Genealogie a Heraldika 3-4/2009 - Ukázka z časopisu č. 1

Roman Klimeš - Symboly britských korunních dependencí

I. Úvod

Korunní dependence jsou vlastnictvím britské koruny, na rozdíl od zámořských území či kolonií Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Jsou celkem tři: okresy (bailiwicky) Jersey a Guernsey Normanských ostrovů u pobřeží Francie a ostrov Man (Isle of Man) v Irském moři. Mají nezávislou úřední pravomoc, žádnou formou nejsou součástí Velké Británie a nejsou ani součástí Evropské Unie. Všechny tři korunní dependence jsou členy Britsko-irské rady (British-Irish Council). Každá korunní dependence má svého předsedu vlády (Chief Minister). Nicméně přestože jsou državami britské koruny, nemají vlastní právo suverénních národů a také pravomoc schvalovat zákony, které projedná vlastní zákonodárné shromáždění, je nakonec v ru-kou britského parlamentu. Korunní dependence spolu se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska jsou souhrnně známy jako Britské ostrovy. Pokud jde o státní příslušnost, jsou korunní dependence považovány za součást Spojeného království. Provádí však vlastní kontrolu nad bytovou výstavbou a zaměstnaností, kterou uplatňují vůči britským občanům bez specifikovaných vztahů ke korunní dependenci (stejně jako vůči občanům jiných států). Každý z ostrovů má svoji vlastní mezinárodní poznávací značku (GBG – Guernsey, GBA – Alderney, GBJ – Jersey, GBM – ostrov Man), internetovou doménu (.gg – Guernsey, .je – Jersey, .im – Isle of Man) a normalizovaný poštovní kód (GGY – Guernsey, JEY – Jersey, IMN – Isle of Man).

Jersey a Guernsey mají vlastní právní a zdravotnický systém, stejně jako vlastní imigrační politiku s místním statutem v jednom bailiwicku, bez platnosti v druhém. Od roku 1961 mají bailiwicky vlastní odvolací soudy, ale všeobecně platí, že bailiff každého bailiwicku je ustanoven zasedat v porotě odvolacího soudu jiného bailiwicku.

Bailiwick Guernsey je tvořen ostrovy Guernsey, Sark, Alderney, Herm, Brecqhou, Jethou, Lihou a dalšími malými neobydlenými ostrovy. Parlament se nazývá States of Guernsey. Uvnitř bailiwicku Guernsey má autonomii jednak Sark, sice feudální, ale demokratizovaný stát pod vládou Seigneura, jehož parlament se nazývá Chief Pleas, jednak Alderney, jehož zákonodárný sbor nazývaný States of Alderney má v čele voleného prezidenta. Guernsey vydává vlastní mince a bankovky, které se volně používají na území obou bailiwicků vedle oběživa Spojeného království a bankovek Anglie a Skotska, nejsou však platné ve Spojeném království, ale často jsou přece jen akceptovány.

Bailiwick Jersey sestává z ostrova Jersey a jeho neobydlených dependencí. Parlament je States of Jersey, který do roku 2005 přímo uplatňoval výkonnou moc, jež je nyní v rukou předsedy vlády (Chief Minister) a jeho kabinetu, který je volen parlamentem. Jersey rovněž vydává vlastní mince a bankovky, které se volně používají stejně jako platidla vydaná na Guernsey, nejsou však platné uvnitř Spojeného království.

Parlament ostrova Man se nazývá Tynwald a pyšní se tím, že je nejstarším parlamentem na světě s nepřetržitou existencí a sice od roku 979. (Skutečně nejstarším parlamentem je však Althing na Islandu, datovaný z roku 930.) Parlament je dvoukomorový. Výkonná moc je v rukou předsedy vlády (Chief Minister), který je volen parlamentem a je zároveň jeho členem. Ostrov Man vydává také vlastní mince a bankovky, které jsou volně v oběhu vedle oběživa Spojeného království a bankovek Anglie a Skotska. Pošta ostrova Man vydává vlastní známky a má významný příjem z prodeje zvláštních vydání pro sběratele.

V každé korunní dependenci britského panovníka zastupuje viceguvernér, avšak tato funkce je pouze reprezentační. Veškerá ostrovní zákonodárnost podléhá schválení „Queen in Council“, což je vlastně soukromá rada v Londýně, v jejímž čele je jeden z ministrů britské vlády jako „Privy Councilor“, který zodpovídá za korunní dependence. Normanské ostrovy mají výjimečnou ústavní pozici, jež vznikla tím, jak panovníci postupně zaváděli svobody a privilegia bailiwicků, s odkazem na tzv. Ústavu krále Jana (Constitution of King John), což je legendární dokument, který byl údajně udělen králem Janem na sklonku roku 1204. Vlády bailiwicků se všeobecně snažily vyvarovat zkoušení krajních mezí nepsané ústavy tím, že se vyhýbaly konfliktům s britskými vládami. Po restauraci monarchie po roce 1660 králem Karlem II., který prožil část svého vyhnanství na ostrově Jersey, bylo dále dáno Normanským ostrovům právo vybírat vlastní clo a daně.

Na ostrově Man je britský panovník titulován „Lord of Man“, což je titul, který střídavě užívali normanští, skotští a angličtí králové a šlechtici až do té doby, kdy byl ostrov Man vrácen britské koruně roku 1765. Titul „Lord“ dnes nerozlišuje pohlaví osoby, která je jeho držitelem.

Britská vláda výhradně odpovídá za obranu a zahraniční záležitosti. Každá korunní dependence má odpovědnost za vlastní cla a přistěhovalecké služby. V současnosti za korunní dependence zodpovídá Ministerstvo spravedlnosti.

II. Symboly přímo či nepřímo souvisejicí

1. Gonfanon Viléma Normanského

Gonfanon je raně feudální typ praporu. List gonfanonu má tvar protáhlého obdélníku. Vlající část je několikrát dělena do cípů, jež jsou většinou zaobleny.

Ve městě Bayeux v departamentu Calvados v severozápadní Francii se v Muzeu Tapiserie z Bayeux nalézá nástěnná výšivka známá pod jménem „Tapisérie z Bayeux“. Tvoří ji 70 m dlouhý a 50 cm široký pruh vyšívaného lněného plátna. Podle nejnovějších výzkumů se její vznik datuje okolo roku 1092. Tato nástěnná výšivka je důležitým zdrojem informací ke studiu historie 11. století. Výšivka je provedena osmi různými barvami a obsahuje více než 70 výjevů představujících Viléma Normanského zvaného „Dobyvatel“. Příběh zde znázorněný začíná návštěvou krále Harolda u Boshama na jeho cestě do Normandie asi v roce 1064 a končí útěkem Haroldových anglických sil z bitvy u Hastingsu v říjnu 1066. Je možné, že příběh pokračoval dále, ale konec pruhu byl zničen a nezachoval se. Nahoře a dole na pásu jsou dále dekorativní lemy s figurami zvířat a scény z bajek, jejichž autorem byl Ezop a Phaedrus. Dále scény z rolnictví a lovu a příležitostně scény vztahující se k hlavním obrazový příběhům. První písemná zmínka o výšivce pochází až z roku 1476, kdy je uvedena v seznamu inventáře katedrály v Bayeux. Výšivka byla znovuobjevena v 17. století v Bayeux, kde byla tradičně vystavována jednou za rok na svátek zemřelých. První její kompletní reprodukci publikoval v roce 1730 francouzský antikvář Bernard de Montfaucon. Později byla výšivka dvakrát na poslední chvíli zachráněna před zničením a to v době francouzské revoluce. V současné době je výšivka vystavena ve speciální místnosti v muzeu v Bayeux. Podle tradiční francouzské pověsti je původ výšivky připisován královně Matyldě, manželce Viléma Dobyvatele. Nejnovější výzkumy však spíše ukazují, že ji nechal zhotovit Vilémův nevlastní bratr Odo, biskup v Bayeux. Odo je zdůrazněn na pozdějších výjevech a je jednou z mála postav, jež jsou na výšivce jmenovány. Pokud výšivku opravdu nechal zhotovit biskup Odo, byla s největší pravděpodobností vyrobena v Anglii anglosaskými umělci. 1)

Gonfanon Viléma Dobyvatele se objevuje na této nástěnné výšivce vícekrát, v několika různých variantách. Nejdůležitější vlajka, kterou drží sám biskup Odo, byla zaslána Vilému Normanskému samotným papežem Alexandrem II. Vlajka má bílé pole se žlutým tlapatým křížem, mezi jehož rameny jsou čtyři modré disky, pole vlajky je rámováno nahoře, dole a u žerdi žlutě, další čtyři disky, tentokrát v barvě žluté, se nacházejí na vnější straně. Vlajka má ve vlající části třícípý vlaštovčí ocas, horní a dolní cíp je zelený, prostřední je žlutý 2). Žlutý tlapatý kříž z této vlajky byl roku 1985 použit pro vytvoření nových vlajek Guernsey.

2. Vlajka svatého Jiří

Vlajka svatého Jiří je historickou i současnou vlajkou Anglie. Historie britských korunních dependencí Jersey a Guernsey v Normanských ostrovech je neodlučně spjata s historií Anglie. Všechny vlajky jednotlivých ostrovů tvořících bailiwick Guernsey (Guernsey, Sark, Alderney, Herm, Brecqhou) mají za základ svých vlajek právě vlajku svatého Jiří doplněnou o další atributy ostrovů, atˇ již se jedná o kříž (Guernsey), leopardy (Sark), ostrovní znak a leopardy (Brecqhou), emblém ostrova (Alderney) či znakovou vlajku v kantonu (Herm).

Dřívější názor, že svatojiřský kříž se vyvinul z praporce užívaného Vilémem Normanským (zv. Dobyvatel), je dnes třeba odmítnout jako chybný. Svatojiřský kříž měl na štítu král Richard I. na křížové výpravě v letech 1191-1192 a také král Edward I. během velšských válek na konci 13. století. Podle starodávných legend byl však tento kříž původně atributem archanděla Michaela. Je třeba si uvědomit, že v tehdejších časech se vždy bojovalo pod symbolem některého svatého, tudíž Angličané bojovali pod patronací svatého Jiří, nikoliv pod znakem Anglie. Od doby Edwarda I. byl svatý Jiří jedním z patronů Anglie. V době vlády Tudorovců (od roku 1485 dále) se stal patronem jediným. Vlajka s křížem svatého Jiří je poprvé doložena v roce 1245 3). Vlajka svatého Jiří byla použita anglickou armádu v roce 1415 v bitvě u Agincourtu. Poté ji vítězné anglické armády používaly až do roku 1707, kdy byla nahrazena Unijní vlajkou. Je součástí královských insignií a je stále vyvěšována jako vlajka Anglie 4). Při sportovních utkáních nastupuje anglická reprezentace pod touto vlajkou. Vlajka má dnes poměr stran 3:5 a šířka ramen kříže obnáší jednu pětinu šířky vlajky. Červená barva kříže je specifi kována v systému Pantone Color jako číslo 186 a v systému CMYK 0% C, 91% M, 76% Y a 6% K 5).

3. Koruna svatého Edwarda

Jedná se o označení korunovační koruny Anglie, popř. Velké Británie. Dnešní koruna svatého Edwarda byla zhotovena v roce 1662 pro korunovaci krále Karla II. (vládl v letech 1660-1685) sirem Robertem Vinerem dle vzoru zničené koruny stejného jména. Král Jiří IV., který vládl v letech 1820-1830, ji nepoužil, ale nechal zhotovit korunu jinou. Taktéž pro královnu Viktorii vládnoucí v letech 1837-1901 byla vytvořena koruna nová, protože jí byla koruna svatého Edwarda příliš těžká a jiné královské koruny určené pro panovnice se jí nelíbily. Nechala proto vytvořit královskou korunu, která byla později nazvána Imperial State Crown (Říšská státní koruna). Koruna svatého Edwarda měla být použita pro korunovaci krále Edwarda VII. (vládl v letech 1901-1910), ale skutečně byla použita až pro korunovaci krále Jiřího V. (vládl v letech 1910-1936) 6).

Od roku 1953 je koruna svatého Edwarda používána také jako heraldická koruna na znacích států, zemí a území patřících ke Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, jakož i sdružených v Commonwealthu 7).

Koruna svatého Edwarda je zlatá s červenou podšívkou. Je zdobena zlatým říšským jablkem, na němž se nachází zlatý křížek s bílou perlou uprostřed, bílými perlami jsou zdobena též horní ramena. Rovněž ve středu tří viditelných křížků je po jedné bílé perle. V dolní části je koruna zdobena celkem 5 drahokamy, vlevo a vpravo červeným, uprostřed modrým (všechny tři mají tvar kosočtverce), dva zelené oválné drahokamy doplňují výzdobu. Zcela dole je koruna zakončena bílým hermelínem 8).

4. Znak Normandie

Tradiční znak vévodství Normandie je velmi starého data. Doložen je již v roce 1196. Je tvořen červeným štítem se dvěma pod sebou umístěnými zlatými kráčejícími leopardy. Ti symbolizují dvě části, ze kterých původní vévodství Normandie sestávalo - vlastní Normandii a vévodství Maine. Když bylo později k vévodství připojeno také vévodství Anjou, znak zůstal zachován v původní podobě. Tento tradiční a všeobecně oblíbený znak přežil až do dnešní doby. V této nezměněné podobě, tzn. i s modrou zbrojí a modrými jazyky leopardů, je znakem ostrova Sark, který je dependencí bailiwicku Guernsey. Najdeme jej i ve vlajkové podobě na vlajce ostrova Brecqhou. Ve Francii, která je dnes administrativně rozdělena na 22 regionů 9), mají některé regiony své vlastní znaky i vlajky. Horní Normandie (Haute Normandie) převzala tradiční znak starobylé Normandie, jejíž štít je doplněn zlatou vévodskou korunou 10).

... konec ukázky ...

Poznámky:
1) Bayeux Tapestry; in: Encyclopedia Britannica, London 2000, s. 356.
2) This sceptered isle -Part 1; in: Flagmaster č. 99, Chester 2000, s. 8.
3) V. Wheeler-Holohan: A manual of flags, incorporating Flags of the world, London 1933, s. 38.
4) The Guernsey Flag Investigation Committee: History of the Flag of Guernsey and the Arms of the Bailiwick; in: Billet d’État, Wednesday, 13th March, 1985, St. Pe-ter Port 1985, s. 231.
5) Graham Bertram: British Flags and Emblems, London 2004, s. 9.
6) Gert Oswald: Lexikon der Heraldik, Mannheim 1984, s. 108.
7) Canadian Heritage: The Arms of Canada, s. 8.
8) Barevné vyobrazené koruny svatého Edwarda na oficiálním vyobrazení znaku ostrova Man, Kanady či Nového Zélandu, jakož i dalších států.
9) Vladimír Liščák / Pavel Fojtík: Státy a území světa, Praha 1998, s. 263.
10) Encyclopedie Larousse, barevná tabule se znaky francouzských regionů.