, "The Conquest of Ireland" kolem roku 1187, dále Francis Erlington Ball v The History of Dublin v Burke´s Irish Family Records.
6) Od Davida zv. Welshman a jeho bratra Philipa odvozují svůj původ rodiny Walshů z Castlehowel v hrabství Kilkenny, z Ballykileavan v Queen´s County, Ballyvickmore ve Waterfordu, Graughlabeg v Tipperary z Oldcourt a Old Connaught v hrabství Wicklow a Carrickmines v oblasti hlavního města Dublinu.
7) Viz práce o hradu Carrickmines od Emmetta O´Byrne, kde je jmenován Henry Adamesone of Cairyka-myn.
8) Jméno Carrickmines pochází z gaelského slova "Carraig-Maighin" což se dá volně přeložit jako pusté skály. Roku 1407 získal Henry FitzWilliam Walsh povolení od anglického krále postavit na svých pozem-cích malý hrad. Ruiny hradu se nacházejí nedaleko železniční stanice Carrickmines a počátkem 20. století konec zbytků hradní zdi tvořil zeď místního vepřína, viz F.E. Ball, A History of the County Dublin, Dublin 1902, díl I., s. 98.