Genealogie a Heraldika 1-2/2009 - Ukázka z časopisu č. 2


Jan Jůna - Popis vedlejších větví Vítkovců 1)

Úvod

K sepsání této studie mě přivedlo přesvědčení, že člověk podléhá zubu času jako kterýkoliv předmět denní potřeby. Nebo knihy, listiny i jiný badatelsky využitý materiál.
Po několika letech bádaní jsem shromáždil mnoho údajů o vedlejších větvích rodu Vítkovců a bylo by škoda, aby skončil třeba i ve stoupě. Jsme lidé smrtelní a tak je předkládám v podobě, která je spíše orientační pro další badatele. Žádná studie není konečná, ani historie nekončí.

Vedlejší větve rodu Vítkovců, které ale byly ty hlavní?
1. z Jindřichova Hradce
2. z Rožmberka
3. z Landštejna u Třeboně
4. ze Sezimova Ústí
5. ze Stráže

Tyto větve se nazývají již stovky let podle majetku, který vlastnily a významem úřadů, které jejich členové zastávali. Vedlejšími nazýváme ty, které měli menší majetek a význam. Všechny však měly jedno společné: ve znaku růži. Již roku 1109 od bit-vy u Prahy mezi knížetem Vladislavem a Srby z Míšně píše Dalimil o původu rodu „Róže“. „Od toho boje Róže vzhóru pojede, leň mně mluviti, kak ten rod vznide“. V roce 1109 dochází v Čechách v pokračování vraždění Vršoviců a na jejich místa v rodící se státní správě bylo třeba nové lidi. Tak se dostávaly postupně na výsluní nové rody. To by mohl být případ rodu Růže.

Púvod

Pomineme-li vybájený původ z italského rodu Ursinů, zbývají stále tři možnosti:
a) moravský
b) český
c) německo-rakouský

Moravský původ byl vyvracen pracemi L. Hosáka. Českým původem se rozumí Sedlčansko – Prčice. Tady je však několik nejasností. Proč Vítek, uznávaný praotec hlavních větví, měl predikát de Purschitz jen jednou a to roku cca. 1182 2) a ne vícekrát. Dále archeologický výzkum určil typ lidí ze 12. století na pohřebišti za typ doudlebský. Ale jiná dvě souběžná pohřebiště za typ pražský. Ukazuje se, že Vítkovci kolonizovali Sedlčansko od jihu Čech. A dostáváme se ke třetí možnosti původu německo-rakouského. Musíme si uvědomit, že Korutany, část Bavor a Rakouska bylo osídleno slovanským obyvatelstvem a to již v 8. a 9. století pod vládou vévody Kocela a jeho potomků. Nabízí se možnost původu Vítkovců ze slovanského rodu, jehož předek Witgau (Vítek) který roku 859 obdržel od krále Ludvíka (z rodu Karlovců) statky v údolí Admontském a roku 887 dvůr Grunzvita, hlavní sídlo slovanské župy Grunzwitigau.

Na to, aby se potvrdil původ Vítkovců z rodu Witigau, je potřebná spolupráce s rakouskými případně bavorskými badateli.

O slovanském původu rodu růže nemůže být pochyb. Vždyť jejich počet ve 12. a 13. století ukazuje na klasický slovanský rod či občinu, kdy rod byla celá osada či několik vsí, které se hlásily k jednomu původu. Dále je zajímavá skutečnost, že u vedlejších větví, které měly patronát kostelů, se o něj dělily s některou z hlavních větví atd.

Považuji tuto studii o první pokus v literatuře podat ucelený přehled doposud nalezených rodů s erbem růže, které můžeme prozatím nazývat větvemi vedlejšími.

Nejstarší známí předkové vedlejších větví Vítkovc


Tabulka

Pečeti nejstarších předků vedlejších větví Vítkovců ve sbírce Augusta Sedláčka:


Tabulka

z Bernartic (1.)

Bernartice je obec ležící 9 km od Milevska. Kostel zasvěcený sv. Martinu se poprvé uvádí k roku 1251. Stavební průzkum však potvrdil, jeho původ z konce 12. století ve slohu románském.

Není dokázáno, zda nejstarší majitelé Bernartic Milek a jeho syn Přibyslav (1158 – 1166) patřili do rodu Vítkovců. První z Vítkovců, který byl nositelem predikátu z Bernartic, byl Bernard původem z Maršovic (1293). Jeho manželka byla Dobroněha z Kamberka, která držela věno na několika kmetcích dvorech v Hlosivu u Tábora. Druhý majitel Bernartic byl asi jeho potomek Bušek. Tento byl ve službách svých příbuzných pánů z Rožmberka v letech 1347- 1352. Z roku 1347 je známá jeho pečeť. Další z této větve byl Dobeš z Bernartic a vyskytující se od roku 1365. Od roku 1369 byl v držení Drahova u Veselí nad Lužnicí kam s Litoldem z Landštejna podával nového faráře. Dále držel statek Mezimostí (1365 – 1390).

1380. 6. května v Soběslavi byla sepsána listina, v které „Tobiáš z Mezimostí řečený z Bernartic a Vlček ze Sedlce a jejich rukojmí Ján z Ústí vyznávají, že přijali od Oldřicha z Rožmberka 300 kop grošů pražských za všechno zboží v Mezimostí. 3) Dobeš měl za manželku Kačenu a syny Buzka a Jindřicha, který se psal z Drahova (1410).


Bušek z Bernartic, 1347

Literatura:
Král V., Heraldika, 1900, s. 351.
Střední Povltaví, sv. 17, 1984, s. 170.
Sedláček A., Místopisný slovník, s. 17.
Sedláček A., Pečeti V. 11/7, 134/8, 180/12.
Sedláček A., Hrady a zámky…VII. díl, 1890, s. 46 – 47.
Wirth Z., Umělecké památky Čech, 1957, s. 29.
Žemlička J., Čechy v době knížecí, 1997, s. 286.


Dobeš z Bernartic, 1375

Z Bernartic
(1.) 1380 Dobeš z Mezimostí a Bernartic
(Sedláček A. – V.,134/8)
(2.) 1347 Bušek z Bernartic
(Sedláček A. – V., 180/12)
(3.) 1375 Dobeš z Bernartic
(Sedláček A. – V., 11/7)

z Brodu u Tachova (2.)

O této větvi Vítkovců usazené v Západních Čechách máme prozatím jen torzovité zmínky. Seřadili jsme chronologicky.

1234 Vítek
1243 Witego de Burch
1308 Bedřich z Brodu měl manželku Annu z Lilbensteina.
1316
1319 Dluohomil a Bedřich byli povoláni k zemskému soudu od Benedy z Volfštejna pro vraždu jeho otce Ctibora.
1355 Přibík z Brodu
1362 Vítek a Bedřich
1365-70 Pesconis dikti de Brod


Bedřich z Brodu, 1308

Literatura:
Kolář M., Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300, 1883, s. 4.
Kuthan J., Česká architektura v době posledních Přemyslovců 1994, s. 452.
kol., Hrady, zámky – Západní Čechy 1985, s. 39.
Profous A., Místní jména v Čechách I, s. 202.
Sedláček A., Místopisný slovník, s. 67.
Sedláček A., Pečeti V. 99/4.

z Brodu u Plané na Plzeňsku (3.)

1308 Bedřich z Brodu /Sedláček – V, 99/4/ M. Kolář – Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300, 1883 s. 4.

z Brodu
(4.) 1308 Bedřich z Brodu
(Sedláček A. – V., 99/4 )

z Dobronic u Tábora (4.)

V obci je kostel zasvěcený P. Marii. Na místě původní tvrze byl postaven po roce 1300 hrad. Dochovali se pouze zříceniny. O této větvi se zmiňuje pouze D. Menclová, a to k roku 1220, že Jan syn Drahoňov vystavěl hrádek Dobronice. Další údaje pochází z Centrálního katalogu pečetí ČR.

1) 1338,-., Olomouc
Staněk z Dobronic jako svědek na listině, na pečeti břevno a nad ním růže.
2) 1338, červenec 25., Olomouc
Staněk z Dobronic jako svědek na listině, na pečeti břevno a nad ním růže.
3) 1338, říjen 18., -
Jimram z Dobronic jako svědek na listině, na pečeti břevno a nad ním růže.
4) 1355, prosinec 21. Rouchovany
Filip z Dobronic jako svědek na listině, na pečeti růže.

Literatura:
Menclová D., České hrady I,
Palacký F., Dějiny národa Českého 1939, I, s. 458.
Wirth Z., Umělecké památky Čech, 1957, s. 129.

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) kol. Zeměpisná jména Československá 1982, s. 123.
2) Váša Pavel, Trávníček František, slovník jazyka českého 1941, s. 501.
3) RBM II., s. 645, č. 1500.

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky