Genealogie a Heraldika 3-4/2008 - Ukázka z časopisu č. 2


Miroslav Baroch - 500 let erbu draka - Páni z Kunvaldu

Před šedesáti lety byl v zemích Koruny České, obrazně řečeno, zlomen erb draka a shozen z kazatelny. Rod pánů z Kunvaldu vymřel po meči a erb se znamením draka, později baziliška, přestal existovat 1). Rodiny, které nosily ve svých erbech draka / baziliška, nejsou v české heraldické literatuře neznámým pojmem, přesto však jim nebyla věnována taková pozornost, jakou by si díky svému nevšednímu a v českých zemích málo obvyklému erbu zasloužily. Původ Kunvaldů je dodnes značně nejasný a jednotliví autoři heraldických a genealogických knih a pojednání od sebe vzájemně opisovali a skutečné původiště naprosto zamlžili 2). Jisté je, že první prokazatelní a listinami doložitelní předkové Kunvaldů se objevili v Praze a ve středních Čechách na Mělnicku počátkem 15. století a již v té době se daly rozlišit nejméně dvě rodové linie, z nichž první se psala z Kunvaldu a Dražic a druhá Vraždové z Kunvaldu. Popustíme-li uzdu fantazie a vezmeme-li si na pomoc heraldiku, zjistíme, že ve středních Čechách na Křivoklátsku se nacházela tvrz Chlum, jejíž nejstarší známý majitel Ješek zv. Lintwurm je připomínán roku 1337 jako držitel dnes zaniklé vsi Loučko u Všetat. Ješkovy rodinné poměry a datum úmrtí jsou dnes již neznámé, ale přezdívka Lintwurm (v němčině znamená drak resp. saň) naznačuje jakým erbem se s největší pravděpodobností honosil. Dá se spekulovat o tom, jak zmíněný Ješek ke své přezdívce přišel. Je velmi pravděpodobné, že při některém z tažení ji získal pro svou statečnost a neohroženost v boji. Jistě neuděláme chybu, když budeme považovat bratry Aleše, též zv. Lintwurm a Friedricha, bratry z Chlumu za Ješkovy potomky. Naštěstí se dochovaly jejich pečetě z roku 1384, na kterých je zobrazen drak. Jiným členem rodiny, jehož zařazení do rodokmenu je nejisté, je Jan Chloumek z Chloumku, který žil v letech 1360-69, jako křivoklátský man držel část vsi Slabce a rovněž podací práva v Chlistově (dnes vesnice zv. Kostelík).


Pečeť Diblíčků z Přívor

Z toho vyplývá, že tato oblast Křivoklátska, kde drželi jednotliví členové rodu “z Chlumu” drobné statky, může být východiskem i pánů z Kunvaldu. Je známo, že staroměstský měšťan a purkmistr Pešík od Stříbrné hvězdy se psal “z Kunvaldu” a v některých případech použil i predikát “z Chlistova”. Jaký však byl příbuzenský vztah mezi rodinou “z Chlumu, resp. z Chloumku”, Štrouchy z Chlumku, Diblíčky z Přívor a Kunvaldy není přesně jasné, i když erbovní znamení draka, resp. baziliška naznačuje úzké rodinné propojení.

Prameny jmenují bratry Mikuláše (Mikolt, 1405 +1414) a Jindřicha z Kunvaldu (+1418), kteří vlastnili tvrz stojící na horním okraji vsi Čečelice a roku 1405 koupili od Římka z Čečelic statky věnné jeho manželky Anny zapsané v Čečelicích na dolní tvrzi a v Byšicích 3). Mikuláš z Kunvaldu a Čečelic byl ženat s jistou Eliškou (Alžbětou) a naposledy byl připomínán roku 1414, kdy spolu se svou ženou držel statek Bořanovice u Zdib. Prameny však neuvádějí, že by zanechal potomky. Jeho pravděpodobně mladší bratr Jindřich měl syna Jiříka (+1454) z manželky Alžběty neznámého rodu. Jiří z Kunvaldu a Čečelic výše zmíněný majetek postoupil roku 1454 svým příbuzným Ermolaovi a Zikmundovi z Přívor 4). Ve stejné době, jako zmínění bratři z Kunvaldu, se objevuje v Praze jistý Havlík z Turnova, jinak z Boleslavě, jenž si koupil roku 1402 malý domek v Dlouhé třídě 5), část dnešního č.p. 730. Z koupě nemovitosti lze dovodit, že Havlík (Václav z Kunwaldu) se stal roku 1402 nebo těsně před tímto rokem staroměstským měšťanem. Není, však jasné čím se živil a kdy zemřel. Víme ovšem, že po sobě zanechal bratry Jana a Pešíka, kteří se významně zapsali do života města v první polovině 15. století. Snad starší z bratrů Jan držel zmíněný otcovský dům do roku 1417 6).


Středověký oděv

Zdá se, že rodina před výbuchem husitské revoluce netrpěla hmotnou nouzí, protože roku 1415 koupil Pešík z Kunvaldu od Václava, kanovníka pražského, dům č.p. 612/6 v Dlouhé třídě zv. „U stříbrné hvězdy“ a svého bratra později přijal jako spoluvlastníka. Stejně jako u otce, nejsou žádné zprávy o tom, že by zmínění bratři provozovali nějakou živnost nebo se zabývali obchodem. Je tedy navýsost pravděpodobné, že ačkoliv měli staroměstské měšťanství a rovněž se nezachovaly žádné zprávy o tom, že by se nějak významnější měrou zapsali do života města v období předhusitském, museli držet nějaký majetek mimo město, který jim vynášel dostatečné prostředky k živobytí. Z toho je patrné, že za husitských válek zachovali přízeň císaři Zikmundovi a s největší pravděpodobností se hlásili k umírněnému proudu husitství, protože staroměstští měšťané-katolíci byli vesměs z města vyhnáni. Celkový chaos a nedostatek právního řádu v revoluční době a krátce po ní dokázali oba bratři úspěšně využít ve svůj prospěch. Starší z bratrů Jan dlouhodobě zastával úřad staroměstského radního, poprvé je jako člen městské rady připomínán již roku 1423 a naposledy roku 1436 7). Roku 1429 bratři koupili od Viléma Kostky z Postupic statky roztroušené v obcích Dolíně, Bukole, Přívoře a Vlkovci a začali dotvářet kromě městského zboží i rodinnou majetkovou základnu v blízkém okolí Prahy 8). Téhož roku nechala Kateřina, dcera Jana Kbelského připsat svému manželu Janu z Kunvaldu ves Petrovice. Roku 1435 získal Jan spolu s manželkou a tchýní od synů Mikuláše Jervicera statek Klecany s Klecánky, protože v roce 1432 za ně zaplatili částku, kterou požadovalo Staré město Pražské za vydání zabaveného majetku jejich otci.


Císař Zikmund

Roku 1436, kdy císař Zikmund s konečnou platností dosáhl českého trůnu, začal odměňovat své věrné nejen statky, ale i úřady. Jak se zdá Jan z Kunvaldu, či jinak zvaný od Stříbrné hvězdy, byl krátce po Zikmundově přijetí na český trůn jmenován královským podkomořím 9). Ačkoliv byl Jan jednám z odstupujících konšelů, jeho politická kariéra se začala příznivě rozvíjet, což dokládá i jeho podpis na smlouvě císaře Zikmunda a Bedřicha ze Strážnice, které se stal jedním ze zprostředkovatelů a roku 1437, krátce před císařovou smrtí, byl jmenován mezi správce země. Rovněž majetkové poměry Janovy byly díky přízni císaře Zikmunda na trvalém vzestupu. I když se mnohých statků zcela určitě zmocnil již za revolučního kvasu, roku 1436 získal darem statek Uhříněves a následně v roce 1437 obdržel panství Dražice, které spadlo na panovníka právem odúmrti po Aleši Škopkovi z Dubé 10). Zároveň se zápisem Dražic získali oba bratři od císaře list mocný, kterým dostali právo zboží své odkazovati. Roku 1437 učinil Jan z Kunvaldu svého bratra poručníkem všeho svého zboží v Praze i mimo ni, zvláště pak Dražic a Klecan. Kromě zmíněných statků dostal od císaře za „mnohé a pilné práce i služby“ a také, že panovníkovi půjčil hotové peníze na provoz jeho dvora, i mnoho majetku původně církevního např. Němčice a Zdětín u Benátek (původně majetek rytířů sv. Jana Jeruzalémského), Vtelno nad Jizerou (majetek kláštera Hradišťského), Klíčany a Hoštice u Klecan (původně majetek křižovníků Zderazských), Tišice a Rudeč se clem v Kostelci (majetek proboštství Pražského) a Újezdec Chudý z bývalého majetku břevnovského kláštera. Spolu s bratrem Pešíkem pak držel platy v Hostivicích a od roku 1434 získali zástavou panství Buštěves s tvrzí, dvůr v Ředhošti a plat v Radechově od Albrechta z Ředhoště, který si vymínil v zástavní listině, že pokud nebude schopen zboží vykoupit, jsou bratři Pešík a Jan od Stříbrné hvězdy povinni vyplatit Albrechtovým sestrám (Markéta, Anežka, Katuše a Barbora), každé 100 kop grošů jednorázově nebo po 10 kopách ročně doživotní renty 11).


Dražice

Jan z Kunvaldu, jinak od Stříbrné hvězdy, zemřel někdy v průběhu roku 1449, není však známo přesné datum. Roku 1437 sepsal poslední vůli kvůli obavám z nestability české politické scény a případným nepokojům, které by mohly vypuknout zvláště po případné smrti císaře 12). Počátkem roku 1440 se účastnil sněmu, který se usnesl zvolit nového českého krále 13) a 10. března 1440 byl přítomen na krajském sjezdu v Nymburce 14), v únoru 1441 navštívili právě probíhající sněm na Staroměstské radnici poslové hornolužických stavů, kteří byli oficiálně přivítáni a hoštěni panem podkomořím 15), 29. června 1440 zpečetil průvodní list poslům českých stavů k vévodovi bavorskému a falckrabímu na Rýně Albrechtovi 16), roku 1448 Anna Kbelská postoupila všechna svá majetková práva zeti Janovi 17), 31. ledna 1449 byli Pešík a Jan z Kunvaldu pozváni panem Oldřichem z Rožmberka na sněm, svou účast omluvili, avšak zdůraznili, že „… ke smlauwám po nich plnau wůli swau dáwají.“ 18). Roku 1450 je Jan z Kunvaldu připomínán v knize Starého města Pražského již jako mrtvý.

Jan byl celkem dvakrát ženat. Poprvé s Lidmilou (+před rokem 1428), snad pocházející z rodu nosící v erbu odřivous 19) a po její smrti se oženil s Kateřinou Kbelskou z Kbelu 20). Z prvého manželství zanechal dceru Annu, provdanou za Bořitu z Martinic a Bohuslava, z druhého pak syny Jana II. a Václava. Nejpozději roku 1449 již vládli veškerým zbožím Janovi synové a Pešíkova dcera Kateřina, není však jasné jaký díl komu patřil, neboť jmenovaného roku bratři Jan II. a Václav z Kunvaldu prodali Uhříněves obci Starého města Pražského. Zdá se, že Václav Dražický z Kunvaldu rezignoval na život na rodových statcích a zemřel kolem roku 1455 21), neboť jako majitelé Dražic jsou jsou v tomto roce jmenováni jen Jan II. a Bohuslav z Kunvaldu. Též roku 1455 oba bratři společně postoupili dům „U Vola“ Přechovi z Budkovic, jednomu ze staroměstských sousedů, kteří byli roku 1440 za účast na spiknutí Zikmunda Slámy proti purkmistrovi Pešíkovi vyhnáni z Prahy. Dá se předpokládat, že změna politického klimatu ve městě přinutila oba bratry k postoupení zmíněného domu pravděpodobně náhradou za utrpěné škody, které Přechovi způsobil strýc Pešík z Kunvaldu. Dále se lze domnívat, že část majetku, který synové podkomořího Jana a dcera Pešíkova zdědili, nebyla získána legální cestou a že bratři Jan a Pešík, řečeno moderní terminologií, zneužili pravomoci veřejných činitelů. Snad i díky snahám o nápravu nejkřiklavějších křivd svého otce a strýce, společenská prestiž obou bratří stoupala a jistě i proto, aby také veřejnost přestala zpochybňovat jejich šlechtictví, si vyprosili potvrzení resp. polepšení svého erbu. 5. dubna 1456 vydal římský král Friedrich Habsburský bratřím Bohuslavovi a Janovi z Kunvaldu a Dražic list, jímž polepšuje jejich starý rodový erb, blason: Modrý štít se zlatě korunovaným zlatým drakem. Klenotem je figura ze štítu položená na orlí křídlo od shora žlutou, červenou, bílou a černou barvou malované 22).

Jan II. Dražický roku 1452 zpečetil zápis o volbě Jiřího z Poděbrad a Kunštátu za správce Království českého 23), roku 1457 prodal spolu s bratrem Bohuslavem někdejší nárožní Otmarův dům na Malé Straně, na kterém měla podíl i jejich sestřenice Kateřina z Kunvaldu. Jan II. Dražický, který zemřel roku 1482 bez mužských potomků, byl ženat s Kateřinou Domousickou z Harasova s níž měl nakonec tři dcery 24). Janův mladší bratr Václav zemřel neženat kolem roku 1455 a tak se jediným dědicem dražického panství stal nejstarší z bratří, Bohuslav z Kunvaldu. Oženil se s Maruší ze Štěpanic (z rodu pánů z Valdštejna) zemřelou již roku 1463, se kterou měl syna Mikuláše, který zemřel ještě za života svého otce a dvě dcery Annu a Barboru (oo Jindřich Loučenský z Kopidlna). Již roku 1448, krátce před smrtí svého otce, začal spravovat rodinný majetek v Dražicích. Roku 1481 založil v Nových Benátkách nad Jizerou špitál pro chudé, který nadal důchody z Čilce a Jiřic, což si nechal potvrdit od krále Vladislava II. téhož roku 1481. Dále od krále vymohl právo na konání jednoho ročního jarmarku v Nových Benátkách. Jak je vidět z pramenů roku 1483 převzal Bohuslav z Kunvaldu na Dražicích veškerý rodový majetek neboť 16. 6. 1483 ručí 50 kop za Jiříka Košína z Košína 25), roku 1486 daroval platy ke kostelu sv. Michala na Starém městě Pražském 26), roku 1505 se účastnil zemské hotovosti ve válce proti rodu Šliků s osmi pěšími a vozem 27), 15. dubna 1510 pohnal vlastní zeť, Jindřich Loučenský z Kopidlna, Bohuslava o vydání jakýchsi svršků, podání bylo zamítnuto 28), 1511 Bohuslav koupil dům s arkýřem na sloupě v Loretánské ulici, který stál na místě dnešních domů čp. 179/13 a 15 od vdovy po kameníkovi Hanuši Spiessovi z Frankfurtu. Po roce jej však věnoval pro potřeby chudých malomocných 29). Roku 1512 věnoval založenému „Bratrstvu pod obojí“ při Týnském chrámu, za faráře Jakuba Uhra, 100 kop grošů míšeňských a 15 zlatých uherských. Ke konci svého života roku 1510 postoupil panství Dražice s Novými Benátkami svému prasynovci Hynkovi Bořitovi z Martinic. Zemřel 25. března 1515 jako poslední mužský člen rodu Dražických z Kunvaldu.


Erb Diblíčků z Přívor

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Dcera posledního pána z Kunvaldu zemřela o třicet let později v Rakousku. 1.
2) Ottův slovník naučný uvádí dvě hesla, 1. z Kunvaldu a 2. Vražda, přesto 2. však z textu ani jednoho z článků nikterak nevyplývá původ rodu z Kunvaldu. Kneschke v hesle Wrazda von Kunwald (E. H. Kneschke, Neues allgemeines deutsches Adels-lexikon, díl 9., Leipzig 1870, s. 606) uvádí, že Johann I. von Kunwald přišel do Čech a na Moravu roku 1360 ze Slezska a získal šlechtický diplom s erbem. Kneschke byl při psaní své krátké zprávy o původu Vraždů z Kunvaldu nesporně ovlivněn Bartolomějem Paprockým, který ve svém Diadochu (Diadochos id es successio, Tom II., kniha 3, s. 228-233) připojil k rodině Prokopa Berbeka z Kunwaldu, o němž píše, že přišel na Moravu ze Slezska a predikát dostal podle vsi Kunvaldu ve východních Čechách, podkomořího Jana a jeho potomky sedící na Dražicích, bez ohledu na to, že oba rody užívaly naprosto odlišné erby, které byly navíc potvrzeny erbovními listy od císařů Zikmunda a Friedricha III. O Vraždech z Kunvaldu však na s. 289 poznamenává jen to, že se nacházejí v titulářích bez uvedení původu či popisu erbu. Omyl o společném původu Berbeků a Vraždů z Kunvaldu později opakují další autoři. Dr. Constant von Wurzbach (Biographisches Lexikon des Kaiserthums, díl 58, Wien 1889, s. 169) rovněž popisuje původ rodiny Vraždů od jistého Johanna von Kunwald, který přišel roku 1360 ze Slezska na Moravu a později přesídlil do Čech a jeho potomci se usadili na Dražicích a od nich se oddělila větev zhruba od konce 15. století zvaná Vraždové z Kunvaldu, nikterak však nezmiňuje stejný původ Vraždů a Berbeků. Hrabě Rudolf J. Meraviglia-Crivelli ve své knize Der böhmische Adel na straně 97 se odvolává na Vlasáka a oba rody z Kunvaldu má za jeden. Dobřenského genealogická sbírka obsahuje rodokmen pánů z Kunwaldu, který uvádí rovněž jistého Jana z Kunwaldu jako rodového praotce a poznamenává, že roku 1360 se přestěhoval ze Slezska do Čech.
3) Památky archeologické a místopisné, díl VII., Praha 1868, s. 289, AČ III., Praha 3. 1844, s. 475.
4) AČ I., Praha 1840, s. 181-30. 9. 1456 vypověděl svědek Bartoň, soused z Čečelic, 4. že, „…dvůr, který drží Sigmund Diblíček a to také drželi sú předci jeho Kunwaldové.“ Ermolaus z Přívor užíval kolem roku 1460 pečeť, kterou ve svých poznámkách A. Sedláček zobrazil (tab. 232-9) se štítem a na něm fantastického okřídleného tvora, který může připomínat jak draka, tak i gryfa. V následujícím století Diblíčkové z Přívor nosili ve svém modrém štítu obraz stříbrného gryfa, klenotem byla kyta pavího peří (V. Král z Dobré Vody, Heraldika, …s. 357).
5) Viz, V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 3. 5. Zajímavé je, že autor v původní verzi svého Dějepisu přisuzuje rodině původ ze vsi Kunvald u Žamberka, nicméně ve druhém již doplněném a opraveném vydání se snaží najít původ v Turnově resp. na Boleslavsku, což by korespondovalo i s bratry z Kunvaldu a Čečelic. Stále však není jasné, zda rodina vzešla z měšťanského prostředí či z drobné šlechty původně ve služebním poměru k vlastníkům hradu Turnova z rozrodu Markvarticů. V Horní Lužici existuje obec Kunewalde po níž se jmenoval roku 1242 Henricus de Chunewalde, připustímeli možnost markvartické kolonizace okolí Turnova, resp. Boleslavska osadníky z Horní Lužice, lze si představit příchod předků pánů z Kunvaldu z této oblasti, která se nacházela již za doby vlády Přemysla Otakara I. pod panstvím českého krále. Rovněž dnešní obec Kunová v blízkosti Stráže pod Ralskem, byla založena Markvartici v době tzv. velké kolonizace pod jménem Cunewalde jako mytební vesnice a nabízí tak prostor pro spekulace o původu předků pánů z Kunvaldu z okolí Ralska. Rodokmen uložený v Dobřenského genealogické sbírce žádného Havlíka nezná, jmenuje však bratry Jana a Václava z Kunwaldu, z nichž Václav měl s N. ze Smiřic splodit bratry Jana a Pešíka z Kunwaldu a Dražic.
6)12. května 1415 zpečetil VIII. list stížného dopisu české a moravské šlechty 6. církevnímu koncilu do Kostnice jistý Racek z Kunwaldu. František Palacký poznamenává v článku: Popis 452 gmen šlechty České a Morawské roku 1415, in Časopis Národního musea, Praha 1834, s. 325-334, že se mezi podpisy nenachází zástupci z Boleslavského, Plzeňského a Chebského kraje a jmenovaný Racek je uveden mezi moravskou šlechtou. Dobřenského rodokmen žádného Racka z Kunvaldu nezná a rovněž neznáme obraz Rackovy pečeti. Je tedy nepravděpodobné, že by pocházel z rodiny ve středních Čechách usedlých Kunvaldů, ale mohl být jedním z dnes již pozapomenutých členů rodu Berbeků z Kunvaldu, i když ani v jejich poměrně nevelkém rodokmenu se jméno Racek nevyskytuje. Viz též, AČ III., Praha 1844, s. 190.
7) Viz. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 3. 7.
8) Viz. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 3., 8. K. Regner, V. Zeman: Městečko pod Cecemínem, 2006.
9) V polovině 15. století vzrůstem moci královských měst došlo k oddělení měst 9. užívajících všech výsad svobodného stavu a podílející se na politickém životě v zemi a měst ostatních, která postavení třetího stavu neměla. Do první skupiny patřila města královská v užším slova smyslu, města královská věnná a horní města, souhrnně označovaná jako města královská. Toto dělení ztratilo svůj původní význam a jediným rozdílem byla podřízenost odlišným stavovským úředníkům, kteří prováděli obnovování městských rad a ustanovovali do funkcí nové konšely. V Čechách to byl u královských měst královský podkomoří, u měst věnných podkomoří králové a pro horní města nejvyšší mincmistr. Na Moravě šest královských měst bylo formálně podřízeno moravskému podkomořímu. Petr Vorel, Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15. - 17. století, Pardubice 2001. Zbytky register králův Římských a Českých 1361-1480, ed. A. Sedláček, Praha 1914, s. 191, č. 1387, listopad 1436 zapsal císař Zikmund Janovi z Kunvaldu, královskému podkomořímu, ungelt královský a porybné, s. 193, č. 1405, 23. listopadu 1436 zapsal císař Zikmund Janovi z Kunvaldu a Anně někdy Kbelské, tvrz Uhřiněves křižovníků Svatomářských s dvorem poplužním 1508 císaž Zikmund zapsal Janovi z Kunvaldu a Anně někdy Kbelské, Klíčany, Hoštice, vsi křižovníků Zderazských, Tišice, Rudeč Veliký se clem (v Kostelci nad Labem) proboštství hradu Pražského, Zdětín a Němčice křižovníků Svatomářských, Vtelen nad Jizerou kláštera Hradištského a Újezdec Chudý kláštera Břevnovského v 1150 kop grošů, též AČ I, Praha 1840, 544-neúplně.
10) Viz A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl X, Praha 1997, 10. s. 239, autor zde zaznamenává velké problémy se zápisem panství Dražice do zemských desek, kterému „...páni zemští nechtěli dopustiti…” což evokuje myšlenku, že bratři Jan a Pešík z Kunvaldu, či jinak zvaní od Stříbrné hvězdy, byli považováni za osoby měšťanského původu a až na zákrok císaře Zikmunda byl jejich majetek zapsán do zemských desek jako každému jinému příslušníku šlechtické obce.
11) Viz A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl VIII, Praha 1996, 11. s. 266, protože Albrecht z Ředhoště zastavený majetek nedokázal ze zástavy vyvázat, předstoupily Albrechtovy zletilé sestry Anežka a Barbora 14. prosince 1434 před staroměstskou radu a vzdaly se svých nároků na Buštěves a ostatní zboží ve prospěch Pešíka z Kunvaldu.
12) Viz. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 32. 12.
13) Viz. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 73. 13. 15. června 1440 sněm vybral 46 volitelů, které tvořilo 18 osob z panského stavu, 14 zemanů a 14 osob zastupujících města a mezi nimi byli i bratři z Kunvaldu.
14) AČ I., Praha 1840, s. 249. 14.
15) Viz. V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl VI., druhé vydání Praha 1906, s. 80. 15.
16) AČ I., Praha 1840, s. 265. 16.
17) A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl XV, Praha 1998, s. 205. 17.
18) AČ III., Praha 1844, s. 539. 18.
19) Viz. A. Sedláček, Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův, 19. in: Věstník České královské společnosti nauk, 1914, s. 79-80, A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl VIII, Praha 1996, s. 119-128, autor zde opakuje:„… znak s baziliškem korunovaným…”, ačkoliv z vyobrazení je jednoznačné, že erbovním znamením Anny Dražické je korunovaný dvounohý drak. F. Velc, Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém, díl XX., politický okres Slánský, Praha 1904, heslo Smečno (dříve Muncifaj), s. 275 - 318, autor popisuje orámování martinického erbu takto:„… rámová římsa, která po stranách v jedné třetině výšky končí, uzavřena jest po každé straně malou maskou a dvěma štítky. Tyto – všechny čtyři- byly pomalovány, zřetelna jest dosud vlevo zavinutá střela (znak Benešoviců) a sotva znatelný bazilišek, vpravo kůl a orlice.“ Stejné štítky jsou i u draka Anna Dražické, bohužel již nenávratně setřelé. Dobřenský poznamenává, že Ludmila byla sestra Vaňka Stupy a sňatek se uskutečnil kolem roku před rokem 1426.
20) Jan Kbelský (1404-28) zv. Ochs nechal na svůj dům č. p. 462/31 namalovat vola. Roku 1436 dům získal Jan z Kunvaldu od své tchýně, vdovy po Janu Kbelském a byl někdy též nazýván Jan nebo Janek od Vola. Roku 1430 koupil společně se svou manželkou a tchýní od Starého města Pražského statek Lobeč u Kralup, zabavený písaři městskému Janu z Weilburka, který roku 1420 utekl z Prahy. Viz František Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl III., nakl. Lidové noviny Praha 1996, s. 1018.
21) J. Dolejší, Krajinou putující hvězdy, vydalo nakladatelství MH Beroun, 2001. 21. Autor ve své knize popisuje příhodu Václava z Kunvaldu a Dražic, známého válečníka, který se roku 1444 účastnil bojů v Sasku jako člen žoldnéřského vojska. Posledním Václavovým tažením byla účast v tzv. “třináctileté válce” na straně řádu Německých rytířů proti Polákům. Ve vítězné bitvě Řádu u Chojnice dne 18. září 1454 byl Václav Dražický raněn střelou z kuše a rok se zotavoval ze svého zranění v řádovém hradě Malborku. Po obsazení hradu polským královským vojskem vstoupil do jeho služeb a v letech 1457-8 bojoval u Gdaňska. Počátkem roku 1459 se vrátil do Čech a usadil se ve svém pražském domě. Zmíněná příhoda se udála na hradě Smečně, sídlu sestry Anny Dražické a jejího manžela Bořity z Martinic, kde se Václav utkal v souboji s jistým rytířem Ulrichem von Haynau o dívku zvanou Drakonie a s pomocí své chráněnky vyhrál. Pan Václav Dražický z Kunvaldu skonal ve svém domě v Praze časně ráno 27. června 1472. Údajně ho našli na loži, jak levou rukou svírá na hrudi závěsný šperk ve tvaru zlaté saně se stříbrnými drápy a korunkou na hlavě. Dobřenského rodokmen uvádí rok úmrtí cca 1460.
22) Viz. M. Kolář, A. Sedláček, Českomoravská heraldika I., Praha 1902, s. 91, V. 22. Král z Dobré Vody (Heraldika, Praha 1901) na s. 359 uvádí, že Dražičtí měli zlatého draka na zeleném štítě a za klenot chochol z pavího peří. O erbovním listu s polepšením se nezmiňuje.
23) AČ II., Praha 1842, s. 310. 23.
24) AČ VIII., Praha 1888, s. 414, 19. ledna 1483 podala žalobu Markéta Dražická 24. z Kunvaldu, za sebe a své dvě sestry, na své bývalé poručníky, Kateřinu z Harasova, matku svou a Jaroše ze Stránova, ve které požadovala stejný podíl na majetku svého zemřelého otce.
25) AČ VIII., Praha 1888, s. 493. 25.
26) AČ V., Praha, s. 533. 26.
27) AČ VI., Praha 1872, s. 318. 27.
28) AČ XIII., Praha 1894, s. 300-301. 28.
29) Viz. F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl II., nakl. Lidové 29. noviny 1995, s. 664.

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky