Vladimír Červenka - Oselští z Dlouhé Vsi
Úvod
Oselští byli jednou z řady větví početného a dodnes žijícího šlechtického rodu píšícího se po Dlouhé Vsi (Longa Villa, Langendorf) u Sušice, kde je jeho předek Blaislav doložen již roku 1290. 1 Erbovním znamením rodu byl kotouč – ochranný prvek, který se navlékal na kopí, aby chránil ruku ozbrojence proti nárazu. 2 Své příjmení si rodová větev, jejíž genealogický a majetkový vývoj je předmětem tohoto příspěvku, zvolila podle Oselec (dříve Voselec), obce s barokním zámkem, ležící asi 10 km od Nepomuka na severozápadním okraji historického prácheňského kraje. Šlechtickým sídlem byly Oselce již ve 14. století, kdy se po nich psal jistý Jezovec. 3
Cílem tohoto příspěvku je s pomocí tradiční literatury a hloubkového studia archivních a méně využívaných genealogických pramenů sestavit co nejúplnější descendenci rodu, zařadit do ní osoby, jejichž místo v rodové genealogii dosud odborná literatura nezná a nalézt spojnici mezi prvním historicky doloženým předkem Oselských a ostatními rodovými větvemi. V rámci reinterpretace dosavadních genealogických představ je místy nutné pustit se i na tenký led hypotéz. V žádném případě při tom nepovažujeme problematiku genealogie rodu za zcela uzavřenou, neboť se mohou objevit nové informační zdroje či nové úhly pohledu. U osob, jejichž život je díky dostatku pramenů lépe zmapován, je použit biografický přístup. Pro lepší přehlednost je jednotlivým osobám věnována vždy samostatná pasáž označená jménem osoby, eventuelně její bližší specifikací, a na konci je připojena grafická descendence. Důležitou součástí příspěvku je ucelený přehled vývoje majetkoprávních vztahů rodu k jeho hlavním sídlům. Výklad doplňuje pasáž věnovaná rodovému erbu a dochovaným dokladům jeho užití.
Genealogický vývoj rodu
Geneze oselské větve rodu je značně nejasná, neboť 15. století, kdy k jejímu vydělení došlo, nepatří v historii rodu z hlediska genealogických vztahů zrovna k nejpřehlednějším. Ani A. Sedláček se nesnaží najít spojnici mezi Oselskými a ostatními rodovými větvemi. Torzovitost pramenů nabízí v této problematice pouze cestu více či méně pravděpodobných domněnek. Zajímavé informace poskytuje v tomto ohledu genealogický spisek Františka Xavera Chanovského z Dlouhé Vsi (1789–1877), který se roku 1824 pustil do sepisování historických pamětí a genealogie svého rodu, při čemž čerpal ze všech dostupných pramenů, aniž by ovšem vždy posuzoval jejich hodnověrnost. Podal tak mimo jiné zajímavý důkaz o budování a udržování historické tradice a povědomí o vlastním rodu v prostředí nižší šlechty 19. věku. 4 Podle F. X. Chanovského lze kořeny oselské větve rodu hledat již ve 14. století v osobě Jaroslava Lhoty z Dlouhé Vsi, který získal Oselce údajně již roku 1340 a v roce 1354 doprovázel Karla IV. na císařské korunovační jízdě do Říma. Synem Jaroslavovým pak měl být Mikuláš Oselský, který se 28. října 1453 zúčastnil v Praze rytířského turnaje konaného na počest korunovace Ladislava Pohrobka. Tento Mikuláš měl postavit tvrz v Chanovicích, kterou pak postoupil svému příbuznému (Vetter) Janu Alexiovi (Alešovi) z Dlouhé Vsi. Zemřel roku 1467. 5 S posledně jmenovanými údaji byl nejspíše obeznámen i genealog J. V. Dobřenský. V rozrodu Chanovských z Dlouhé Vsi uvádí Jana Aleše Lhotu, který od svého „strýce“ Mikuláše Oselského získal Chanovice. 6
Odhlédneme-li od evidentních omylů, lze pracovat s teorií, že Oselští z Dlouhé Vsi se vydělili z větve Lhotů z Dlouhé Vsi, kteří byli předky Chanovských. Pro hovoří v prvé řadě skutečnost, že Oselce a Chanovice leží v nevelké vzdálenosti od sebe, takže je možné se domnívat, že majetkové zájmy rodu ve stejném regionu mohly být ovlivněny rovněž blízkou příbuzností jejich aktérů. Na Chanovicích se jako první připomíná roku 1467 Jan Lhota mladší z Dlouhé Vsi, kterého Dobřenský ztotožňuje s výše uvedeným Janem Alešem Lhotou z Dlouhé Vsi. 7 Podle vývodu Jana Felixe Chanovského z Dlouhé Vsi († 1730), který zaznamenal genealog G. D. Wunschwitz, byl zmíněný Jan Aleš Lhota synem Mikuláše Vladislava z Dlouhé Vsi. 8 V historických pramenech ovšem vystupuje v letech 1424–1446 jen Blaislav z Dlouhé Vsi, který měl sídlit ve Lhotě a v Týnci (u Klatov?). 9 Pustíme-li se zde na tenký led hypotéz, můžeme se značnou opatrností domnívat, že Wunschwitzem uváděný Mikuláš Blaislav, respektive Vladislav z Dlouhé Vsi byli ve skutečnosti dvě osoby, z nichž Blaislav mohl být otcem Jana Lhoty mladšího (respektive Jana Aleše) z Dlouhé Vsi a Mikuláš pak Blaislavovým bratrem a tudíž skutečně strýcem Jana Lhoty, jak uvádí F. X. Chanovský. Zde bychom ovšem rovinu hypotéz opustili a dali prostor pro kriticky vyhodnocenou výpověď historických pramenů.
Mikuláš z Oselec
Jako první z Dlouhoveských držel Oselce skutečně Mikuláš, který se po nich jako „Nicolaus de Oslecz“ psal roku 1454, kdy zastupoval u dvorského soudu ve věci jisté odúmrti svého souseda Přibíka z Kadova a Řesanic. 10 Jakým způsobem Oselce získal, není známo, neboť o vývoji majetkoprávních vztahů ke zdejšímu statku v 1. polovině 15. století nemáme žádné písemné zprávy vinou neutěšeného právního stavu země v období husitských válek a následného interregna po smrti krále Albrechta Habsburského. Není vyloučeno, že k zisku Oselec použil i nelegální prostředky, což umožňovala situace v zemi zmítané lokálními střety mezi katolíky a kališníky. Sám byl nejspíše zpočátku stoupencem krále Jiříka z Poděbrad, ale roku 1467 zřejmě kvůli ochraně svého majetku přistoupil k protikrálovské jednotě katolických pánů ustavené roku 1465 na nedalekém hradě Zelená Hora. Její předák pan Zdeněk Konopišťský ze Šternberka se proto písemně zavázal nečinit svému novému spojenci žádná příkoří. 11 Nakolik tím Mikuláš svůj statek ubránil před vojenskými akcemi, není zřejmé. Situaci mu totiž ztěžoval fakt, že jeho soused a příbuzný Jan mladší Lhota z Dlouhé Vsi seděním na Chanovicích stál na straně Jana z Rožmberka, který podporoval krále Jiříka a roku 1467 obléhal s královským vojskem Jindřichův Hradec. 12 Nebezpečí z této strany však záhy pominulo, když Jan z Rožmberka uzavřel se zelenohorskou jednotou příměří. Další hrozbu ovšem představovaly oddíly králova švagra Lva z Rožmitálu a Blatné, který ač katolík, zůstal věrným stoupencem Jiříka z Poděbrad až do jeho smrti. V kontextu válečného stavu mezi Jiříkem z Poděbrad a zelenohorskou jednotou můžeme předpokládat, že Mikuláš z Dlouhé Vsi postavil v Oselcích tvrz, nebo alespoň obnovil či rozšířil již existující šlechtické sídlo.
Lipolt z Dlouhé Vsi a Oselec
Po smrti Mikuláše z Dlouhé Vsi zdědil Oselce Lipolt, bezpochyby jeho syn. Podle M. Koláře vystupuje v písemných pramenech již roku 1460, další zpráva se pak hlásí k roku 1479. 13 Roku 1480 figuruje Lipolt z Dlouhé Vsi a z Oselec mezi rukojmími Jaroslava ze Šternberka na svatební smlouvě s poručníky Magdaleny z Rabštejna. 14 K témuž roku je datována další listina, kterou jistý Šternberk vyznává dluh Kateřině z Eckartsau a jejím synům Zdeňkovi a Jiříkovi ze Šternberka. 15 Na listině se dochovala pečeť Lipolta z Dlouhé Vsi jakožto svědka. Přítomnost Lipolta z Dlouhé Vsi na dokumentech vzešlých od pánů ze Šternberka dokládá, že i on podobně jako jeho otec Mikuláš udržoval s tímto mocným rodem přátelské vztahy.
Poslední zatím zjištěná zpráva o Lipoltovi z Dlouhé Vsi pochází z roku 1485, kdy se vzdal všech svých nároků na odúmrť v Bířkově po svém příbuzném Janovi Pokonickém z Dlouhé Vsi ve prospěch Jana z Roupova. 16 Podle Dobřenského zemřel kolem roku 1495. 17 Na základě dalších přímých a nepřímých zpráv bychom se nyní pokusili zrekonstruovat Lipoltovu rodinu, tedy přesněji jeho mužské potomstvo, neboť o případných dcerách bude pojednáno na jiném místě.
Pečeť Lipolta z Dlouhé Vsi na Oselcích - asi 1480. Kresba autor
Jméno manželky Lipolta z Dlouhé Vsi na Oselcích zjistil barokní genealog pražský bosý augustinián fra Vincenc od sv. Viléma z dnes již neexistující erbovní galerie v kostele sv. Bartoloměje v Kvášňovicích, který navštívil v srpnu 1686. 18 V popsaném erbovním souboru vystupovala jako manželka Lipolta Voselského z Dlouhé Vsi Markéta z Hořovic. Markéta pocházela z původně středočeského rytířského rodu, který se ve druhé polovině 15. století usadil na Hradišti (u Blovic) v jižním Plzeňsku. Jako první je zde připomínán v letech 1480–1498 Beneš Častolár z Hořovic, syn Častolára († 1456). Jeho potomci se v 16. století psali po nově nabytém statku Hradišťští z Hořovic. 19 Otcem Markéty z Hořovic mohl být právě uvedený Beneš, který byl s Lipoltem z Dlouhé Vsi prokazatelně v kontaktu, jak dokládá to, že s ním roku 1480 dosvědčil obě již zmíněná právní pořízení pánů ze Šternberka. Matkou Markéty z Hořovic by pak byla Lukrecie z Ebrnic, která je jako manželka Beneše z Hořovic uváděna genealogickými prameny. 20
Není ovšem vyloučeno, že Lipolt z Dlouhé Vsi na Oselcích byl ženat vícekrát. Jeho další (patrně ale první) manželkou mohla být příslušnice rodu z Kadova, sídlícího na nedalekých Řesanicích. Lipoltovým současníkem byl Vyntíř z Kadova, který s ním roku 1480 vystupuje rovněž jako svědek na již uvedeném dluhopisu pána ze Šternberka. Vyntířův otec Přibík z Kadova a Řesanic byl, jak již víme, zase v kontaktu s Lipoltovým otcem Mikulášem z Dlouhé Vsi. To však nemusí nutně znamenat existenci sňatkové aliance, ačkoli by bylo nanejvýš logické předpokládat, že Mikuláš z Dlouhé Vsi zamýšlel vhodným sňatkem upevnit vazby s rody usedlými ve své nové domovině. Pro sňatek mezi Lipoltem z Dlouhé Vsi a příslušnicí rodu z Kadova a Řesanic však hovoří transfer jména Přibík do Lipoltova potomstva (viz dále).
Přibík z Dlouhé Vsi
Jistý Přibík z Dlouhé Vsi, psal v zimě roku 1490 (1494) z Oselec Jindřichovi ze Švamberka na Zvíkově, aby mu z vlastních zdrojů poskytl jelena na svou chystanou svatbu. 21 Vazba na Oselce dává vcelku zřetelně najevo, že jde o syna Lipolta z Dlouhé Vsi, což tvrdí i F. X. Chanovský. 22 Jméno Přibíkovy vyvolené prameny pohříchu neuvádí. B. Balbín zná jistého Přibíka na Pačejově, který měl zemřít roku 1510 a byl pochován v Kotouni. 23 Pokud jsou v tomto případě Balbínovy údaje správné, mohlo by jít o tutéž osobu.
... konec ukázky ...
Poznámky:
1) Martin KOLÁŘ, Dlouhoveský z Dlouhévsi, in: Ottův slovník naučný (dále jen OSN) VII, 1893, s. 684.
2) TÝŽ, Častolar z Dlouhévsi, in: OSN V, 1892, s. 882.
3) August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze Království českého XI, Praha 1897, s. 266.
4) Text Geschichte des uraltenböhmischen Geschlechtes der Chanovsky von Langendorf, und der übrigen damit verwandten Familien rozdělený podle jednotlivých větví a zahrnující i výklad ke Kraselovským z Kraselova, je součástí Haus Chronik der Chanovskyschen Familie (dále jen Haus Chronik) uložené v Genealogické sbírce H Archivu Národního muzea (ANM) v Praze. ANM, Genealogická sbírka H 12, z Dlouhé Vsi: Chanovský, a) kronika a rodokmen.
5) Haus Chronik, pag. 19, § 4.
6) Národní archiv v Praze (dále jen NA Praha), Sbírka Dobřenský (dále jen Dobřenský), inv. č. 395.
7) August SEDLÁČEK, Hrady XI, s. 270. Dobřenský, inv. č. 395.
8) NA Praha, Sbírka Wunschwitz (dále jen Wunschwitz), inv. č. 449.
9) Srov. Bartoloměj PAPROCKÝ z HLOHOL, Diadochos, O stavu rytířském, 1602, s. 108 (zde nazýván Vladislav) a dále Státní okresní archiv České Budějovice, Archiv města České Budějovice, Sbírka listin, inv. č. 97, sign. II/28.
10) Čtvrtá kniha provolací desk dvorských Království českého z l. 1453–1480, I, Archiv český (dále jen AČ) XXXVII, 1941, s. 1119-1120, č. 2.
11) Listinu Zdeňka ze Šternberka z 13. června 1467 cituje Jan František BECKOVSKÝ, Poselkyně starých příběhů českých, Praha 1700, s. 901.
12) Postoj Jana Lhoty dokládá v prvé řadě opovědní list Jindřichovi z Hradce z 26. května 1467, jehož originál se dochoval ve Státním oblastním archivu v Třeboni (dále jen SOA Třeboň), Historica, inv. č. 354, sign. 286.
13) Martin KOLÁŘ, Dlouhoveský z Dlouhévsi, s. 684. NA Praha, Dobřenský, inv. č. 168.
14) „Regest“ listiny uvádí Bartoloměj PAPROCKÝ z HLOHOL, Diadochos, O stavu panském, 1602, s. 187.
15) SOA Třeboň, Cizí rody (dále jen CR) I, inv. č. 240, sign. ze Šternberka 7a, kart. 87.
16) NA Praha, Desky dvorské 17, fol. 228r.
17) NA Praha, Dobřenský, inv. č. 168.
18) Narodni knihovna .eske republiky (dale jen NK .R), rkp. XVII E 28, Vincence a S. Wilhelmo, bosaka u sv. Vaclava Sbornik vypis. o .lechtickych rodinach .eskych a pam.ti genealogickych, dil II., tzv. liber variegatus, pag. 26.
19) Martin KOLÁŘ, Hradištský z Hořovic, in: OSN XI, 1897, s. 752. August SEDLÁČEK, Hrady IX, Praha 1892, s. 219.
20) ANM, Genealogická sbírka CH 11, Hradišťský z Hořovic.
21) Originál listu uložen v SOA Třeboň, CR II, Registratura, z Dlouhé Vsi, kart. 23. Text listu byl publikován v AČ XV, 1896, s. 47, č. 97.
22) Haus Chronik, pag. 19, § 4.
23) Tabularium stemmatographicum seu genealogicae tabulae regni Bohemiae nullo antiquititatis aut dignitatis ordine positae Miscellaneorum historicum decadis II. libri II. pars II authore Bohuslao Balbino Societatis Jesu, Vetero-Pragae, Typis Georgii Labaun 1688. Nestrankovano. Stejny udaj se objevuje i u fr. Vincence. Srov. NK .R, rkp. XVII E 28, pag. 368.
[ Zpět ]