Recenze výstavy: Albrecht z Valdštejna a jeho doba
Událostí století nejen z pohledu milovníků historie a památek, ale i prezentace výsledků doslova badatelské činnosti doby tzv.třicetileté války se stává výstava instalovaná ve Valdštejnské jízdárně náležející do areálu stejnojmenného souboru paláců v Praze na Malé Straně. Byla otevřena 15. listopadu a potrvá do března roku 2008. Důkladná prohlídka exponátů zde shromážděných a k tomuto účelu obohacených o svezené ze zahraničí, nám v mnohém nejen rozšiřuje, ale i často mění soudy o osobě vévody. Jubileum snad každého přivede k obdivu, že nejen exponáty, ale především celý malostranský areál se do dnešních dnů dochoval v takovém stavu a historickém povědomí, že je nepochybně po Pražském hradu pro Český stát tím nejvýznamnějším. Zásluhu na tom, že parlament má důstojné sídlo, je nejen sám Albrecht z Valdštejna, který vedle válečníka zde vystupuje jako zakladatel a ochránce historického dědictví, ale i celý jeho rod. Jeho nástupci vycházeli ze z raně středověkého původu českých pánů a drželi se ho až do dnešní doby. Odrazilo se to snad především v držení a péči o svá sídla, kde hlavní roli sehrával areál Valdštejnského paláce v Praze. Je ironií osudu, že ke zvratu dochází teprve až v polovině 20.století.
Je na místě alespoň vzpomenout nepřerušeného sledu Valdštejnů, kteří až do roku 1945, (tedy 322 let), nejenže palácový areál drželi, ale stále zvelebovali. Většina z nich pokud nepřebývali v Doksech, nebo nebyli vázání svými úřady na jiná místa v Říši, tak v něm sídlili.
Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v r. 1634 byl sice pražský areál včetně celého frýdlantského dominia a dalších panství a statků konfiskován, ale již po pěti letech jej z Valdštejnského rodu zakoupil zpět Maxmilián (1654). Po něm jej dědili: Ferdinand Arnošt (+1665), Arnošt Josef (+1708), Ferdinand Josef (+1722), Ferdinand Arnošt (+1748), Vincent (+1797), Arnošt Filip (+1832), Kristián (+1858), Arnošt František de Pauli (+1904), Adolf (+1930) a nakonec do roku 1945 JUDr Karel Arnošt (+1985). Ten měl s manželkou Marií Johankou rozenou Kinskou pět dcer a dva syny. Všechny z jeho dětí se cítí, že patři mezi českou šlechtu a jezdí do vlasti svých předků, hlavně u příležitosti církevních svátků neopominou Doksy. Zejména je to OeDr. Arnošt Adolf (nar. 30.3.1925 v Doksech) a ThLic. Karel Albrecht (nar. 13.1.1931 také v Doksech) - řeholním jménem Pater Angelus -benediktýn.
Keramický kachel z Valdštejnského paláce z roku 1680 s erbem Frá Adama hraběte Valdštejna, řeholního rytíře českého velkopřevorství řádu Maltézských rytířů.
Z depotu Valdštejnského palálace, Foto F.Skřivánek
Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba je jistě mimořádnou událostí počátku tohoto století. Je však na místě připomenout, že ji předcházela v roce 1934 podobná, možná ještě velkolepější exposice, která nebyla vázána pouze na okrajovou část palácového areálu, ale na téměř všechny historické prostory, které dnes slouží Poslanecké sněmovně a senátu. K třístaletému výročí zavraždění vévody Albrechta ji uspořádal tenkrát JUDr Karel Arnošt. Není bez zajímavosti několik údajů o majetku právě posledního majorátního pána valdštejnských panství, který ač "jazyka německého" se cítil zemským vlastencem, českým pánem sahajícím svými kořeny k samým počátkům knížecích Čech. Schematizmus velkostatků v Čechách registruje velkostatky: Doksy, Bělá-Kuřivody, Mnichovo Hradiště, Šťáhlavy a Duchcov-Horní Litvínov. Celkem 41.571 ha, ze kterých po ukrojení prvorepublikové pozemkové reformy zůstalo 22.000 ha. Právě tento objem "polí, lesů a strání a na ně vázaných hradních zřícenin, zámků a paláců", vedl k tomu že příslušníci tohoto rodu byli v r.1945 označeni za Němce a tím kolaboranty a zrádci. To znamenalo konfiskaci všeho a zákaz návratu do "osvobozené země". Jedna příslušnice tohoto rodu se však vyhnula odsunu a zůstala v zemi předků. Byla to Marie, třetí manželka ovdovělého Arnošta Karla (1849-1913), který byl dědem Karla Arnošta (1897-1985). Marie byla rozená von Rumerskirch (1852 Olomouc - 1955 Praha) a v době odsunu (1945) ji bylo 93 let. Cítila se být českou hraběnkou a hovořila dokonale česky. Nechápala proč by měla být trestána za tuto poslední válku, když s ní nemá nic společného, stejně tak jako s těmi předchozími, kterých za svého dlouhého života prodělala několik. Asi s přihlédnutím k jejímu věku a ostudě, kterou by transport této dámy vyvolal, dostalo se jí milosti od nové vlády. Byl ji vykázán skromný útulek v hlavní budově Valdštejnského paláce. Její sídlení v paláci toleroval i režim po únoru 1948. Zcela zvláštní vztah k ní nalezl komunistický ministr (informací, osvěty, kultury a člen několika poúnorových vlád) Václav Kopecký. Ten úřadoval ve Valdštejnském paláci. Dle tehdejších kuloárových zvěstí ji s oblibou navštěvoval, neopominul nikdy na "Mezinárodní den žen" přijít s květinami. Názory stařičké paní hraběnky neopominul "pro obveselení" vyprávět při tehdejších společenských setkáních. Hraběnka Marie žila ve Valdštejnském paláci ještě dalších 10 let, byla známou osobností Malé Strany, zemřela v relativně dobré pohodě 30.prosince 1955 ve věku 103 let 1).
Otevření výstavy bylo ve Valdštejnské zahradě zahájeno vernisáží s úvodním projevem předsedy senátu MUDr. Přemysla Sobotky, po kterém následoval odborný výklad kurátorky PhDr. Elišky Fučíková. Mezi hosty nechyběl zde syn posledního majorátního pána valdštejnských panství hrabě dr. Arnošt Adolf, který ač sídlí ve Vídni, je aktivním u nás jako obedienční rytíř Českého velkopřevorství Řádu maltézských rytířů. Doprovázela ho sestra Sofie, provdaná Hartigová a syn Karel Albrecht (n.1985). Nechyběla ani Margareta Waldstein-Wartenberg, rozená Tetzeli z Rosadoru, vdova po PhDr. Bertoldovi Waldsteinovi z moravské větve rodu. Tato dáma familierně jmenovaná jako sestra Daisy je již téměř půl století obětavou organizátorkou charitativních aktivit, pomoci nemocným, invalidům a ozdravných pobytů dětí v Čechách. Činila to tak ještě dávno za hluboké totality a se svým manželem hrabětem Bertoldem 2) v rámci tzv.maltézské pomoci - součástí v ilegalitě činného českého velkopřevorství Maltézského rytířského řádu.
Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba, otevřená do března 2008 vysoko přesahuje rámec českých dějin. Směle ji můžeme označit za počin celoevropského významu. Hlavní náplní prezentace jsou obrazy, jak z fondu Valdštejnského paláce, tak i ostatních zámeckých a muzejních sbírek a to i zahraničních. Vedle nezbytých doplňků zbraní a jiných soudobých exponátů zaujmou i předměty uměleckého řemesla, jako např. nádoby z řezaných českých drahých kamenů a skla. K výstavě byl vydán brožovaný katalog "Albrecht z Valdštejna a jeho doba". Ten po obsahové i formální stránce nevybočuje z úrovně obdobných katalogů, zato však zaujme jeho cena přibližující se čtyř stům korunám. K příležitosti výstavy vydalo nakladatelství Academia mimořádnou publikaci pod jednoduchým titulem Valdštejn. Je to takový "liber gigas". Vyznačuje se však nejen mimořádnými rozměry, vahou a tisíci stránkami v perfektní vazbě, ale bohatým a na vysoké úrovni zpracovaným obsahem vyváženým dokonalými fotografiemi. Dá se říci, že dosti dobře nahradí rozsáhlou knihovnu valdštejniád. Mimořádná je ovšem její cena, která bez přehánění je na našem knižním trhu zatím rekordní - dva tisíce dvěstě korun českých!
Nicméně však stínem našeho státu a Čechů zůstává nespravedlivý a nemorální postoj k Valdštejnům - současným příslušníkům tohoto českého panského rodu s téměř tisíciletou tradicí, který se nesmazatelně zapisoval do našich dějin a zanechal v nich trvalé stopy. Konfiskacemi byli postihováni jak českými králi, poprvé např. Otakarem II, tak i habsburskými říšskými císaři. Tu poslední pod pláštíkem pochybného vlastenectví v r.1945 a završenou po roce 1948 komunistickou zvůli již neustáli. Zbavili jsme Valdštejny nejen sídel, ale i tisícileté vlasti a to vše jen a jen k naši škodě materiální i morální.
Autor recenze: František Skřivánek
Intarsovaná stolní deska s valdštejnským a schwarzenberským erbem doprovázená dekorem z přelomu 18. a 19. století.
Z kolekce nábytkového inventáře Valdštejnského paláce. Foto F. Skřivánek
Poznámky:
1) Autor v té době ještě před dokončením universitních studií pracoval pro tehdejší úřad památkové péče a ochrany přírody, jehož část byla dislokována ve Valdštejnském paláci. Vedle kontaktu s hr. Marií Waldsteinovou pocházejí informace od starších pracovníků v této sféře, zejména od PhDr Josefa Hobzka, Dr. Zdeňka Wirtha, PhDr Hugo Rokyty a RNDr Jaroslava Veselého.
2) Bertold Waldstein-Wartenberg (n. 21.4.1925 v Třebíči, syn Josefa W.W. a Anny Marie hr. von Blanckenstein, +21.1.1992) historik, ředitel Vídeňského stát archivu, předseda Rakouské heraldicko-genealogické společnosti. Vedle církevní historie, bohemista. Podporoval a spolupracoval s našimi historiky, udivoval dokonalou znalosti češtiny.
[ Zpět ]