Na konci roku se dostává na knižní trh pozoruhodná publikace věnovaná templářům. Její jedinečnost tkví především v tom, že se konečně nalezl autor, který by stále neopakoval ve stovkách publikací knižního rozsahu historii tohoto rytířského řádu, jehož konec byl poznamenán střetnutím s francouzským králem Filipem IV. a završen popravou posledního velmistra frá Jakuba Molaye. Necelá desítka knih vyšla i v Čechách. Byly to jednak překlady a ojediněle i samostatné tituly v češtině, respektive v 19. století v němčině. Poslední z nich byla od Jaroslava Šedivého (Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu), která se pohříchu vyznačuje opakováním mnohokrát publikovaného žánru. Templářům v zemích Koruny české věnuje ze 180 stran pouhé tři odstavce, přičemž bez nahlédnutí do archivních pramenů (nikoliv tištěné literatury) je klasifikuje jako nevýraznou historickou episodu.
Ne tak autor skrývající se po pseudonymem Templarius Bohemicus. Ač jej znám osobně mohu jen potvrdit, že jde o autora dokonale ovládajícího pomocné vědy historické, zejména pak sběhlého v archivnictví. Nedal mi souhlas, abych prozradil jeho občanské jméno, což nepovažuji za příliš šťastné. Marie Holečková a Kameel Machart, soudě podle názvu nakladatelství H:M: dodali knize výraznou atraktivitu. Fotografka ji vybavila desítkami skvělých záběrů. Ty ovšem mají s templáři jen lokační souvislost. Jsou to prostě stavby umístěné na již neexistujících stavbách templářů, případně místech, kde je uvádí pověsti. Grafik pak vybavil publikaci, kopiemi některých listin a pečetí, erbů a vše vzájemně sestavil. Estetický účin publikace je působivý, vytknul bych mu však zcela nevhodnou volbu malé velikosti písma, navíc šedého na světlehnědém papíře, což způsobuje značné obtíže při čtení.
Věnujme se však vlastnímu obsahu publikace. Po nezbytných třech úvodních kapitolách věnovaných založení, aktivitám a konci řádu, přistoupil autor k historii templářů v Českém království. Nejdříve vyjmenovává 40 autorů jak kronik, tak i pojednání, kde se uvádějí templáři u nás, počínaje přelomem 15. století a konče rokem 2003. Následuje kritický výčet 67 listin, včetně několika falz, písemností a formulářů ze 13. a počátku 14. století uložených v našich archivech i několik exemplářů ve Vídni a Vatikánu. Následují naše středověké kroniky, kde největší pozornost věnuje odkazům na templáře ve Zbraslavské kronice.
Po vyčerpání pramenů přistupuje autor k hlavní náplni knihy, k seznamu lokalit v Čechách, které jak výstižně charakterizuje „byly v souvislosti s templáři zmíněny, jakož i důvody, které k tomu vedly a to vše nakonec s uvedením na míru pravou.“ Přes sto míst v Čechách s připojením Chebu výstižně popisuje, uvádí prameny a v závěru hodnotí věrohodnost vlastnictví nebo nepravděpodobné.
I když vydaný svazek není označen jako díl I., je zřejmé, že bude následovat díl II., který bude zahrnovat další země, které do zrušení řádu náležely do regionu České koruny, tedy Morava, Slezsko a Žitavsko. Lze se tedy jen těšit, že dalších více než stovka lokalit prokázaného, případně pravděpodobného výskytu templářů bude zpracováno s takovou důkladností a věrohodností jako tímto příspěvkem recenzovaného I. dílu.
[ Zpět ]