Po několikaleté odmlce se objevuje na našem knižním trhu nepravidelně vydávaná reprezentativní publikace věnovaná kulturnímu dědictví české a v našich zemích usedlé šlechty. Tento svazek je tématicky zaměřen na rod Sternbergů. Překonává předcházející co do obsahu i vypravení. Na první pohled nás zaujme svazek velkého formátu, kde v souladu s textem je množství dokonalých barevných fotografií. Náplň je nejen po stránce obsahové, ale i výtvarné sladěna. Statí je dvacet a z nich téměř polovina (osm) náleží jako autorce šéfredaktorce doc. dr. Marii Mžykové. Pojednává v nich o problematice zobrazení Sternbergů v českých sbírkách, specielně se zaměřuje na galerii dětských portrétů Sternbergů na Bechyni a i na jejich fotografie a především pak na sbírky hradu Českého Šternberka. Heraldice rodu se věnuje Stanislav Mikule s tím, že ji výtvarně prezentuje Petr Tybitanzl, který náleží mezi naše nejvýznamnější žijící výtvarníky v heraldice. Legendě o vítězství Jaroslava ze Sternberga nad Tatary u Olomouce v roce 1241 v souvislosti s nástěnnými malbami z dvacátých let 18. století od Jana Kryštofa Handkeho v kapli Božího Těla olomouckých jezuitů se věnuje Milan Togner. Z iniciativy arcibiskupa Alberta Sternberga založenému augustiniánskému klášteru ve Šternberku se věnuje stať Blanky Zlámalové. Zobrazování českého poselstva k francouzskému králi v r. 1457 ve sbírkách hradu Český Šternberk, které je určitou apotheosou rodu Sternbergů, se věnuje Emil Konopásek. Víta Vlnase zaujímají Šternberské rezidence v Praze. Není jich málo, ať již jde o palácové architektury na Malostranském náměstí, na Hradčanech, v Troji a další – skrývají ve svých interiérech významné stavební a výtvarné skvosty. Vít Vlnas se zaměřuje na zhodnocení uměleckých sbírek Sternbergů a Petr Mašek na jejich bohaté knižní sbírky.
Sternbergové zaujímali prvořadá postavení jak na poli politickém, vojenském, hospodářském, církevním, tak i vědeckém. Předním představitelem přírodovědy byl Kašpar Maria hrabě Sternberg. Jeho významu a dědictví se věnuje Jiří Kvaček.
Bohatě ilustrovaná publikace je doplněna ještě statěmi Tomáše Kleisnera (medaile francouzského popisu Egypta), stavebními glosami tzv. středověkých zelených světnic od Jakuba Vítovského a moderními obrazy od Jana Knapa v pojednání Waltra Guadagniniho. Ivo Purš se nakonec zaměřuje ve stati z říše bájí a pohádek na legendárního Jaroslava ze Sternberga a krále Ječmínka a poslední autor Valentin Urfus na pojem „pěstního práva“, středověké aplikace řešení konfliktních vztahů mezi feudálními subjekty. Publikaci vydanou na závěr minulého roku lze hodnotit jako velice významný přínos do naší historiografické literatury, která potěší jak odborníky, tak i laické milovníky české historie.
[ Zpět ]