Genealogie a Heraldika 1-2/2008 - Ukázka z časopisu č. 1


Miroslav Baroch - Taaffe z Corren a Ballymote

Rod Taaffe je jednou z nejvýznamnějších katolických rodin, která si udržela jistý politický a společenský vliv i v dobách největšího útlaku Irů a která se později usadila v Českých zemích resp. v Rakousku a je původem z Britských ostrovů. Mezi příslušníky 12. resp. 13. generace potomků českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad nalezneme i osobu, jejíž jméno nezní příliš česky, přesto však tato významná politická osobnost konce 19. století měla nezanedbatelný vliv na formování moderní české společnosti – Eduard František Josef hrabě Taaffe, 11. Vikomt Taaffe z Corren a Baron z Ballymote. Prapůvodní vlastí rodiny Taaffe je Irsko a jejich bezpečně doložený rodokmen lze dohledat již ve 13. století, kdy za vlády anglického krále Edwarda I. jistý Nicholas Taaffe daroval půdu v Killergy rytířům řádu Templářů v Irsku a zemřel 30. října 1288. Předkové Nicholase přišli údajně do Irska z Walesu, kde původní waleské jméno znamená David. Krátce po anglo-normandské invazi 1) se usadili v hrabstvích Louth a Sligo, odkud se později rozšířili i do dalších oblastí. Z jeho potomků jsou známi dva synové, starší John Taaffe, arcibiskup v Armaghu a Richard FitzNicholas Taaffe. Richard seděl na statcích Ballybraggan a Castelumpnagh, počátkem 14. století byl pověřen úřadem šerifa v hrabství Louth a stal se praotcem všech rodových větví píšících se po jednotlivých sídlech či statcích, Ballybraggan, Athclare, Bolics, Stormanstown, Cookstown, Stephenstown, Ranitty, Dromin, Harleston, Ballyneglough, Smarmore Castle a dalších 2).


Zámek Ballymote

Richardovým potomkem byl jistý Nicholas Taaffe, který žil v polovině 16. století. Byl dvakrát ženat, poprvé s Rosou Hussey a podruhé s Alicí Goulding. Z druhého manželství se mimo jiné děti, narodil syn John Taaffe, v dospělosti se píšící z Ballybragganu a Harlestonu. Tento se oženil s Annou Plunkett a měli spolu tři syny, nejstarší Christopher Taaffe (+1641) se stal předkem tzv. starší linie, která se v 18. století dále rozdělila na starší větev a mladší větev. Členové starší větve sídlili na statku Ballyneglough, druhým majitelem a zároveň posledním mužských příslušníkem této větve byl John Taaffe z Ballynegloughu, který zemřel 5. května 1789. Mladší větev se psala po statcích Greyfi eld a Woodfi eld v hrabství Mayo a její potomky lze dohledat nejen v Irsku, ale i v severní Americe až do dnešní doby. Nejmladší syn Johna Taaffe a Anny Plunkett dostal jméno Peter, psal se z Peppardstown a Drominu a stal se předkem mladší linie, někdy zvané podle hradu Smarmore Castle. Jeho potomci se rovněž rozdělili na dvě větve, starší Taaffe z Ardmulchanu a mladší Taaffe ze Smarmore Castle. Obě větve lze také sledovat do dnešních dnů 3).


Znak rodu Taafe

Prostřední z bratrů se jemnoval William Taaffe a založil střední linii, zvanou Ballymote. Sir William byl významným vojákem své doby a z otcovských statků držel Harleston, po kterém se také psal a dále hrady Ballymote a Smarmore. V roce 1597 se proslavil především svou službou ve prospěch koruny při povstání Hugha O´Neilla, 2. hraběte z Tyrone a konečně v roce 1601, kdy porazil invazní španělská vojska v bitvě u Kinsale, za své zásluhy byl pasován na rytíře. Královna ocenila jeho služby roku 1592 udělením výsad a odměn na území Connaughtu a její nástupce král Jakub I. Siru Williamovi patentem daným 9. ledna 1603 udělil další statky především zabavené katolické církvi (např. farnost Ballykilly, část převorství Inistiock v kraji, který původně náležel klanu O´Carrol a některé jiné církevní statky v hrabstvích Waterford a Cavan). V dalších letech následovaly nové a nové odměny. Sir William Taaffe z Harlestonu byl dvakrát ženat, poprvé s Elizabeth Brett, dcerou Sira Williama Bretta z Tullochu, manželství zůstalo bezdětné. Podruhé se oženil s Ismay Bellew, dcerou Sira Christophera Bellewa z Bellewstownu a Alice Cusack, z tohoto manželství se narodily tři dcery a jeden syn.

Sir William Taaffe z Harlestonu, rytíř, *? +9. února 1630 Ardee, oo (1) Elizabeth Brett, dcera Sira Williama Bretta of Tulloch-bez potomků, oo (2) Ismay Bellew, dcera Sira Christophera Bellewa of Bellewstown a Alice Cusack,
1. Sir John Taaffe, 1. Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote – pokračování,
2. Elizabeth Taaffe oo Ferrall O´Gara,
3. Marie Taaffe oo John Taaffe of Arthurstownu 8) - potomci viz rodokmen irských větví rodu Taaffe,
4. Eleonore Taaffe oo Richard Taaffe of Cookstownu.

Dědicem se stal jedinný syn Sir John Taaffe z Ballymote. Díky nezapomenutelným zásluhám svého otce a jako ocenění vlastních služeb koruně byl 1. srpna 1628 královským diplomem daným v Dublinu povýšen na Viscounta Taaffe of Corren a Barona of Ballymote, 14. července 1634 usedl na své místo v parlamentu. Je paradoxní, že jako představitel jedné z nejvýznamnějších katolických rodin na severu Irska, byl vždy na straně krále. Sir John Taaffe se oženil s Annou Dillon, dcerou Sira Theobalda Dillona of Castello-Gallen, 1. Viscounta Dillona a Eleonory Tuite of Tuitestownu. Manželé spolu měli celkem patnáct dětí:

Sir John Taaffe, 1. Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote, *? +9. ledna 1642, oo Anna Dillon, dcera Sira Theobalda Dillona of Castello-Gallen a Eleonore Tuite of Tuitestownu,
1. Anna Taaffe, +1684, oo Randall Plunkett, bratr Barona Dunsanyho,
2. Lucas Taaffe, +po r. 1649 Irsko 9), oo (1) Elizabeth Stephenson, dcera Richarda Stephensona of Dummolyn, oo (2) Annabelle Springe, dcera Thomase Springe a Annabelle Browne of Awny,
(1)
2.1 Marie Taaffe oo Richard Burke of Derrymaclaughty,
(2)
2.2 Christopher Taaffe, kapitán oo N. Fitzgerald of Ballynasquiddane,
2.2.1 Lucas Taaffe oo Elizabeth Güntler,
2.2.1.1 Abel Taaffe,
3. Francis Taaffe, roku 1641 sloužil jako plukovník za irské rebelie proti Anglii, zemřel v neapolských službách, oo N. Italka,
3.1 Charles Taaffe, bez potomků,
3.2 Mary Taaffe, oo Richard Burke,
4. William Taaffe, důstojník císařské armády oo 1641, Margaret O´Kennedy, dcera Kornela O´Kennedy Roe of Ballygartil a Eleonore Purcell of Loghmoe,
4.1 Francis Taaffe, oo Anne Marie O´Crean +1736, dcera Johna O´Crean of O´Crean Castle a Satan Ormesby,
4.1.1 Nicholas Taaffe, 6th Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote – pokračování,
4.1.2 Anna Taaffe oo John Brett of Bathdowny,
4.1.3 Marie Taaffe oo Theodor Veron of Clunigashell,
4.2 Elizabeth Taaffe oo Hiberius O´Hara of Ballyhara - potomci,
4.3 Eleonore Taaffe oo John Philips of Ballinduth,
4.4 Marie Taaffe, zemřela v dětství,
5. Edward Taaffe, zemřel bez potomků,
6. James Taaffe, řeholník-františkán,
7. George Taaffe, zemřel v 16 letech,
8. Charles Taaffe, cisterciácký opat v Boyle, Roscommon,
9. Eleonore Taaffe, řeholnice dominikánka,
10. Sir Theobald Taaffe, 1st Earl of Carlingford, 2nd Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote – pokračování,
11. Christopher Taaffe, *cca 1604 +1625, svobodný,
12. Ismay Taaffe, *cca 1609, oo Brian MacDonogh
13. Jasper Taaffe, *cca 1614, oo N. Hill, dcera Sira Williama Hilla, Knt., zabit bez potomků,
14. Thomas Taaffe, *cca 1617 oo N.N. ve Flandrech
14.1 Lucas Taaffe, zemřel v dětství,
14.2 Theobald Taaffe, zemřel v dětství,
14.3 James Taaffe,
14.4 Anna Taaffe
15. Peter (Patrick) Taaffe, řeholník-augustinián,

Prvním příslušníkem rodu Taaffe, který se objevil v českých zemích, byl patrně páter Peter (Patrick) Taaffe, kaplan Butlerova dragounského pluku. Páter Taaffe byl kurýrem hraběte Piccolominiho a byl poslem některých zpráv o spiknutí plukovníků proti Albrechtovi z Valdštejna. Nebudeme daleko od pravdy, když zdůrazníme jeho významnou roli v zákulisí vévodovy vraždy. Peter (Patrick) Taaffe byl s největší pravděpodobností jedním z mladších synů Viscounta Taaffe a jeho manželky Anny Dillon, není však zcela jasné, kterým dítětem v pořadí byl. Manželství jeho rodičů bylo bohaté na potomky, z nichž nejstarší syn Theobald založil starší hraběcí větev, vymřelou roku 1738 a čtvrtý syn William mladší větev nazývanou Ellischau, podle německého pojmenování jejich pozdějšího sídla v Čechách, Nalžovských Hor. Sir John Taaffe, 1st Viscount Taaffe of Corren zemřel v císařských službách 9. ledna 1642. Titul a majetek v Irsku zdědil nejstarší syn Theobald.

THEOBALD TAAFFE, 1st Earl of Carlingford, 2nd Viscount Taaffe of Corren, Baron of Ballymote

Theobald Taaffe se narodil kolem roku 1603. Jak již bylo řečeno, pocházel z jedné z nejstarších katolických irských rodin a přesto hrál významnou roli v Občanské válce v Anglii vždy na straně krále. Roku 1639 byl členem parlamentu, kde zastupoval hrabství Sligo. Během irské rebelie se stal velícím generálem provincie Munster. Roku 1646 se stáhl do ústraní a teprve po smrti Sira Thomase Lucase byl opět pro své bohaté vojenské zkušenosti povolán k aktivní službě. Roku 1651 byl pověřen králem diplomatickými úkoly v Bruselu, kde měl získat finanční pomoc od vévody Lotrinského. Po vítězství Olivera Cromwella a popravě Karla I. následoval jeho syna, budoucího krále Karla II. do exilu, jeho majetek byl republikánskou vládou zabaven, roku 1652 byl v dokumentu zv. “The Act for the Settlement of Ireland” jmenován jako jeden z deseti nejvýznamnějších vůdců irského odporu. Až po restauraci monarchie 26. června 1661 král Karel II. ocenil jeho zásluhy o korunu a byl povýšen na hraběte z Carlingfordu (Earl of Carlingford), spolu s povýšením získal nazpět část zabavených rodinných statků. Hrabě Theobald se opět zapojil do služeb dvora a začal být pověřován diplomatickými misemi, nejprve u vévody Lotrinského a roku 1668 se stal královským vyslancem u dvora císaře Leopolda I. ve Vídni. Svými diplomatickými schopnostmi položil základy pozdějších výborných vztahů rodiny Taaffe s Habsburky a vévody Lotrinskými. Hrabě zemřel 31. prosince 1672, byl celkem dvakrát ženat. Poprvé s Marií Whyte, dcerou Nicolase Whyte of Leixlip a Ursuly Moore, s níž měl šest synů a podruhé s Annou Pershall, dcerou Williama Pershalla of Suggenhill and Canwell a Frances Aston s níž měl jedinou dceru Annu.

Theobald Taaffe, 1st Earl of Carlingford, 2nd Viscount Taaffe of Corren a Baron of Ballymote, *cca 1603 +31. prosince 1677, pohřben v Ballymote, oo (1) Marie Whyte, dcera Nicolase Whyte of Leixlip a Ursuly Moore, oo (2) Anna Pershall, +1711, dcera Williama Pershalla of Suggeshill a Frances Aston,
(1)
1. William Taaffe, *1634 +1684 ve válce proti Turkům v císařských službách,
2. Nicolas Taaffe, 2nd Earl of Carlingford, 3rd Viscount Taaffe of Corren a Baron of Ballymote, +1. září 1690 v bitvě u Boyne, jako velitel pěšího pluku ve vojsku krále Jakuba II.,oo Marie Weld, dcerou Humprehta Welda of Lulworth
3. Francis Taaffe, 3rd Earl of Carlingford, 4th Viscount Taaffe of Corren a Baron of Ballymote, *1639 Ballymote +31. června 1704 Nancy, rytíř řádu Zlatého rouna, oo Alžběta Helena Maxmiliána z Drahotuš,
3.1 Anna Taaffe, zemřela v dětství,
4. John Taaffe of Calliaghstown, +9. března 1689 v bitvě u Derry, oo 1671, Rosa Lambert, dcera Charlese, 3. hraběte of Cavan,
4.1 Lambert Taaffe, +1701 padl v bitvě u Cremony,
4.2 Theobald Taaffe, 4th Earl of Carlingford, 5th Viscount Taaffe of Corren a Baron of Corren a Baron of Ballymote, +24. listopadu 1738 oo Amalie Plunkett,
4.2.1 Leopold Francis Taaffe, *29. května 1707 Lüneville + v dětství,
4.2.2 Marie Taaffe, zemřela v dětství,
4.3 Marie Taaffe, zemřela v dětství,
5. Dillon Taaffe, zemřel v dětství,
6. Robert Taaffe, +1724 oo N. von Reibnitz,
7. Anna Taaffe, *1642 I. oo Joseph Thorckmorton, II. oo Randall Plunkett, +1742.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Vyprávění proč přišli Normané do Irska dnes zní takřka jako úsměvná historka, ale důsledky jsou patrné dodnes. Počátek příběhu začíní osobním sporem dvou místních bojovně naladěných králů, Leinsteru a Breifne. Diarmait MacMurchada, ri-mor (kmenový náčelník, někdy se říká ne zcela správně král) z Leinsteru a Tigernán Ua Ruaike z Breifne se pohádali kvůli „maličkosti“, kterou byl únos Ua Ruaikovy manželky Dervorgilly. Náčelníci septů Leinsteru okamžitě Diarmaita zbavili úřadu, který byl volitelný, protože nechtěli být zapleteni do osobních rodinných sporů. Diarmait MacMurchada uprchl přes moře ke dvoru anglického normandského krále Jindřicha II, který žil převážně ve Francii a složil mu slib věrnosti jako jeho vasal a požádal o pomoc k znovunabytí svých pošlapaných „práv“. Král se chopil nečekané příležitosti splnit úlohu, kterou ho pověřil papež Hadrián IV., provést náboženskou reformu v Irsku. Přijal Diarmaitův vasalský slib a zahrnul ho dary, vydal mu list, kterým vyzývá své poddané v Anglii, Normandii, Walesu a Skotsku, aby sesazenému pomohli. Diarmait MacMurchada se spojil s jedním z největších normandských vůdců, Richardem Fitz-Gilbertem de Clare, hrabětem ze Strigoilu, známým pod přezdívkou „Strongbow“ (silný luk). Tento potomek mocné normandské rodiny, nespokojený se svou společenskou a rodinnou situací, žil v nemilosti krále Jindřicha a byl svobodný, se nakonec s vyhnancem dohodl, že se postaví do čela vojsk, která mu dopomohou zpět na trůn v Leinsteru a na oplátku se ožení s MacMurchadovou nejstarší dcerou Aoífe a stane se právoplatným následníkem tchánova trůnu. Roku 1167 se nedočkavý Diarmait MacMurchada vrátil zpět do Irska s hrstkou Normanů, Welšanů a Vlámů, a znovu získal vládu v okolí Fernsu. Počátkem roku 1169 se vylodila další skupina invazních vojsk vedená Robertem FitzStephenem, Herveyem de Montmorency a Mauricem de Prendergast. Diarmait s jejich pomocí ovládl město Wexford a nakonec byl uznán svými protivníky za krále leinsterského na území jižně od Dublinu. Krátce potom se vypravil do Irska sám Strongbow a spojená vojska s konečnou platností dobyla na Seveřanech Waterford s celou oblastí, král Diarmaitse dostavil s dcerou Aoífe, která se přímo na bojišti provdala za Strongbowa. Král zemřel 1. května 1171 a království zanechal svému zeti.
2) Sir Burke B., Ulster King of Arms, The General Armory of England, Scotland, Ireland and Wales, Heraldry Today 1984, MacLysaght E., More Irish Families, Dublin, O´Gorman 1960, MacLysaght E., Irish Families, Dublin 1978.
3) Hrad Smarmore Castle v hrabství Louth je jednou z nejdéle obývaných hradních staveb v Irsku. Majitelé z rodu Taaffe zde žili od 14. století do poloviny 80 tých let 20. století, kdy hrad prodali a dnes je využíván jako hotel.
4) V roce 1472 se stal jedním ze zakládajících členů rytířské společnosti pod názvem “Captain and Brethren at Arms” jinak též zvané Bratrstvo sv. Jiří (Brotherhood of St. George), které bylo založeno k ochraně anglického panství v Irsku zv. Pale, viz Karl Graf Taaffe, Genealogy of the Taaffe Family a chapter from Memoirs of the Family Taaffe, Wien 1856, nepublikovaný tisk.
5) Christopherův syn a dědic John Taaffe of Braganstown získal 5. srpna 1633 královské potvrzení na své statky, avšak jeho syn Christopher, který se roku 1641 aktivně účastnil irského povstání vše ztratil.
6) Peter Taaffe byl v průběhu povstání proti královně Alžbětě ve svém domě zavražděn. Jeho syn Jenico a vnuci John a Lawrence, později, za vlády krále Jakuba I., roku 1624 získali královské potvrzení na majetek svých předků, hrad, město a statky Peppardstown.
7) Zastřelen v souboji svým velícím důstojníkem.
8) John Taaffe of Arthurstown byl synem zakladatele starší linie Christophera Taaffe a tudíž bratranec Marie. Jejich potomky možno sledovat v Irsku do dnešní doby.
9) Lucas Taaffe byl za irské rebelie generál-major v královské armádě v oblasti Connaught, roku 1679 byl jmenován guvernénerem oblasti Ross s velitelskou pravomocí nad 1500 muži, se kterými bojoval proti Cromwellovi, později sloužil jako plukovník v Itálii a Španělsku, zemřel v Irsku a byl pohřben v Ballymote.

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky