Jaromír Olšovský Laboutka - Z dějin Duninů a Švamberků
Ze ságy na internet
Pověsti o bojích dávných i soudobých severských králů a hrdinských činech bohatýrů z předních rodů přenášeli z pokolení na pokolení severští pěvci-skaldové ve svých ságách. Jejich obsah písemně zachytil islandský politik a básník Snorri Sturlusson (1178 +1241). Spolu se záznamy anglických historiků (převážně církevních učenců z dob, kdy do okolních zemí ještě neproniklo křesťanství a s ním římské písemnictví) a s některými soudobými literárními památkámi tvoří část skandinávských dějin. Odborné publikace a encyklopedie zachycují v genealogických tabulích úplně jen hlavní větve vládnoucích dynastií, další příbuzné z vedlejších větví uvádějí zpravidla bez bližších rodinných vazeb. Kompletně zpracované genealogie dynastických rodů se nově objevily na internetu 1). Jejich údaje však bude nutno konfrontovat s historickými zdroji mateřských zemí aktérů dějin pro odstranění vloudivších se chyb a omylů (např.: sestry Astrid a Svatoslava byly dcery polského Mieszka I. Piastovce a Doubravky Přemyslovny, nikoliv pomořanského Burislava 2), mezi polskými králi je v letech 1300 +1305 uveden český král Václav jako Luxemburg, zavražděný v roce 1305 3).
Pro následující stať je důležitá “Sága o Olavu Tryggvassonovi”, z níž pocházejí osoby a jejich vztahy zobrazené v genealogické tabuli I., doplněné genealogickou tabulí Ia. s uvedením osobních vztahů mimo “Ságu”. Vychází z doby vlády rodu Skjoldungů v Dánsku a v okolních zemích (X.-XI. století). Po smrti krále Gorma den Gamle (Starý, + okolo 940, s chotí Thyrou Anglickou oba pochováni v pohanské mohyle v Jellingu u Vejle) a zákeřné smrti jeho staršího syna Knuta Danaasta (Dánská láska) se vlády zmocnil mladší syn Harald Blaatand (Modrozub, 911 +989/91). Na Švédsku dobyl kolem roku 954 jižní oblast Skaane a dosadil za krále příbuzného Jarla Strut-Haralda (+okolo 988, ženatý s N. dcerou Knuta Danaasta, sídlil v Lundu). Usiloval též o Norsko, kde po zabití dosavadního krále, synovce Haralda Graafala (Šedoplášť, syn krále Ericha Blodyxe-Krvavé sekery a Haraldovy sestry Gunhildy) v r. 971 bratrancem Guld-Haraldem (syn Knuta Danaasta, zabit okolo r. 975 Jarlem Haakonem) se zmocnil vlády Haakon, Jarl z Lade. Této úlohy se ujali Vikingové z Jomsburgu pod velením Strut-Haraldova nejstaršího syna Jarla Sigvalda (960 +1002).
Bitva u Hjorungavaag
K pokusu svrhnout Jarla Haakona došlo v roce 988 a sága uvádí některé epizody, které bitvu provázely. Na slavnostní hostině před bitvou přísahali neustoupit všichni jomsburští Vikingové, mezi nimi i synové a vnuci Veseta, Jarla z Bornholmu. Agův syn Vagn ještě slavnostně slíbil zabít Thorkela Hlínu a oženit se s jeho dcerou Ingeborg. K bitvě s vojskem Haakona a jeho spojenců došlo ve středním Norsku ve fjordu zátoce Hjorungavaag. Vikingové se bili statečně, ale na pětinásobnou převahu Haakonova vojska nestačili, proto Sigvald nařídil ústup. Mnohým to zachránilo životy, jemu ale tento taktický čin přinesl posměšné verše od skaldů. Sága zachytila bojovou náladu Vesetových potomků. Nejstarší Bui den Digre (Tlustý), ač těžce zraněn, stačil ještě svého protivníka napříč roztít, pak se svou kořistí - dvěmi bedničkami zlata skočil do moře a od té doby hlídá ve fjordu všechno zlato. Se Sigvaldem unikl smrti švagr Sigurd Kaabe (Kapuce, bratr Buího, manžel Sigvaldovy sestry Tove). Synovci Sigurd a Vagn však byli zajati a s 28 spolubojovníky odvedeni na břeh k popravě, kterou prováděli sekerou Thorkel Hlína se švagrem. Zajatci seděli za sebou připoutaní ke kládě. Sigurd nechtěl mít vlasy umazané krví a požádal o jejich podržení katovým pomocníkem. Při stínání prudce trhnul hlavou a Thorkel usekl švagrovi ruce. To viděl přítomný Haakonův syn Erich a dal Sigurdovi svobodu. Thorkel pochopil obrat v možnosti likvidovat zbylé Vikingy a rozhodl se usmrtit alespoň Vagna. Viking Skardi přitom podrazil Thorkelovi nohy, ten upadl před Vagna a byl jím následně usmrcen vlastní sekerou. Erich dal zbývajícím 12 Vikingům svobodu, Vagna oženil s Ingeborg a s darovanou válečnou lodí se rozešli jako nejlepší přátelé.
Runový kámen krále Haralda Modrozuba
Erichův syn Haakon byl ženatý s Gunhildou-Svatoslavou (jméno dostala po matce a bábě, dceři Mieszka I. a Doubravky, uvedeno kolem roku 1020 v “Liber Vitae” Winchesterského kláštera jako “Santslaue soror Canuti regis nostri” 4). Z jejich manželství pocházela dcera Bodil (*1028/29). V roce 1028 vyhnal dánsko-anglický král Knud den Store (Veliký, 995 +1035) z Norska dosavadního krále Olava den Digre (Tlustý) a na jeho místo jmenoval Haakona. Při následné návštěvě Anglie se Haakon utopil v Pentlandském brodu (sever Skotska) a do Norska se vrátil znovu Olav. Po jeho porážce a smrti u Sticklestadu (29. VII. 1030, později byl prohlášen svatým) Knud novým králem ustanovil svého nemaželského syna Svena (byl vychováván Sigvaldovým bratrem Thorkilem a poté Ulfem) a spolu s jeho matkou Alfifou Northamptonskou (bývalá milenka norského Olava za jeho tažení v Anglii do roku 1015) mu přidal jako rádce adoptivního syna Haralda Thorkilsena (1018 +1042). Harald pro neshody s Alfifou (zaváděla vlastní zákony a daně) odešel po roce 1033 z Norska do Anglie ke svému adoptivnímu otci, králi Knudovi (v roce 1035 byl Sven se svou matkou Alfifou z Norska vyhnáni). Knud Haralda oženil s ovdovělou neteří Gunhildou-Svatoslavou. Tak se stal Harald otčímem Bodil Haakondatter, s Gunhildou měl vlastní syny:
- Hemminga (-1035 +1100-, podpresbyter kláštera ve Worchesteru),
-Thorkila (-1035 +1080-).
Po Haraldově smrti 13. XI. 1042 při přechodu Labe uprchla Gunhilda s dětmi do Anglie k příbuzné rodině Godwinů na královský dvůr. Po bitvě u Hastingsu 15. října 1066 a smrti krále Harolda II. Godwinssona obě rodiny odešly do exilu ve Flandrech (do roku 1078). Bodil se vdala za Jarla Ulfa (zřejmě syn Eilafa, bratra Jarla Ulfa ženatého se Svenovou sestrou Estridou, od nich pochází estridovská větev Skjoldungů. Eilaf se zúčastnil v letech 1009 +1014 s Haraldovým strýcem Hemmingem dobývání Anglie a přežil - na rozdíl od Hemminga - vyvraždění Dánů na příkaz anglického krále Ethelreda II.), dle přídomku “Galicienfari” poutníka ke hrobu sv. Jakuba v Santiago de Compostela. Jejich syn Thurgot zv. Fagrskina (Zářivý, velitel osobní stráže krále Svena Estridsena) se oženil s Thorgunnou, dcerou Vagna Agesena a Ingeborg. Z jejich manželství pocházela známá rodová pošlost, z níž vynikli v duchovní oblasti:
- Svend, od roku 1132 biskup Viborgský, + 30. III. 1153 v Jerusalémě při své pouti k Božímu hrobu, pochován na Olivetské hoře,
- Asser-Asker, od roku 1089 biskup v Lundu, od roku 1104 první arcibiskup ve Skandinávii, v roce 1131 po vraždě Knuda Lawarda napomínal krále Nielse I. za podporu syna Magna, + 1137 a pochován v Lundu,
- Eskil (1100 +1181), od roku 1134 biskup v Roskilde, v letech 1139-77 arcibiskup v Lundu, též papežský legát, poslední 4 roky života strávil jako mnich v klášteře v Clairvaux, kde + v srpnu/září 1181 a pochován. Byl ženatý, dcera Asa se provdala za Jarla z Hallandu Karla Erichsena, syna Ericha, Jarla z Falsteru a Cecilie Dánské (dcera krále Knuda Svatého a Edel-Adely Flanderské, jejich sňatek roku 1080 po návratu Gunhildy-Svatoslavy s rodinou z flanderského exilu roku 1078 do Dánska),
- Asser, v 1etech 1171-1174, probošt katedrály v Lundu,
- Svend Agesen -(+ 1185), historik.
Thrugotova dcera Bodil (po stejnojmenné babičce) měla ve druhém manželství (první manžel blíže neznámý Björn + 1086) s dánským králem Erichem Ejegodem (Dobrý, 1086 +1103) několik dětí. V roce 1103 vykonali manželé pouť do Svaté Země, z níž se již nevrátili. Bodil zemřela v Jerusalémě a pohřbena u Olivetské Hory, Erich na zpáteční cestě na Kypru.
Jejich potomci: syn Knud Laward (+v boji 1131), jeho bratr Erich Emune (král v letech 1134-1137) a Erichův syn Sven III. Grathe (Petr, král 1146 +1157,+ v boji) byli mezi hlavními aktéry dánské vládní krize v 1etech 1131-1157 (boje o nástupnictví buď podle seniorátu nebo primogenitury). Jejich protivníky byli: Magnus Nielsen (od 1125 král západních Gotů; 1127 ženatý s Richizou Polskou, dcerou Boleslawa III. Krzywousteho; padl 1134 v bitvě u Fotevigu) a syn Knud Magnusen (* 1128; ženatý s N. dcerou Sverkera I. Švédského-3.manžela jeho matky Richizy; zavražděn 1157 bratrancem Svenem III. Grathe) , podporovaný Magnovým strýcem Petrem Duninem (viz Článek “Petrova doba” 5).
Dosud neznámé genealogické vztahy Bodil (dcera kr. Haakona a Gunhildy-Svatoslavy) a jejich stejnojmenné vnučky, manželky krále Ericha Ejegoda, potvrzují příbuznost s rodem Stnut-Haraldovým. Proto jeho potomek Svatoslav (Swentoslaus,- 1070 +1134-) byl místokancléřem pro Švédsko za vlády Erichova bratra a nástupce Nielse I. (král v 1etech 1104 -1134,+ v boji). Svatoslavův syn Petr Dunin (též Dacus, v té době obvyklé označení dánského původu6) byl jakýmsi vyslancem u spřáteleného polského dvora. Vladař Boleslaw III. Krzywousty ho oženil roku 1124 se svou švagrovou Marií Kyjevskou (*1105 +okolo 1156), sestrou 1. manželky Zbyslavy (obě dcery Velikého knížete Svjatopolka II. Izjaslaviče, Marie pocházela ze druhého manželství s poloveckou princeznou Agafjou, která po manželově smrti roku 1113 odešla s dětmi na polský dvůr).
Knut Lavard
Petr v roce 1126 smluvil zásnuby a v roce 1127 sňatek Nielsova syna Magna s Boleslavowou dcerou Richizou. V roce 1145 se Petr dostal do konfliktu s Boleslavowým synem a nástupcem Wladyslawem, byl na příkaz jeho manželky Agnes Babenberské zmrzačen (oslepen a byl mu vyříznut jazyk), zbaven majetku a se starším synem Idzim (Egidius) vypovězeni z Polska. Odešli do ruského exilu k příbuzným. Idzi odešel z Ruska v roce 1146 do služeb bavorského vévody Welfa VI. (vnuk Judith Flanderské, která po bitvě u Hastingsu 1066 poskytla asyl ve své domovině rodinám po švagrovi Haroldovi II. Godwinssonovi a vdově Gunhildě-Svatoslavě se syny, tam se Haroldova dcera Gunhilda zv. Swanneck (Labutí šíje) vdala za Thorkella Haraldsena. Idzi působil u Welfa VI. jako ministeriál, založil rod “von Schwangau”, postavil u Füssenu ve Švábsku hrady Hohenschwangau a Schwanstein a změnil si jméno na “Hiltpold” (ve staroněmčině obdoba jména předka Sigvalda-strašný, odvážný v boji). Od jeho mladšího syna Hiltbolda II. (ministeriál u Welfů a Štaufů, minnesänger, křižovník, + 1217) a manželky Luikard von Freudenstein (-1190-, tyrolská šlechta) pocházeli: syn Ratmír (I., zakladatel rodu Švamberků v Čechách, dvořan krále Přemysla Otakara I. a moravského markrabí Vladislava Jindřicha v letech 1201 +1232, 1224 podíl na svatbě kralevice Václava s Kunhutou Štaufskou, od roku 1229 komorník plzeňského práva, manžel Eufemie-Ofky z Lomnice, + 1232), dcera neznámého jména, která se provdala za moravského šlechtice Miliče (-1225 +1239, podčeší, kastelán) z rodu zvaného “ze Švábenic” po roce 1240. V genealogické tabuli jsou uvedeny jen osoby mající na popisovaný děj bezprostřední vliv. Např. Sven Estridsen měl 20 dětí, z toho 5 synů bylo dánskými králi.
... konec ukázky ...
Poznámky:
1) Internetové adresy:
- rodina Thorkella “Vysokého”, rodina Ulfa “Galicienfari”
- slovanská knížata: Obodrité, Srbové, Wendové, Wagrové atd.
- Polsko: knížata a králové (Piastowci)
2) I 4 - s.431: ...Sven Tveskäg měl za ženu Gunhild, podle ságy dceru Burislava Pomořanského, ve skutečnosti však byla dcerou Mieszka I. a sestra Boleslava Chrabrého. Sven ji zapudil, ale po jeho smrti bylo prvním skutkem ...
3) POLAND. Chapter 2. Kings of Poland 1300-1305 (LUXEMBOURG).
4) I 4 - s.431: V nově nalezeném a vydaném Liber vitae z benediktinského kláštera New Minster uvedena mezi dobrodinkami kláštera “Santslaue soror Canuti regis nostri”, tedy slovanské jméno (Svatoslava) v dánské rodině královské. Tyto sňatky jsou zcela obvyklé. Na internetové straně 4/40 uvedena “Šwietoslawa/Gunhild” dle Thietmara I pozn. 61 I.
5) HG 3-4/2004, ročník 37, s. 164-171.
[ Zpět ]