Genealogie a Heraldika 1-2/2010 - Ukázka z časopisu č. 1


Ivo Brachtl - Hrad Rychleby a genealogie mapového zobrazení

Motto: Historia vero testist temporum lux veritas vita memoriam magistra vitae nuncia vetustatis
(Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti).
Cicero

A současně: Budoucnost české historie by neměla být spatřována ve zjevených pravdách, ale v živé diskusi při výměně informací nejrozličnějšími specialisty.
Volně podle P. Kouřila a M. Wihody

Úvod

Vysoko nad levým břehem Račího potoka, na skalnatém, ke korytu vodoteče vysunutém a příkře dolů spadajícím výběžku Přilbového vrchu jsou v nadmořské výšce 425 m dodnes vcelku zřetelně zachovány kamenné pozůstatky středověkého hradu. Ten střežil průběh stezky, probíhající úzkým a z obou stran horským masivem sevřeným údolím směrem od Javorníku na Karprno do Kladska. Hrad neznámého jména přijal své pojmenování podle názvu pohoří, ve kterém se nachází – Rychlebské hory (v německé mutaci Reichensteiner Gebirge – Reichenstein). Jeho pendantem, situovaným na protější straně údolí bylo menší dřevohlinité opevnění… Historické zprávy: Lokality nejsou zmiňovány dochovanými písemnými prameny [1/313].

Strohému konstatování o neexistenci písemných pramenů je třeba rozumět tak, že název hradu je umělý. Dokonce panuje názor, že jeho pravý název nikdy již nebude odhalen. Podtext obou tvrzení nás tak vede k hypotetické spekulaci, že čelíme masivnímu zastíracímu manévru. Jak prorazit bariéru absence pramenů nově nabízí [2/21] – my jsme tuto radu použili jako úsloví.

Následující příspěvek je ukázkou takovéto mezioborové disciplíny. Propojení dějepisu a zeměpisu není až tolik překvapující a hledání jména neznámého objektu v mapě, teď právě ve funkci mnohokrát zkopírované kroniky, je vlastně jen logickým vyústěním snahy o pokrytí bílých míst neúplně zmapované historie. V našem případě hledání původního jména hradu Rychleby v mapě je ideální konfigurací nejen v konsensu zhruba souběžné existence historických map i hradu, ale o to zajímavější, že je okořeněno nečekanými zápletkami, jejichž rozmotání zpestřuje jednoduchý až triviální závěr.

Logicky byl totiž hrad pojmenován jak jinak – jménem stavitele Jana řečeného Wüstehube na přelomu 13. a 14. století, když hrad je uveden [1/447] jako jeho rodového sídlo. Ouha omyl, není to závěr, ale zatím pouhá hypotéza. A také, důraznější připomenutí záhadného zmizení „kolonizátorů“ právě jmenovaného rodu za historický obzor. Kolonizátorů, prospektorů a násilníků v podání ještě živého dějepisu, nebo naopak povolaných k ochraně a zachování celistvosti zdejšího pohraničního hvozdu, kdy neprůchodnost pralesa byla posílena usekáním vršků mladých stromů? Takto zmrzačený les dostal název preseka a lze usoudit, že obsahový význam přezdívky Wüstehube („Pustý lán“ [2/23]) jako rodového jména s touto činností úzce souvisí. Nesehráli aktéři jmenovaného přízviska roli pověstného „bílého koně“ na pomezí Kladska v nepřehledné mocensko - politické situací na přelomu 13. a 14. století [5/51]? Zde se totiž v téže době přechodně nachází jejich panství a kořeny sporů lze tušit v územních nárocích, mimo jiné především s Vratislavským biskupstvím.


Fig1: Rodová pečeť Johanna Wüstenhube

Pokud bychom připustili shora uvedenou myšlenku, řada nezpochybnitelných referencí zůstane protichůdných jen zdánlivě. Jestliže za dobré služby Wüstehubeové byli kolem roku 1290 vratislavským biskupstvím odměněni, nevylučuje to, že již v roce 1295 patrně právě oni jsou označeni za nepřátele církve. Až tolik důrazně, že v zápětí po kanonizaci biskupa Jindřicha I. z Vrbna, jsou tito perem biskupova zástupce přirovnáni k synům ďáblovým. Nehledejme ale propastný rozdíl názoru v politice vratislavských biskupů, jmenovitě Tomáše II. Zaremby resp. Jana III. Romka a jmenovaného Jindřicha I. [2/23]. Na opačném břehu se patrně ocitnuli Wüstehubeové, zaštítěni někým mocným. Jak jinak by tento rod v chudém kraji během dvou generací stihl postavit ne-li šest, pak zcela jistě čtyři obranná sídla: Kaltenstein, Rychleby, Žulovou, Skorošice - Kamennou, Kolštejn a Pleče. A máme-li určit jejich donátora, nelze se vyhnout poznámce, že „ král Václav II. nikdy nezpochybnil původ jmění Kolštejnského panství“… [2/43].


Rychleby Fig2: Ruiny po odkrytí hradu v r. 1903

Záměr či poslání rodu jsou ovšem zatím v tvrzeních předchozího odstavce nedoložené, stejně tak jako je neobjasněná symbolika jeho rodové pečeti i jeho původ. Lavinu otázek odstartovalo úplné odkrytí hradu v roce 1903. I když umělé pojmenování Rychleb nikdo nezpochybňuje, kdo by očekával, že Goldenstein - Kolštejn (dnešní Branná), druhý hrad rovněž tak původně v držení rodu Wüstehube, je stejně tak umělého názvu. Jmenovitě vedle příběhu Johansberg - Rychleby v historických mapách souběžně odkryjeme příbuzný fenomén, dvojici Johanstein - Goldenstein. Oba hrady vystavěné kolem roku 1300 týmž Janem a logicky po něm pojmenované, také téměř současně ztrácejí svůj prvotní název – v širším časovém kontextu po nástupu Habsburků na český trůn.


Rychleby Fig 3a: Reichenstein, znak hornického města, které dalo název pohoří i hradu na východním úbočí

Proč právě nyní, po zhruba třísetleté pauze po zmizení Janova rodu? Čistě náhoda anebo další nečekané souvislosti? Dohledání původního názvu Rychleb tedy považujme za špičku pověstného ledovce, avšak poodhalení jeho rozměrů ponechme na možné pokračování tohoto článku. Odkrytí řadu století trvajícího, tvrdošíjně zastírajícího manévru v podstatě u nicotného názvu hradu, nás k tomu přímo navádí. Nehledě na společné zastřešení osobou stavitele (obrazně i ve skutečnosti) u jmenované dvojice hradů, osnovy příběhů této podivné konspirace se jeví výrazně odlišné a tak logickým pokračováním dnešní tajenky by měla být obecněji nastolená “kauza Wüstehube a jeho hrady”. Analýzu historie názvu Kolštejna odložme a vraťme se k prvotnímu záměru, k příběhu o názvu hradu Rychleby.


Erb Jindřicha I. z Vrbna (1302-1319)

Tři fáze pojmenování hradu

Z návaznosti na hlavní téma dnešního článku lze vytušit, že k vyhledání prvotního názvu hradu Rychleby jsme nuceni podrobně zaobírat se aspekty kartografického zobrazení. Hledání aktuálního jména hradu v dané časové etapě jednoznačně určuje výběr map podle jejich vypovídací hodnoty. Při shromažďování takovýchto mapových listů budeme postupovat v podstatě analogicky ke konstrukci stromové struktury lidských rozrodů s tím jediným rozdílem, že budeme hledat především kořen tohoto stromu a z jeho koruny průběžně vybírat pouze zajímavé souvislosti, aniž by nás zajímala košatost koruny v celé šíři. Ale i tak jsme si dovolili pro tuto příležitost zavést nový termín – „genealogie mapového zobrazení“. To proto, že nově tvořené mapy valnou většinou čerpaly ze starších vydání, i když ne přímo geny, ale také informace, jinak zakódované. Pro snadnější orientaci, budeme uvádět mapy v pořadí od nejmladších zpátky do minulosti. V časovém měřítku se přidržíme již zavedené terminologie, v závislosti na pokroku vyvíjející se kartografie [3].


Erb Tomáše II. Zaremby (1270-1292)

Jmenovitě v uvedeném pořadí z novodobého mapování budeme zkoumat mapy všech tří etap vojenského mapování. Na ně navazují práce z doby obrození zabývající se českým názvoslovím. Celá etapa je charakterizována již novodobou technikou pořizování podkladů při neodlučitelné rekognoskaci terénu. I. i II. vojenské mapování vycházelo z katastrálních map, které byly doplněny především vojenskými údaji. První vojenské mapování provedené v době panování Josefa II. se proto někdy nazývá josefské – bylo uskutečněno mezi lety 1760 - 1780 doplněním Tereziánského katastru. Po vybudování trigonometrické sítě vznikl stabilní katastr a na něj navázalo druhé vojenské mapování mezi lety 1836 - 1852, analogicky nazvané františkovské. Dále zpřesňující třetí vojenské mapování probíhalo v sedmdesátých letech 19. století a bylo podkladem i pro známé speciální a generální mapy první republiky. Časově předcházející etapa počínaje rokem 1700 je nazývána Müllerovým stoletím, v Čechách a na Moravě pracuje slavný Jan Kryštof Müller. Jeho díla i mapy následníků jsou tištěny v dílnách Homannových dědiců v Norimberku. Relativně již přesné zaměření objektů bylo prováděno pomocí busoly a tzv. viatoria, měřiče mílí napojeného na cestovní vůz. Pro nás cenné vypovídací hodnoty kromě Müllerových Čech, mají i mapy Slezska vojenských kartografů Wielanda a Schubartha.

Nestarší mapy již zobrazující hledaný hrad, jsou díla na prahu raného novověku. Klíčovou roli pro dohledání prvotního názvu hradu sehrála mapová díla Scultetova a Slezsko Martina Helwiga v provedení Silesia Typus. Specifickou úlohu v ději našeho pátrání pak měly nizozemské oficíny, jmenovitě Janszoonových otce a syna, Janssoniova a Hondiova, kde většina Scultetových map byla vytištěna. Pro úplnost výčtu originálů uveďme Komenského i Fabriciovu mapu Moravy a nejstarší zkoumanou mapou je opět Slezsko, uvedené v Münsterově Kosmografii. Ostatní analyzované mapy jsou odvozeniny originálů, nicméně pro navedení ke konečnému cíli i tyto sehrály svoji úlohu. Mezi volbou – buďto navedení čtenáře na stěžejní problém nepřehledného výčtu map – anebo zachování kouzla dobrodružství jeho vlastního objevu, zvolme menší zlo.

Předem prozraďme, že původní jméno hradu Rychleby bylo zatajováno záměrně, 16. stoletím počínaje. Cílem tohoto úsilí patrně bylo úplné vymazání Janova rodu z historické paměti – v prvé řadě tedy zatajování anebo přejmenování hradů, nesoucích Janovo jméno. V případě hradu Rychleby tento proces proběhl dokonce na třikrát přesto, že od samotného počátku byl použit k tomuto účelu velice vtipný (a dodnes účinný) zakrývací manévr. Původní jméno hradu dostane jiný význam (a hrad bude zatajován!). Tento prvoplánový záměr, se ale díky Martinu Helwigovi nepodaří beze zbytku prosadit přesto, že tento všeobecně vzdělaný kartograf je nucen vytvořit dvě varianty mapy Slezska a následně ještě provést opravné retuše. Pomyslné štafety nesoucí pravdivou osvětu se ujímá Jonas Scultet, aby vzápětí musel čelit fiktivní záměně ve jménech – jmenovitě hradů dnes pojmenovaných Rychleby a Jánský vrch (před rošádou původně Johanßberg a Javorník). Dějištěm této rošády byla amsterodamská oficína Williema Janszoona. Jeví se, že Janszoon senior přijal pseudonym Blaeu právě proto, aby zakryl svoje autorství tohoto podvrhu, zakomponovaného do originálu Scultetovy mapy. Přestože tato třetí varianta úsilí o vymazání Janova jména z obecného povědomí se díky Scultetově (právě nabyté) autoritě na poprvé patrně zcela nezdařila, byla zopakovaná při pravděpodobném zahlazování hradu, v kopii Williemovy mapy vydané kolem r. 1700. I zde je Jonasovo autorství předlohy mapy zdůrazněno a úsilí o zamaskování existence Rychlebského hradu, rozkryté prvně Helwigem r. 1561 a poté zopakované právě Scultetem r. 1625, přineslo ovoce až do dnešních dnů v podobě faksimile kopie Williemova Grodkovského knížectví, zařazené do Schenk-Valkova atlasu.

... konec ukázky ...

Literatura a prameny:
[1] Kouřil, P.– Prix, D.– Wihoda, M.: Hrady Českého Slezska, AÚ AV ČR, Brno –Opava 2000
[2] Kouřil, P.– Wihoda, M.: Česká kasteologie na rozcestí? In: AR 2003, 1-2
[3] Semotanová, E.: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí, Libri 2001

[ Zpět ]


Kontakt | Úvod | Novinky