Genealogie a Heraldika 3-4/2010 - Ukázka z časopisu č. 1

Jan Pavel Hájíček - Řád českého krále zv. Točenice

Drobný příspěvek k otázce světského rytířského řádu zv. Točenice

V milánské obrazárně Brera se nachází středověké retabulum pocházející z poustevny ve Valle Romita. Jedná se o významné dílo severoitalského malíře Gentile da Fabriano žijícího v letech 1370-1427. Žel, o jeho životě až do roku 1408, kdy přišel do Benátek, není známo téměř nic. Jisté je však pouze to, že byl učedníkem mistra Allegretta Nuzi da Fabriano a že se již jako tovaryš seznámil s mezinárodním krásným slohem, podle mého soudu jistě za Alpami, možná dokonce v Praze, kde tehdy působil Mistr třeboňského oltáře (?Hubertus van Eyck?).

Retabulum z Valle Romita bylo kdysi rozptýleno, leč v XIX. století bylo znovu sestaveno v jeden celek, nikoli však zcela přesně. Ústředním náboženským výjevem je Korunování Panny Marie Nejsvětější Trojicí (15. VIII.).

V dolní třetině retabula je možné snadno ikonografi cky určit sv. Jeronýma (poustevník), sv. Františka Serafínského OFM (řádový zakladatel), sv. Dominika OP (řádový zakladatel) a sv. Maří Magdalénu (Velikonoce).

Ve střední třetině retabula a v předpokládaném původním řazení je opět možné ikonografi cky určit sv. Jana Křtitele (poustevník odpovídající ve svislém směru dalšímu poustevníkovi), sv. Petra Veronského OP (kazatel odpovídající v šikmém směru dalšímu kazateli), Stigmatizace sv. Františka Serafínského (šikmým směrem je zdůrazněno Františkovo mystické mučednictví obdobně jako tělesné mučednictví sv. Petra Veronského OP v sobotu před nedělí Provodní dne 6. 4. roku 1252, sv. František přijal Kristova stigmata o slavnosti Povýšení sv. Kříže dne 14. 9. roku 1224, průsečíkovou šikmých os se nachází v symbolu III. Božské osoby) a sv. Antonína Paduánského OFM (vyznavač odpovídající ve svislém směru vyznavačce).

V horní třetině retabula mělo být původně umístěno podle mínění od-borníků Ukřižování Páně, dnes se však tento novozákonní výjev nachází po straně v těsné blízkosti retabula.

Důležité podrobnosti ústředního náboženského výjevu
Korunovaná Matka Boží je oděná tmavomodrým pláštěm ozdobeným zlatým lemem s nápisem: „ AVE MA… ENA PRECIOSA SUPER SOLEM AD QUAM (?....?) OMNES REI“.

Věnčící Boží Syn je zahalen rudým pláštěm s černou podšívkou a se zlatým lemem nesoucí nápis: „si quIS vult post me venire abneget semetipsum et TOLLAT CRUCEM SUAM et sequatur me“. Odhadnout celý nápis bylo velmi obtížné, neboť se nachází v evangeliích: Mat. XVI,24, Mk VIII,34, Luk IX,23. Výše citovaný verš je součástí bohoslužebných textů ze mší sv. mučedníků. Pestrá tunika Božího Syna je přepásána zlatou točenicí!

Zlatá točenice přirozeně symbolizuje pomyslnou dráhu slunečního ko-touče po nebeské klenbě mezi krajními body zimního a letního slunovratu, točenicový uzel (modus amorosus) představuje společný bod jarní (Velikonoce) a podzimní (Povýšení sv. Kříže) rovnodennosti na této pomysl-né dráze. Kromě předpokládaného náboženského výjevu Ukřižování Páně (Velký pátek) si pozornosti zaslouží i světecká postava sv. Máří Magdalény, svědkyně Zmrtvýchvstání Páně o Božím hodu velikonočním. V tomto smyslu je možné hovořit o velikonočním třídenní.

Mimoto připomínám mučednickou smrt sv. Petra Veronského právě ve velikonočním období v sobotu před nedělí Provodní, též jeho svatořečení ve svatopostním období (24.3.) následujícího roku. Sv. Petr Veronský je po-hřben v milánském chrámu San Eustorgio při Porta Ticinense.

Je možné tvrdit, že výběrem světců, též výběrem posvátných textů byla zdůrazněna především jarní rovnodennost, tedy Velikonoce. Vhodně po-užitým motivem zlaté točenice a výtvarně zdůrazněnou jarní rovnodenností, vlastně Velikonocemi, bezpochyby souvisí retabulum z Valle Romita s českými dějinami. Neboť s velkou pravděpodobností byl o Božím hodu velikonočním dne 6. 4. (datum mučednické smrti sv. Petra Veronského o stotřicet let dříve) roku 1382 v předepsaném věku pasován v Písku kardinálem Ileem římský a český král Václav IV. na rytíře. Viz. nástěnné malby v Západním sále písec-kého královského hradu.

U příležitosti svého druhého zasnoubení v předvečer druhého sňatku založil tento zajímavý panovník řád českého krále zv. Točenice k poctě zesnulé první královské manželky a též z úctou ke své druhé nastávající choti. Stalo se tak v Chebu v Sobotu dne 1. 5. roku 1389. Viz. polopostavu sv. Jeremiáše (svátek 1. 5.), jehož hlava je obtočena bílou točenicí na rámu deskového obrazu Madona Ara Coeli. Obdobně postupoval později mladší Václavův bratr, uherský král Zikmund, při založení řádu Draka!

Dne 11. 5. roku 1395 byl královskou kanceláří v Praze vyhotoven jmenovací dekret pro milánského vladaře Gian Galeazza Viscontiho. Tento jmenovací dekret udělující titul vévody byl slavnostně předán panem Benešem z Choustníka v Miláně v neděli dne 5. 9. téhož roku o svátku sv. Viktorina mučedníka. Podrobněji viz. Jiří Zpěváček, Václav IV..

Pokus odhadnout alespoň přibližnou dobu vzniku retabula
Jak již bylo výše vzpomenuto, obdržel Gian Galeazzo Visconti jmenovací dekret od římského a českého krále Václava IV. v neděli dne 5. 9. (sv. Viktorin m.) roku 1395. Toto datum je možné pokádat za terminus post quem vzniku uměleckého díla. Gian Galeazzo Visconti zemřel dne 3. 9. roku 1402 a byl slavnostně pohřben v pavijské kartouse (Cartosa di Pavia). Vévodovou smrtí je dán terminus ante quem retabula z Valle Romita. Skvělé dílo mistra Gentile da Fabriano tedy mohlo vzniknout v rozmezí sedmi let. Je možné tento časový rozptyl zúžit a tím i zpřesnit? Výtvarně navozené Velikonoce podvědomě vyvolávají vzpomínku na sv. Viktorina mučedníka. Nejvýznamnější duchovní událostí v letech 1395-1402 bylo římské Milostivé léto na přelomu XIV. a XV. století.

Je proto velmi pravděpodobné, že retabulum z Valle Romita mohlo být zhotoveno u příležitosti získání vévodské hodnosti během Milostivého léta roku 1400, kdy uplynulo pět let od slavnostního povýšení milánského vévody Gian Galeazza Viscontiho. Nelze opominout ani skutečnost, že retabulum bylo původně určeno pro poustevnu a že Gian Galeazzo Viconti byl roku 1402 pohřben v klášteře poustevnického řádu.

Do Václavova Řádu českého krále zv. (Bílá) Točenice se promítly následující nosné skutečnosti panovníkova života

Astrologická podvojnost vladařova početí a narození.
Postupné přijetí církevních svátostí.
Rytířské pasování.
Astrologická podvojnost v životě římského a českého krále Václava IV. daná dobou jeho předpokládaného početí a dobou jeho narození.
Počat pravděpodobně v ekliptikálním znamení Blíženců kolem dne 22. 5. roku 1360 plus/minus 14 dní. Vládcem znamení je Merkur (umělecké zájmy).
Narozen v ekliptikálním znamení Ryb dne 26. 2. roku 1361. Vládci znamení jsou Jupiter (královská planeta) a Neptun (martyrium sv. Jana Nepomuckého).
Dvě pražská sídla.
Staroměstský Králův dvůr od roku 1383 představující královskou českou hodnost stavebníka. Novoměstský Králův dvůr (na Zderaze asi od roku 1396 orientovaný na kostel Božího Těla /říšské svátosti/ a při kostele sv. Václava) představující královskou římskou hodnost stavebníka.
Souhradí.
Roku 1393 přestavěný královský hrad Žebrák (nepřestavěný byl ještě zobrazen roku 1387 ve Willehalmovi) představoval královskou českou hodnost stavebníka. Nikdy nedokončený královský hrad Točník představoval královskou římskou hodnost stavebníka (deset znaků zemí České koruny ze zbořené /již v XV. století/ vstupní brány na královský hrad Žebrák, která se nacházela při Dolní válcové věži).
Postupné přijetí církevních svátostí.
1. Křest – o neděli Dobrého pastýře v norimberském chrámu sv. Sebalda (viz týnské sedile v severní lodi) pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic dne 11. 4. roku 1361. Křestní jméno Václav (Wenzel).
2. Biřmování.
3. První svatá zpověď.
4. První svaté přijímání.
O letnicích dne 28. 5. (sv. Vilém opat a vyznavač, kdysi přední dvořan Karla I. Velikého = Willehalm!) roku 1368 v kapli sv. Václava a Vojtěcha píseckého královského hradu pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimě, Václavovým preceptorem. Biřmovací jméno Vilém (Willehalm, odtud pochází apokryfní litera W tak hojná ve Václavových rukopisech, tedy nikoli od křestního jména Wenzel! Nýbrž od biřmovacího jména Willehalm!). Obdobně tomu je i v případě první Václavovy manželky, kněžny Jany Bavorské !
Jana Bavorská se narodila kolem roku 1356, byla totiž o pět let starší. V kanonicky předepsaném věku sedmi let byla nepochybně biřmována, tedy roku 1363. Nejčastěji se biřmuje o hlavních církevních svátcích (Božíchhodech). Snad nejvhodnější dobou pro přijetí této církevní svátosti je doba Letnic. Roku 1363 připadly Svatodušní svátky na den 21. 5.. Církev na východě slaví společný svátek sv. Konstantina a sv. Heleny. Původně jsem se domníval, že litera E, která se hojně vyskytuje ve Václavových rukopisech a tvoří tak pendent písmene W, je počátečním písmenem možného Janina biřmovacího jména hElena. To jsem ovšem nevěděl, že v blízkosti hrobu královny Jany Bavorské ve zbraslavské mariánské basilice se nacházel oltář sv. Řehoře Divotvůrce, jehož svátek připadá na den 17. 11., kdy byla Jana Bavorská slavnostně korunována v pražské svatovítské basilice roku 1370. Ovšem den 17. 11. je též úmrtním dnem sv. Alžběty Durynské (Uherské). Zemřela roku 1231. Dne 19. 11. téhož roku byla pohřbena. Den úmrtí je též považován za den zrození pro věčný život. Sv. Alžběta (Elisabeth) Durynská (Uherská) byla svatořečena o Letnicích dne 27. 5. roku 1235 římským papežem. Proto předpokládám, že při biřmovacím aktu, spíše však během jeho příprav, se rozpomněli na skutečnost, že o Letnicích před sto lety byla slavnostně kanonizována sv. Alžběta (Elizabeth) Durynská, což mohlo být pravděpodobným motivem pro biřmovací jméno Jany Bavorské ELISABETH. Rovněž je snadno vysvětlitelné proč při hrobě královny Jany Bavorské nebyl zřízen oltář sv. Alžběty Durynské (Uherské). Ve zbraslavské mariánské basilice již od roku 1350 odpočívala v Pánu další Alžběta (Elisabeth) Přemyslovna.
5. První svátost manželství
a) Zasnoubení
Ve čtvrtek (dies Iovis) dne 13. 6. (letní slunovrat juliánského kalendáře) o slavnosti Božího Těla v kemptenském dómu sv. Bavona) viz týnské sedile v severní lodi) v Nizozemí roku 1370. K pozdějšímu patrociniu pražského kostela Božího Těla zbudovaného v době krále Václava IV. není co dodat. Pouze se domnívám, že právě pro tuto svatyni mohl být původně určen onen Gentský oltář vytvořený Hubertem van Eyckem (+1426) a dokončený jeho bratrem Janem.
b) Svatba
V neděli dne 29. 9. (sv. Michael archanděl – patron německého rytířského vojska již od roku 955) roku 1370 opět v norimberském chrámu sv. Sebalda (viz opět týnské sedile v severní lodi).
c) Naplnění manželského svazku (consummatio matrimonii)

... konec ukázky ...